(Ono na pomezí mezí podle Milana Haußmanna a Luboše Vlacha)

Our revels now are ended. These our actors, as I foretold you, were all spirits, and are melted into air. (William Shakespeare – The Tempest)

Our revels now are ended. The dog's gone. (Samuel Beckett – Endgame)

Luboš Vlach: Snáze projde veleblud uchem jehly, než národní banka do zárodečné buňky vestaví krb, snad i hrb se srovná s hluchotou snáz než sen o úrokové sazbě na orl. vyšetření, snáze sázet kvítka do malty než ustájit ústa do lebky a jazyk na vestu. Nesnází ovšem je dělání velblouda z komára, bumtarata carara.

Ve snu se snář proměnil v obrovský, mechem porostlý, bludný balvan v lese Brocéliande, o který Tristram a Isolda zakopli a probrali se ze šílené lásky, odešli do nejbližší kanceláře Sazky a vsadili číslo soixanteettrois; vyhráli ranec a spěšně se vrátili na místo zakopnutí v lese Brocéliande.

Proměň se v bílého ptáka, zaveď je k perníkové chaloupce, do chaloupky k ohřevu prstíky nalákej Smolíčka, staň se čarodějnicí, upeč Tristrama, uvař Isoldu a probuď se politý potem s rancem pod polštářem. (H. C. Artmann – Zeleně zakódovaná zpráva)

Luboš Vlach: S perspektivou celku jeden nikdy neví … v žaludku změny provedeny. Pokud je tedy celek v celku … tak vždycky … Kdo by to do těch prvočísel řekl, že se tak nezištně rozdělí? Multifrenie na medvědím česneku? Co to ve snu znamená?

(Výklad snů podle Milana Haußmanna a Luboše Vlacha)

Milan Haußmann: Zeleně zapouzdřené poselství, zeleně zakódovaná zpráva; přečetl jsem ji a došel k závěru, že strojový překlad do češtiny … by dostatečně postihnul podstatu snů.

Máš-li sen, kde se ti zdá, že BB rajtuje jako kovboj rodeo na ležícím půlměsíci, neustálým houpáním dolů, nahoru, se rozpůlí a obě půlky dívky padají na zem, jen aby přistály na kupce sena, objeví se sedlák s děvečkou, letní host s brýlemi, východoněmecký policista s beďary a Brazilec s ochočeným kajmanem, chlap bez loveckého lístku a všichni v úžasu zvednou ruce – zapiš dvacet devětkrát citoslovce haleluja do tlukoucího kalendáře srdce a nic nehroť, dělej jako by nic. (H. C. Artmann – Zeleně zakódovaná zpráva)

Luboš Vlach: Překlad se z toho tak [sna]dno nevykroutí, protože slovo podstata se dá přeložit pouze celým slovníkem. Ale takový slovník by nikdo neunesl ani posel s přeslicí, tím méně postel slovem PŘE, ta je o[všem] předem vynalezena slovem ZELENÁ.

(Dialog Kristiána Čury a Luboše Vlacha)

Desekráte za den sám sebe přemož:
to ti dá dobrou únavu a jest mákem tvé duši.
. . .
Desekráte za den se směj a buď vesel:
sice tě v noci vyruší žaludek – ploditel mrzutosti.
(Friedrich Nietzsche – Tak pravil Zarathustra)

Kristián Čura: Ty Ľuboš myslíš, že keď predmetu pripisujem význam, že význam je tým predmetom ako povedal Milan H.?

Luboš Vlach: Já tedy především si nemyslím, že myslím. Tzv. myšlení je osvíceneckou fikcí, teda začalo se to praktikovat už za renesance, kdy se řecké slovo nús (= duch či mysl, tedy kosmická mysl) začalo překládat slovem rozum, [pře]neseně slovem myšlení (totéž však je intuitivní kombinatorikou, notabene básnickou licencí = představou), což je nepřímým důkazem toho, že představy mají tendenci se zhmotňovat, takže asi jo …

… je tu hostilita
vyhoštění
výhost vyhnanstvím kyčlí
dehonestace a hosana
příbuzenství pře se tiše o přízvuk
  převozník převrátil pramici

přetlak pozdvihl poklici politické policie
přeřek převezl pervezní psychoanalytičku
  samá snaha o sanaci hospitalizací sebezpytu

mezi separací a kombinací
mezi stanoviskem ústavy a povstáním
mezi tím
  na rozcestí vyrůstá rozrazil

(Dialog Milana Haußmanna a Luboše Vlacha)

Milan Haußmann: Bifurkace, bipolarita, dualita, divergence, oscilace mezi třemi extrémy tření, kde začneme?

Luboš Vlach: [ZA]čal bych to optikou optima…  domova; tedy tázáním po onom tady: Kde domov můj? a Kam s ním? Není tím místem mateř[ština] aka nemístnost?

Milan Haußmann: Svatý Pavel píše Židům: Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme.

Nahoru … vzhůru do vesmíru a nedívat se nazpět. Neohlížet se. Naše obcování jest v nebesích … v těle slávy, v absolutnu velkého třesku, v agonii vzteku, v exstatickém vytržení tančí … fandango …

Čarokrásné češtiny česneková čidla čichová [HOST IS GHOST]

Luboš Vlach: Fakt je, že mateř[štinu] má každý jed[nu] – slovo na počátku… 

Milan Haußmann: Gilotina mi hlavu stíná. Céline tvrdí, že na počátku byl prožitek – expérience.

Luboš Vlach: Tady je ovšem nabíledni čerň otázky: prožitek čeho? Domova tady a teď? Počitku procitnutí? Zkušenost zážehu, zážitek, začátek zázraku plný zatáček?

Milan Haußmann: Slovo přišlo až potom, aby onen prožitek – zázrak – nahradilo. Slovo je ovoce rtu oslavující jméno jeho.

Cestou nepotkal Boha, který hřích zakazuje, ale bytost, která zákaz nezná. Mimo ono, kterým jsem, se setkává s bytostí, která rozesmává, protože má česnekovou palici. (Georges Bataille – Svaté spiknutí)

sraz tkání nemá stání
česnek jde k duhu
je to setkání třetího druhu
[s]ex mazec vůní
razantní riff na oběžné dráze
je jim blaze jak v oáze
na neběžné oběžné dráze

tyto vůně bez legrace
zasluhují ovace
[při]tažlivé [pře]sáhy
orace transcendence
pří na zapřenou [při]kázané ovoce
trsá tras[ou] tance
začátku a konce

V Brně na cíčku

Plný skleničky.
Prázdný skleničky.
Už není?
Máme, dáme.
Doléváme.
Mysl se prázdní a krev plní,
játra tvrdnou a chůze vlní.
Srdce se otevírá,
ale chlast ho nezaplní.
Sobota končí a my taky.
Dopíjíme.
Chceme věřit na zázraky.
Máme nápady, dáváme rady,
ale zítra zase nezbude vůle.
Celodenní kóma.
Skoro jako ze zásady
Sliby, chyby.
Jako ryby
v potoce se míhají tam a zpět.
Žádnou nechytíš,
rukama neulovíš,
prsty neudržíš.
Stejně jako skleničku,
jako zbytek vodky
usazené na víčku.
Zítra neupevníš
vztahy ani poličku.
Dnešek bude se ti zdát
jako skvrna
v životě i na tričku.
Jsme mrtvá zrna
v centru Brna,
co potkala se na cíčku.