amor … petit mort …
dieta hodná supermana
prostřen[a] na talíři
životem jen hýří

malá smrt
VŽDY je MEZI náma
česneková mana
hosana …

allium alimentum
vůní plný dům TE DEUM
je to nával pře přesahující rozum
tonikum tónů v temeni duní

(Rozhovor Marka Soboly s muzikantem Milanem Bílovským)

Marek Sobola:Kdy a jak ses dostal k hudbě. Co Tě v začátcích nejvíc ovlivňovalo, kdo byl Tvůj největší vzor?

Lovec: Otec hrál druhé housle v cimbálce Jury Petrů, máma si doma prozpěvovala s rádiem árie z oper při přípravě oběda, švíca cvičila na klavír … Já jsem v tomhle vyrůstal a mlátil samozřejmě do hrnců vařečkou a začal chodit v deseti do klavíru a doma před zrcadlem se smetákem zpíval a hubou sóloval na kytaru a klávesy a loudil všelikeré zvuky (teď se tomu říká beatbox) s československým rozhlasem (tuším, že se tenkrát ta stanice jmenovala Praha). Na vánoce jsme hráli a zpívali celá rodina. Ve třinácti jsem se naučil na kytaru na školním výletě Kůň s bílou hřívou. Během tohoto útlého dětství jsem navštěvoval dětský krúžek Kyjovánek (s postupem až do dospěláckého Slováckého souboru – tam o mně prohlásil vedoucí Zdeňa, že jsem folklorní zrůda L, páč jsem chodil na akce lidové v lidovém kroju a zároveň hrál na rockových akcích v rockovém kroju).

JEDNO SEN SI VYBRAL

Chodím s ostatními modelkami tam a zpátky po tělocvičně.
v backstage mi masér vykloubil nohu tak že byla o dva metry delší.
Potom se mě modelky umělkyně ptaly: tobě to nevadí?
Řekla jsem ne.

Modelky nosí značky umělci též.
Mezi uměleckým a modelkovským prostředím je rozdíl.
Modelky řeknou ty seš škareda.
(to znamená: mohla bys mi přebrat kunšofty).

Hned na začátku to vpálí do xichtu umělci, až se otočím za svými zády.
Modelky a hokejisty spojují vypracovaná těla
Plastové folie bezpečně zabraňují světlu.
Temnotmoucí tma folie zabraňuje světlu.

vracel jsem se z hokny
když mě benga zastavili
prej jsem projel křižovatkou na červenou
duchem nepřítomen
po kolena ponořen
ve spadaným listí
nepodíval jsem sa ně
aby ze necítili kořalku

(Milanu Haußmannovi)

Všechny cesty vedou do Říma
všechny končí
v katakombách svatého Šebestiána
v sakrálním bludišti
křesťanském pohřebišti...

povalují se tu
kostěné píšťaly, články končetin, nohy, ruce,
pánevní dno
rozptýleno
v podzemí ostatky marnosti
v mihotavém plameni věčného světla (Giuseppe Gioachino Belli)

Všechny cesty vedou do Kunštátu, do Zboňku a do Rozseče.
Toho skřípání kol na cestách křižujících se v mém srdci. (František Halas)

slovo [po]vstává
aby se stalo tělem cestovní horečky
aby přebývalo mezi
následek vykázán za humna vyznání
do diskrétní zóny matematické dělitelnosti
ad infinit opakem opakování
zvěčněle zvoucí …

všechna tabu [je]dna štrapáce
cosi v dál jde
všechny cesty vedou z Říma ven
fan tutte
edukací reprodukce v klíně … [pří]rody
hra si hraje na babu
chytrá je jak horákyně

červená skvrna na cestě …
do modrobílého terčíku po třech modrobílých pruzích
nebo po červené rozmazané
červená na skalách

skvrnitě červené barvy mají stejnou barvu jako červeň krucifixů
červená na krucifixech je barva značek na skalách

červená je jako bílé krvinky Kristovy

hranice o sobě
hranice něčeho s úplně jiným

mezi zrozením a agonií
ucho je uchem je ucho …
mezi dogmatem a dogmatizmem
mlýmské kameny melou pomalu

mezi představou a zapomněním
mezi zjevem a zjevením
zdánlivost před probuzením
nevím

(Volně podle Piera Paola Pasoliniho)

na budoucnost
na zdraví
jste plemenem fašismu
na cestě
k světům nového pravěku

zůstávám sám
na břehu moře
kde život se znova zrodí

na starověkém pobřeží
procházím
na pomezí
mezi sutinami

Ravenna, Ostia, Bombay …
vše je totéž

Bohové se rozpíjejí
jako falešná dichotomie
jako my a oni
jako třídní boj

vše se rozpouští
partizán se rozptyluje
v květnu
v srceryvném světle moře

× × ×

dávám náboje
divnejm lidem
ano
zvolil jsem
takovou taktiku
každej
si do mě
může střelit
pomluvy jsou krutý
a nedá se nad nima
vyhrát
tak je nechám bejt
jinak budou
paralyzovat
nic neskrejvám
kromě svejch
tajemství