… je tu hostilita
vyhoštění
výhost vyhnanstvím kyčlí
dehostenace a hosana
příbuzenství pře se tiše o přízvuk
  převozník převrátil pramici

přetlak pozdvihl poklici politické policie
přeřek převezl pervezní psychoanalytičku
  samá snaha o sanaci hospitalizací sebezpytu

mezi separací a kombinací
mezi stanoviskem ústavy a povstáním
mezi tím
  na rozcestí vyrůstá rozrazil

(Dialog Milana Haußmanna a Luboše Vlacha)

Milan Haußmann: Bifurkace, bipolarita, dualita, divergence, oscilace mezi třemi extrémy tření, kde začneme?

Luboš Vlach: [ZA]čal bych to optikou optima…  domova; tedy tázáním po onom tady: Kde domov můj? a Kam s ním? Není tím místem mateř[ština] aka nemístnost?

Milan Haußmann: Svatý Pavel píše Židům: Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme.

Nahoru … vzhůru do vesmíru a nedívat se nazpět. Neohlížet se. Naše obcování jest v nebesích … v těle slávy, v absolutnu velkého třesku, v agonii vzteku, v exstatickém vytržení tančí … fandango …

Čarokrásné češtiny česneková čidla čichová [HOST IS GHOST]

Luboš Vlach: Fakt je, že mateř[štinu] má každý jed[nu] – slovo na počátku… 

Milan Haußmann: Gilotina mi hlavu stíná. Céline tvrdí, že na počátku byl prožitek – expérience.

Luboš Vlach: Tady je ovšem nabíledni čerň otázky: prožitek čeho? Domova tady a teď? Počitku procitnutí? Zkušenost zážehu, zážitek, začátek zázraku plný zatáček?

Milan Haußmann: Slovo přišlo až potom, aby onen prožitek – zázrak – nahradilo. Slovo je ovoce rtu oslavující jméno jeho.

Cestou nepotkal Boha, který hřích zakazuje, ale bytost, která zákaz nezná. Mimo ono, kterým jsem, se setkává s bytostí, která rozesmává, protože má česnekovou palici. (Georges Bataille – Svaté spiknutí)

sraz tkání nemá stání
česnek jde k duhu
je to setkání třetího druhu
[s]ex mazec vůní
razantní riff na oběžné dráze
je jim blaze jak v oáze
na neběžné oběžné dráze

tyto vůně bez legrace
zasluhují ovace
[při]tažlivé [pře]sáhy
orace transcendence
pří na zapřenou [při]kázané ovoce
trsá tras[ou] tance
začátku a konce

V Brně na cíčku

Plný skleničky.
Prázdný skleničky.
Už není?
Máme, dáme.
Doléváme.
Mysl se prázdní a krev plní,
játra tvrdnou a chůze vlní.
Srdce se otevírá,
ale chlast ho nezaplní.
Sobota končí a my taky.
Dopíjíme.
Chceme věřit na zázraky.
Máme nápady, dáváme rady,
ale zítra zase nezbude vůle.
Celodenní kóma.
Skoro jako ze zásady
Sliby, chyby.
Jako ryby
v potoce se míhají tam a zpět.
Žádnou nechytíš,
rukama neulovíš,
prsty neudržíš.
Stejně jako skleničku,
jako zbytek vodky
usazené na víčku.
Zítra neupevníš
vztahy ani poličku.
Dnešek bude se ti zdát
jako skvrna
v životě i na tričku.
Jsme mrtvá zrna
v centru Brna,
co potkala se na cíčku.

jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy,
a přec ten nad Brnem je nadevše mi milý (Vítězslav Nezval)

HLAVÁK VE 3 RÁNO

Bijou 3 v noci nebo už ráno
sedím na lavičce na hlavním nádraží
ta je studená jako led
vedle mě sedí bezdomovec
páchne jako starej pes
život vryt do masky tváře času
zpívá si tichounce aby nerušil
Knockin on heaven´s door
otočí se na mě usměje se
bezzubým úsměvem
šéfe nemáš ňáký drobný?
Mlčky mu dám dvacku
stejně je má poslední
taky klepu
a taky na něco čekám

Všechny chrámy jsou vztyčovány k větší slávě Boží; avšak Bůh je obecnina a žádný skutečný chrám nebyl nikdy učiněn slovem. Apoštol¹ procházeje Athénamy domníval se, že na čele oltáře spatřil – Neznámému Bohu – se dopustil se hrubé chyby. Takový chrám nikdy nestál. Náboženství nestačí abstraktní Bůh, domněnka, myšlenka. Náboženství potřebuje konkrétního Boha, kterého cítíme, kterého zažíváme. Existuje tolik podob Boha, kolik je jednotlivců. Každý jeden hluboko ve svých nejniternějších prožitcích skládá obraz z materiálů, které jsou zrovna po ruce. Akurátní katolický dogmatismus se omezuje na požadavek, aby věřící přijímali kanonickou formu Boha, ale ponechává volnost fantazii každého jednotlivého člověka, aby si představoval a cítil svého Boha. Taine² vypráví, že holčička, které řekli, že Bůh je v nebi, zvolala: „Na obloze, jako ptáci? Pak musí mít zobák.“ Holčička byla zajisté katolička; katechismus zobohlavost Boha nevylučuje.

(Překřížené matice Milana Haussmanna a Vlacha Luboše u koše)

Luboš Vlach: Zpětná zrcátka se začala strkat … Rezatý podzim je barvíř.

Milan Haußmann: Para ver una cosa hay que comprenderla. Než uvidíš, musíš pochopit. Uvidíš ji, pokud si ji dokážeš přebrat. Kdo neprožil, nemá páru … kontruji.

Luboš Vlach: Kontroluji?

Milan Haußmann: Esse est percipi. Esse est percipere. Přestali jsme někde u zpětných zrcátek.

Luboš Vlach: Zda to ZA to s tím couváním pře ne-pře … přehnaly se pixelem kolem pokroku.

Milan Haußmann: Jistým bodem počínaje není cesty zpět … mrtvý stav … politický, společenský zmatek, jehož jsme součástí, je projekcí hlubší biologické krize … Konec druhu homo. Všechny druhy jsou od početí odsouzeny k zániku, stejně jako všechny bytosti. Evoluce iluzí u homo sapiens nekončí.

vědci stále objevují nové krevní skupiny
vědci zmrazili světlo
vědci vypěstovali model embrya
vědci rozklíčovali jídelníček
vědci rozžvýkali naviják
vědci zvažují kličkující negativní sekundu
seniorka z Číny kvůli bolestem zad snědla osm živých žab
vědcům uniká seriózní důkaz
vědkyně jsou svědkyně kinetiky náboženských vůdců
vědci neví kam až je ten výzkum ZA zavede
vědci se snaží porozumět řeči zvířat
vědci zvěstují návrat