V poště se v sinném prosincovém dopoledni objevil útlý svazek Držíme Ti místo u stolu. Vydalo jej nakladatelství Ears&Wind Records samizdatovou aktivitou. Svazek obsahuje řadu dopisů, které Jaroslavu Erikovi Fričovi adresovali přátelé do hradecké nemocnice, když v bezvědomí bojoval se závažnou nemocí. Mimo korespondence jsou otištěny fotografie jdoucí napříč Erikovým životem.

Petr Hruška úvodem píše:

Hovořili jsme o poezii, politice i smrti. „Věřím, že nikdo nemůže umřít předčasně,“ řekl mi v jednu chvíli naléhavě. „V tom spočívá můj veliký klid. I kdyby to vypadalo jakkoli beznadějně, není v lidské moci umřít jindy, než přesně včas.“

a Daniela Iwashita ústy Ivana Martina Jirouse na konec dodává:

Ut desint vires, tamen laudanda est voluntas. (Ovidius, Epistulae ex Ponto III, 4, 79)

živé
je odroda mŕtveho
psa

regiment
dementných
registrujem

v pamäti listujem
zotlené sú všetky stránky
po stopách po, ktorých cestujem

do plenéru z éteru

v novým Elle po pravici píšou o ekosexuálech
to je teda vzrůšo
v novým Elle eleison
v novém těle
miluje se ucho s kapradinou
už ta úže úžasu obkličuje obličej
úzkou brankou úz vydává se
ekodigitální mrákota kráse
eko brynda oka
utrhlo se z mycelia ucho
v novým NEVÍM v novém Elle
druhá tvář laská nepřítele
v zamřížovaný [eko]cele
mřížkový koláč
zkurvené politické korektnosti
trojjediná trajektorie
v ekotrní zrní hoří nazí
třísla a turbiny ve třech dnech
znovu zažehne
v novém Elle eleison

[ne]on bliká
dočasnost vzlyká
vniká mimo čas
celek v bezčasí
ať si zvyká

nahoře i dole vůkol
úder úkonem zvonce
úkonem srdce
zvonce
konec lustrace

pendreky jsou na draka
nová hesla snu tu látá
marketingová in[stalace]
dobové monstrance
tance kolem pozlátka

✝ ✝ ✝

posledné
správy
spojité nádoby
rádoby podoby
zakukleného
snu atutomatu
vypuklého dramatu
v novém šatu
si hľadá záplatu
mlatu
žabi klátu
ktorý sa krvi nedoreže
aby uskutočnil svoju odplatu
paradigmatu sociálnej deprivácie
inštrumentalizácie
opičieho rozumčeku
on oslavuje čeku
po mŕtvom bračeku

love story

kunda. píča. vagina
tím to všechno začíná
co živé jest, mrdat chce
šaháš mi do poklopce

× × ×

mé dívce …
v hospodě a o samotě
už mě pěkně sereš, kotě!

× × ×

na nebeském trůně
sedí děda, stůně
na žaludku má vředa
a hoven plná střeva.

jsem líný
že bych mrdal Lenina
do jeho zadku
zasouval bych šulina
strkal bych ptáka do Ijíče
přirážel do zadku do píče

jsem stálý
že bych mrdal Stalina
i v oceli se najde skulina
zahleďel bych se Josifovi pod kníry
ó Džugašvili
kakao vytrysklo mu z díry

vzpomínky, touhy časem vodfičí
dnes strkám ptáka do piči
donesla se mi ovšem novina
mám ruský vízum
budu šukat Putina

[hla]sem necesty říká žížale že
co k sobě přijít má přejde
ještě je dnes
zpívající cesta nenaříká
jde napřed
a léta není
není předtím ani potom
po mně vně léze leze
VNĚVNITŘ mraveniště
motýlci mrákoty
monoskop muckání
modální metronom
melodram mírová mohyla
tralala

pravda je hodnotou dvouhodnotové funkce
prolog je prolomen
funkce nepotřebuje extenzi
gender vjel omylem na JINÝ most

konstrukce nevydržela a propadla

motivem činu byla touha navaděče

příčina se příčila libidu vichru

věže věžáky sedmipalce
paláce ve výstavbě …
zvuk a obraz …
vločky padají …

psí oči řadí zpátečku
ideologické tažení
jen pro vyvolené
lék dostane výjimku

příznivce subveze propagoval podvrhy
v teorii obsahuje li výrok i jeho negaci
se pravdou stane vše
co jí dosud nebylo

KDYBY karaoke okem Kazirmuta Knoblaucha
bylo nebylo …

KDYBY se dalo o co opřít
představa nebyla by jen pocit
neocitl bych se v ní abych procit´?