Všechny cesty jsou pomezím vesmírné vesnice
(Dialog Milana Haußmanna a Luboše Vlacha)
Milan Haußmann: Bifurkace, bipolarita, dualita, divergence, oscilace mezi třemi extrémy tření, kde začneme?
Luboš Vlach: [ZA]čal bych to optikou optima… domova; tedy tázáním po onom tady: Kde domov můj? a Kam s ním? Není tím místem mateř[ština] aka nemístnost?
Milan Haußmann: Svatý Pavel píše Židům: Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme.
Nahoru … vzhůru do vesmíru a nedívat se nazpět. Neohlížet se. Naše obcování jest v nebesích … v těle slávy, v absolutnu velkého třesku, v agonii vzteku, v exstatickém vytržení tančí … fandango …
Čarokrásné češtiny česneková čidla čichová [HOST IS GHOST]
Luboš Vlach: Fakt je, že mateř[štinu] má každý jed[nu] – slovo na počátku…
Milan Haußmann: Gilotina mi hlavu stíná. Céline tvrdí, že na počátku byl prožitek – expérience.
Luboš Vlach: Tady je ovšem nabíledni čerň otázky: prožitek čeho? Domova tady a teď? Počitku procitnutí? Zkušenost zážehu, zážitek, začátek zázraku plný zatáček?
Milan Haußmann: Slovo přišlo až potom, aby onen prožitek – zázrak – nahradilo. Slovo je ovoce rtu oslavující jméno jeho.
Slovo se stalo citem, cílem procitnutí. Cit je [ú]div. Početí pojalo pojem, pojímání na tom ujelo, pojem porodil počátek pomíjení. Chápavost se pře[jedla], uchopila ucho za ten správný konec, džbán se odporoučel a roztříštil jak velký třesky plesk…
… a ouvertura k Donu Giovannimu je spojením duchapřítomnosti s prožitkem, který leží ZA hranicí sebe samotného… à bas … en route …
Bifurkační schéma je však latentní, dané ambivalencí ex existence. × Je to kříž, domov křižovatky, nenalézám cestu zpátky.
Discombobulator trouby z Caracasu disco bobule byl[a] připravena bojovat, vzápětí však vše smetla zvuková vlna – pískání í í í ´ ´ ´ – která paralyzovala domorodce natolik, že nebyl schopen klást jakýkoliv odpor. Všemu začala téct krev z nosu.
Byl to sen kosmu. Spadla pec …
Bylo nebylo, v Praze sněžilo … všichni vědí jak to chodí. V jednom kole od začátku do konce … chůze ani neví jak to každý den dělá. Přivolává pře světla se stíny mnohosti … tam sem tance … každý sám spolu na jedné lodi. Loď jde ke dnu.
Maelstrom kapalného kam|pak? motá se na trase mutace před[stavy].
Pozitivita vitalitou negativity, Jekyll a Hyde či Dorian Gray a jeho obraz emigrace, do pozadí se prostrkává popředí doma-li jsi popřením souhlasu; více vždycky nikdy, kánon versus opozice, mono|stereo, hermetický monolit polyteizmu, bezvětří větří trojjedinost schizmatu v komatu nachového šatu šarlatové šelmy šarlatánky, tanky kontra holé ruce duchem evoluce lucidity, rezoluce revoluční rzi… vane kam chce… štěpí se.
Člověk dvojitý a podvojný … [po]volný nevolný podvodný, druhé já atp., mateř[štinu] má každý jed[nu] – slovo na počátku; bifurkační schéma je však latentní, dané ambivalencí ex existence jaksi vždy [ne]spokojené; nějak se tady odjakživa necítí DOMA, je neustále huntován[a] …
spíše dychotomie
duch a tělo čelem účelu
[roz]um a bezcititnost
pověra a propaganda
sranda a pláč
písek pře v ložisku
přesypací hodiny sípání
oddanost [svět]lem odění
vyznání
z ráje vyhnání
[proto]typem odsunu
Ich war nicht ich
selber
JÁ [ne]jsem já
JÁ je kvantovým poskokem
JÁ stává se stanovištěm stanoviska
JÁ je vytržením z kontextu
JÁ je ztělesněním arestu
transcedence v deliriu
JÁ je z toho u vytržení
tělesa jsou v tísni
sold a slave to my original evil…
Čí je to otroctví? Mateřství či Otcovství?
Přirozenosti… přirození je mezí… ani ryba ani rak… opojná závrať, proud neuspořádaných obrazů, které víří jako voda v mlýnském náhonu.
Vykleštěná anatomie
Pře se přece nezapře, dál předbíhá událostem. Tíha tik-ťak taktak propadá tichem pomyslu peristaltiky. Teď tu transcendentální osu osídlit dlením kde domov můj je osidlem osídlení a slídění, které je kostrou kosmu mutace. Opravdovou ozdravovnou to zrovna není, ale jinak nemožné na počkání a zázraky do třech dnů… Ten sen se mi nějak nezdá, je to jako když píchneš do vosího hnízda.
Doma je tam, kde je má zahrada zelená. Vosí hnízdo jsem uchopil rukavicí, zabalil do novin a na novinovou kouli šlápl. Píchat do vosího hnízda, vypít kalich hořkosti do dna ? ? ? vypálená synapse, mozková mlha, snížená jasnost, zpomalené myšlení, zastření mysli …
Zjevnost kvalifikací je fikce. Duch vane si kam chce. Ostatně JAKOST kvalifikce je funkcí srdce.