V básni musí především být hudba!
Lichostopý verš zvol, jiný ne:
v nápěvu jak sníh se rozplyne,
a co více, málo o slávu dbá.

(...)

Prchej před Pointou – vražednicí,
Posměchem a Duchaplností,
pro něž Azur lká, než pod nos ti
strčí vývar, po česneku čpící!
(Paul Verlaine: Básnické umění)

až budu velký
budu revizí
jen revize je ryzí

revize revizí
je fúzí
breazy

maká
dokud
nápady
slova
a pohledávky
na věky
nezmizí

nic!

Ve dvanáct hodin, o půlnoci těžká dřevěná vrata uzavřela vjezd. Byla zapřena dvěmi širokými železnými tyčemi. Do té doby ospalá venkovsky vypadající posluhovačka čekala na pozdní hosty. Po čtvrt hodině se vydal na dlouhou obchůzku strážník, který dozoroval závírací hodinu hostinců. V jednu hodinu se z mlhy vynořila tříčlená hlídka z nedalekých kasáren, vynořila se, aby zmizela ve tmě. Nastalo dlouhé, chladné, vlhké ticho listopadové noci. První povozy se objevily ve tři hodiny. Valily se a rachotily po dlažbě. Těla vozků zabalená v plaštích, otupělá rámusem a ranním chladem, následovala koně.

nedá mi to — čím dál tím víc lidí se doslova diví a pořád do mně pálí věty (otázky): „ty se pořád jen rozčiluješ“ – „co tentokrát?“ – „a ty sis myslil co?“ — ano, ano! rozčiluji se, jsem naivní, myslím si často jinak než oni, — ale z jistých (vnitřních) důvodu a ne jen-sebeúčelně-pro-pocit-nasrání — prostě si myslím, že věci a děje kolem nás by měly mít (byť neviditelný, ale přeci) v sobě mír a pořádek, jistotu (existuje nějaká jistota vůbec?), — nikdy jsem v tom neviděl ani nevidím (nějakou) nekalost — atd. — a když náhodou, pálím jako ze samopalu, tak jen pro to... (!) — mnohokrát lepší, než někomu rozbít hlavu židlí; rozčilování a vzteklost, rozčarovanost... je přirozená, je to určující rytmus — ne bezdůvodný; určující, — jsem od narození vzteklý — ale na nože bych nešel, pěsti budiž — mějme se rádi — konec hlášení

[dnes ráno jsem narazil na tenhle starší text (s datací 7. února 2019) původné otištěný v Měsíčních novinách Potulné akademie Uši a Vítr (březen MMXIX, č. 1903 Festival Spodních Proudů), vkládám:]

proč dělám to, co dělám, i když z toho nikdy neuvidím ani haléř a nesklidím ani masové pochvaly, a přitom se prý potácím z průseru do… odpověď je v tomhle případě snadná (i ne) — dělám to pro zpříjemnění a ulehčení neskutečné tíhy, tlaků (kterých je na jednu osobu tř. moc — křížů, které si s sebou každý vláčíme —, pro alespoň miniaturní radost — svoji i lidí, kteří s tím souzní (a ti, kteří ne, ti ať to ignorují, tak jak to činím já, když mi něco nezajímá či se mi to mnohdy neskutečně protiví); nedělám to profesionálně, nedělám to možná ani hezky, ba možná ani ne dobře, ale dělám to nitrem a snad i jakousi poblázněnou láskou k tomu všemu; tvořím skromně a tiše, jak pavouk své sítě (vskutku originální přirovnání), bez ohledů na úspěch či neúspěch u mas; bez nějaké naděje v (nesnáším to slovo) ocenění; neb kdo určuje co je úspěšné a co ne? lid už dávno ne —, lid, (bohužel!) většinová skupina zhýčkaná všemi povrchně krásnými věcmi — kdy každý tón či tah či slovo ladí, kdy faleš a nekonečné fasády z mejkapu, retuší atd. zakrývá vnitřní prázdnotu —, zkuste někdy vystoupit z toho kolotoče a zajít v přírodu a naslouchat jí, jejím obyvatelům a sledovat je, — toť jest opravdové umění a krása…

sudička upředla pojem příze
osudová přízeň osnovala osu snu
látka [pře]kryla hmotu
hmota zdevalvovala vokál
volání lásky [za]přelo vlákno vlivu
val se sesul na válendu
soudce sepsul sudičku
kontakt byl knokautován
knot svíce se zčadil
světlo zhaslo a narodil se modus
světonázoru novic [dis]kurz
morous motouz
bylo nebylo … mmm … M?!

svoboda vede lid
svoboda volá: Otevřete hospody!
hosana Hospodine
šibolet
kanál kachna kanálie
sezame otevři hospodu
nemůžeš být pořád uzavřený …
otevři sauny
otevři zelný trh
otevři bazény
vysuň antény
otevři knihovny
otevři otevřené knihy
otevři hranice
vyvětrej kinetózu
najádám otevři brány
vyšlehej membrány
otevři porodní cesty ponoru
pomalu ale rychle
zbav se blbý nálady
já ráda pogu-jú a hele …

vykřiky z lásky
vynořují se
uspořádné rytmem
nádech výdech
dech, plynutí vody, času
cykly se spojují
ve slova
nahlas vyřknutá
(Z'ev: Hymna limba)

Papež povolil.
… požehnal ženám,
aby byly ministrantkami
ministrantkami v minisukních
ministrantkami tkaní v tkáni G bodu
ministrantkami v káni Galilejské
katholos vezme si je stranou
as salam aleykum cingulum kortex
Rx ad usum proprium
entorhinální kůra se pře …
předávkovala toxickými vzpomínkami
obří plastika vaginy odděluje
rozděluje parkoviště …

parkoviště výfuků
flash mob tři hodiny
kalil a kouřil
všecek paf
svoboda, vaginální vchod
zredukoval protest na výkřik

otevřete hospody!!!

lid potřebuje pozitivní nálezy
vzorné umírání prachu
modly idolů
pachuť
pravdomluvného bludu
opium lidu
idolatrii lotrů
idoly, statistiky & svastiky
zahazování úhlů
velkou sestru s velkými cecky
a držet hubu
hlavně žádnou hudbu
ad nauseam a nikdy jinak
na tom záleží – na souloži
ze všeho nejvíííc
reklamaci klamu nechte na potom
odpočinutí vnutí věčné
davy jsou vděčné
ať žije búžek bůček mrtvý
mítí bídu
Blut und Boden
amen

Nechoďte do Staré Bolehlavy, protože je zákaz vycházení a dostanete se do maléru. Sedněte si v teple doma před televizi... a co byste seděli, lehněte si... jak jehně, ať nic s vámi nehne.