babička rozdává lepance
všem dětem, které jsou zlé
a taky do zadků kopance,
protože se jí chce.

babička zbožňuje pořádek,
ve svém věku i klid,
předčítá dětem z pohádek
stále má nutkání pít.

pivo, víno i kořalku,
ona má velmi ráda,
občas se vyzvrací na skalku
a občas hodí záda.

(Plášť pláče císařovy nové plástve)

Nač pláč slepě kráčí tmou?
Zda svod něhy sněhobílý
půjde necestou
až v léčku svou mne schýlí?
(Paul Valéry)

tudy cesta [ne]vede
ale údy tudy musí … peklo se jim hnusí
kudy pudy pudí
v nebi se budí … v protisměru

není vniku bez úniku
není vzlyku bez vzniku
pod bezem s nebem splyne
se spletitostí nyní

Die Tatsachen sind immer erschreckende,
und wir dürfen sie nicht mit unserer krankhaft
in jedem ununterbrochen arbeitenden und wohlgenärten Angst
vor diesen Tatsachen zudecken
un die ganze Naturgeschichte dadurch verfälschen
und diese ganze Geschichte
als eine immer von uns verfälschte Geschichte weitergeben,
wo wir doch wissen, daß die ganze Geschichte
nur eine vefälschte und immer nur als verfälste Geschichte
weitergegeben worden ist.

Skutečnost (stav věcí) je vždy hrozivý,
a my je nesmíme před chorobnou
v každém jednotlivci nepřetržitě pracující
a dobře živenou obavou
z této skutečnosti zavírat oči;
přírodopis zaměňovat za dějepis,
tyto děje lživě přepisovat,
protože je zvykem dějiny padělat
a padělané příběhy dál sdílet,
přestože si uvědomujeme,
že jsou to křivé výpovědi
a bývají podle tradice padělány dále sdíleny.
(Thomas Bernhard: Ursache. Eine Andeutung)

včera byla obloha šmolková dneska siná
dnes je dnes a včera … bude zítra
designéři modů na pochodu do odchodu
plácli mordu módy o rok dopředu
módní barvy jsou noc a den
skáčou do škály
a opět neví
jak z objetí dovnitř ven
kontrakontrastní kombinace šálí
kontaktně
kropí kombiné sivě šmolkového
šílení

Kdo popírá mimosmyslové vnímání, zavírá oči před skutečností.
Nikdo není nevidomější než ten, kdo nechce vidět.
(William S. Burroughs: Poslední slova)

Systém je jedna velká černá skříňka.
Její zámky nedokážeme odemknout.
Vše, co se něm víme je to,
co jde dovnitř a ven.
(Kenneth Boulding)

systém je třináctá komnata
ze skříně vypadl kostlivec
a v rukavici třímal BIG BLACK
BOX
ta skříň byla Pandořina
z oka vypadl jí cvikr
ten kostlivec býval mnich

ze štoly se hlásky linuly
pominuvších se blanokřídlých
sokolek [a]poštolek
zpívající
krásné nové císařově rukavici
formou frmolu
tekutých písků naruby
na vrub vědy
vláčející do pysků
zprávu o svépávnosti

Název změny

KDYBY změna názvem byla
čím bylo by jméno?
čí by bylo
KDYBY změny nebylo?

KDYBY afinity a protiklady
nehrály si s námi hry na teď a tady
prstoklady věděly by kam a kudy
KDYBY …

pssst … snad … KDYBY
ty chyby vady vnad
chyběly by bylo nebylo
ten[a| ]ta KDYBY zpochybnilo …

KDYBY neměly pod námi navrch
střely země-vzduch
neměly by šanci
na existenci

nakousli jsme tu indoktrinaci …

KDYBY to šlo z téhož důvodu
jakým to jde
KDYBY byla neděle
JAKO je středa

v mozkovém kmeni by se rozprostranil krokodýl
rozvodnil se cíl jak Nil
strach je mu potravou
avšak mořský koník
před popravou
tělo zaplavil dopaminem a oxytocinem
mem – placeboefekt modu
na pochodu do schodů
do nebes …

Nad ránem se dostavil následující sen. Byl jsem v lese. Předemnou se rozestírala svěří zeleň louky, která postupně přecházela do mokřiny. Slunce stálo v zenitu na šmolkově modré obloze. Na druhém konci louky hráli Stefania a Bruno. Loukou se rozléhalo ohlušující halali, ačkoli nebylo vidět žádné bedny ani zesilovače. Kromě dvojice muzikantů tam byli tři tanečníci – dva muži a dívka. Dívka na sobě měla červenošernou kostkovanou sukni. Jeden z dvojice mužů a dívka svými pohyby představovali lovce a laň či srnku. Druhého muže jsem si nevšíml. Lovec, kořist a jasně sexuální podtón.

(Textová koláž fragmentů myšlenek Milana Haußmanna a Luboše Vlacha)

Milan: Forma nebo ritus … obojí má nějaká pravidla …

Luboš:

KDYBY ta pravidla nebyla nějaká lepkavá
jak povidla mluvnice lebky s hnáty
nebyly by na frontě forem takové ztráty
KDYBY nebylo čárových sudí
čarodějníků stanného práva
čárového kódu
pře o překračování hra/nic
pře o přešlapech
pře o fantasmatech
pře o předcích a šachy
KDYBY nemátly nás maty a paty … ach
Achillovy podřezané šlachy

Milan: Se stíny zapomenutých předků jsem si hlavu nikdy moc nelámal. Co odvodíš od fantasmagorie v podvečer Všech svatých?

Toho bohdá bude …
i kdyby bývalým bylo
až popozítří
naprší a usne …

KDYBY květ nebyl urván
urputným uragánem uvadání
KDYBY se příčina zapřela
kdekomu by se příčila
pudová urputnost putování
KDYBY nedostala se dál
KDYBY to nešlo napříč
kdyby nebylo KDYBY
pří přibito na kříž
KDYBY ten květ nepřistál
uprostřed vázy
nezlámal by si vazy
KDYBY ho štětec ššš nemiloval
nemaloval by ho na obrazy
KDYBY banalita bylin nebyla tak chytrá
sotva by se chytla
KDYBY běl/oba vybílena ohněm
KDYBY neznalost nenavštěvovala
ty kteří vědí …
růžovou i v nejšeřejší šedi
KDYBY jasnovidnost odsedla si
KDYBY si osedlala i nejblbějšího vola
voilà …
deo gratis

jak potvory se klubou z kloubů
otvory se vymknuly
vyřinuly z nuly
šílené muly se pominuly
zcvoknuly se jedničky i nuly
vášně zvážněly a zvláčněly
zamečely a začaly
kozy mečet
celý zmáčený
zvláčněný a zvášněný
nádhera …

sotva dýšu když to píšu
co koza našeptala petrželi
nemluvě ani o
klíčících petrklíčích
čich v oblacích
z toho se zaoblil
začal snít o dračicích v mracích
hladcích a obracích
vláken lákavosti laskavosti
nití které nítí
nalakovaným dolů
hřích při vších všem
blešník rdesno emo em
vstávej vesno!
tu máš veslo
až tak vysoko to kleslo

duchem zpila se i duha
jak duha
byla z toho samodruhá
porodila kategorii
kalorie na kolena klesla a hlesla…
je to břichošimravé
srdcohřejivé
duchakrášlící
šeptla vesna ze sna