i ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň,
kterýž se posadil na každém z nich
i naplněni jsou všichni Duchem Svatým
počali mluviti jinými jazyky
jak jim Duch dal vymlouvati … (Sk. 2,3)

amar čari mankique
kiria khaite kikimora hančičora
kiria butora te santi
bani bani! bani!! banine
amar čari mankique
kantile rakite horea bani
hosana hosana
kosa kozama ličake
sata me pani
kikimora hančičora
ovati pani pileve
amar čari mankique
kiria khaite kikimora hančičora
kiria butora te santi
bani bani! bani!! banine
aparkite hapolero
hamara hase ličake
amar čari mankique
kiria khaite kikimora hančičora
kiria butora te santi
bani bani! bani!! banine
dumilo čume
hosana hosana
kosa kozama ličake
sata me pani
kikimora hančičora
kiria khaite
kiria butora te santi
amar čari mankique

tvoje sebavedomie závratné klesá

pod tlakom teroru
vyzeráš rannú zoru
praješ humanite plynovú komoru

Silence is only frightening to people who are compulsively verbalizing. (William S. Burroughs, The Job)

nevidíš na nebesá
cez mraky
ozubené slnko
zviera ťa v hrdle
si znova vedle …

(de|ba|ta Luboše Vlacha s Jiřím Kačurem)

Modelování skutečnosti slovy a systémem jazyka, jazykové hry, modely a mody, svody hry hordy za horami. Jazyky takzvaně umělé a pak (pře/dem) ty samozvaně přirozené, zvláštní věc. Žijeme pod hladinou iluzí a funguje to. Možná proto, že neumělé modely nás chrání před skutečnou pravdou, viz Platónova jeskyně. Co tady ještě chceme měřit, vážit a zvažovat? Proč je Neptun modřejší než Uran? Záhadu vyřešily teleskopy … Proč je válka měřítkem míru? Záhadu vyřešil řešetem vesnický buran … KARMÍN – kdo ho naučil mluvit červeně?

Vezmi kladivo či kadidlo a začni baštit či bušit do hlavy, filoso[fuj] kladivem …

Kladivo není vždy tím nejvhodnějším nástrojem. Tím je klidná mysl.

Klid je vážně baštou odporu? Je vášeň tím, kdo zvedá závoru?

Žijeme ve vymodelovaném světě předsudků, modelů chování a jednání.

Organizmem organického perleťového modelu …

Nebýt protikladností a rozmanitých rozdílů v kvalitách a kvantitách, byl by svět nepostřehnutelný, nezachytitelný a především bychom v něm sotva mohli přebývat, my jakožto občasní pozorovatelé celého toho zázraku, který náleží úhlu tyátru – válka je pokračováním paralyzované politiky násilnými prostředky. Připravuj válku, posílíš mír.

Carmina burana? Dobře, vraťme se tedy k té Wittgensteinově nelidové karmínové písni řečové hry na takzvanost. Vezměme to odzadu. Rád bych se například dozvěděl, jaké konsekvence lze vyvodit z takové hypotézy, že se někdo červená z důvodu, že si osvojil (přivlastnil) slovník mateřského jazyka, kde se dotyčné slovo nalézá; tudíž barva je jednotkou lexikální sugesce. Země je kulatá, protože jsme si osvojili šišatě placaté slovo koule – Ze|mě|koule?

Pravidla samomluvy

spustošil
existenciu
pouho púhu

uhýbal
dlabal
hlavu zabalenú do alobalu
aj keď mala zálusk
na telo
človeka ako lusk
on tam tak opodál stál
halucinujúc
už niekoľko rokov v jednom kuse
o akomsi súcne
ku, ktorému nie je súci
kolemjdoucí
bolo počuť ako hovorí honem
keď
začala augmentácia prachu
a zlyhala argumentácia
varga
samotára, ktorý mal v tvári rumenec
menejcenného zvieraťa
– prišelca, ktorý diskutoval tiše

… ľudia, boh
satan
nikto ma nepotrebuje

nikdy nepotreboval
nápad mi vyseparovať zo spoločnosti
sa ale nezrodil v mojej hlave

cestu som hľadal
dekádu, dve
toto ma leká
byť takto sám
nič nezmoci
neschopen
zneschopněn přemoci
pře
láska, súcit odepřené
vedomie bolesťou rozedřené
na nič

neviem zaostriť pozornosť
neviem zaobaliť prázdno do slov

Když řekneme, že žena vyjadřuje svou osobnost tím, jak se obléká, chceme tím říci, že její volba naznačuje její vkus a–to, čemu dává přednost. Stačí, když pozorujeme nějakou známou paní, která si kupuje klobouk a když se snažíme zjistit, proč zamítne jeden a vybere si druhý. Má to vždy něco společného s tím, jak se sama vidí, a proto chce, aby ji druzí viděli stejně. KDYBY musila nosit uniformu, byla by možnost vyjadřování pochopitelně menší. Takovou uniformou je styl. (Ernst Gombrich – Příběh umění)

chce[mé] tím říci
že císař má pod čepicí
císařův nový střapec xxx
háže módě rukavici
zbožnost padá na pec
rozedraný šat nářku
udal se sám
módní výstřelek

na star-to-v-ní čáře
konkubína na konferenci konfidentů
konsekventně tutlá tulivou konfekci
stylově stydlivě nestoudně
až oči pře přechází
císařův nový rubáš objímá krejčovskou pannu
tonoucí nos neúnosného nánosu šminek populizmu
lísavě oblizuje císařino nové zrcadlo
retro móda totálně lnoucí k totalitě
šavli smeká
lolita polyká
ššš šelma ševelí
pod císařovou novou zášti[tou] záště

císařovo nové průčelí
střílí stříbrné konfety
stříbřenku na mřenku
císařovy nové třásně
jsou z oddenku
čelí kritice zdola
trp[kosti] trapné tlapkové patroly
v sekundární roli
nahý nahý nahý … volá

Pravidelnost a opakovaní jsou synonyma nezáživnosti, avšak obojí není o nic nudnější než divergence v chaosu. Pravidelnost a opakování je nedosažitelnou metou drogově závislého jedince. Tělo s nikým nesmlouvá, tělesné funkce mají vlastní řád. Když jsem se svým návykem ocitnul v Brixtonu, vytvořil jsem si rozvrh. Skutečnost, že zácpa je jedním z účinků opiátů, není nutno připomínat. Opiáty uspávají vše včetně peristaltických pohybů střev. Po probuzení bylo mým hlavním úkolem se vyprázdnit. Napřed jsem se šel nasnídat do kavárny na Brixtonském trhu. Vedli ji italští bratři, Franco a Toto, kteří mi připravili dobrou a rychlou kontinentální snídani: toasty s avokokádem, povidlové koláče, pastéis de nata, půllitr espressa a čerstvé ovoce. Kombinace ovoce a  káva u mě spolehlivě vyvolává peristaltická reakce. Možná si myslíte, že jsem blázen, ale po ránu jsem se potřeboval srovnat.

Když jsem se vrátil do bytu na Effra Road, po zbytek odpoledne jsem se díval na televizi. Ke svačině jsem měl jednou vanilkový řez jindy koblihu a mým oblíbeným jídlem byla dlouhá léta koktejlová rajčata z konzervy na topince.

Recept je jednoduchý. Napřed jsem ukrojil několik silných krajíců celozrného chleba a opekl je. Místo másla jsem je namazal pomazánkou s citronovou šťávou, olivovým olejem, hořčicí a rozmačkaným česnekem. Mezitím se ohřála rajčata, která jsem nalil na topinky. Přidejte sůl, pepř a pokapejte olivovým olejem podle chuti.

skrblila
chudera
mala mať mrzáka, ktorého napadla schizofrénia
on si nevrzol
jakživ
div, že teraz ští kocky
praštený prapodivným duchom pravouhlej duše v truhle
jeho kosti padli ako ušité pre pozostalých
kozomrdov

niekto tu na betón mrdá
ale on to nie je, jemu maže
skeleton je bez tiaže
obozretný
malo by sa to rozklikať vravela pichanda
nech jej ho tam nandá
pandrava hnidopicha
nehovor hop kým nepreskočíš
mŕtvolu ľudstva

(Otázky Jaromíru Řehořovi do cesty pokladl Marek Sobola)

Marek Sobola: Jarku, zajímaly by mně vaše začátky, jak jste se vlastně dali dohromady, co byl hlavní impuls založit kapelu? Co já vím, tak počátky sahají někam hluboko do 80. let minulého století.

Jaromír Řehoř: Na začátku byla priska. Taková ta velká elektrická rozvodná skříň. Byla zvenku na rohovém domě, podél něhož vychází Česká ulice z náměstí Svobody. Dneska je tam nějakej obchod s hadrama. Tenkrát všichni mladí muzikanti na tu prisku lepili inzeráty, protože jinak byly pouze inzeráty v novinách nebo v časopisu Melodie, a to bylo trošku na dlouhý lokte.

Martin s Pavlem se spolu znali už ze základní školy a v rámci těchto školních známostí založili první kapelu, folkový Faun. Jenže jak už to u těch první kapel bývá, rozpadla se. Ale oni chtěli spolu hrát dál, sice taky cosi jako folk, ale protože poslouchali King Crimson, Van der Graaf Generator , Blue Effect, Oldu Janotu a tak, tak chtěli něco trošku experimentálnějšího. A tak Martin nalepil na konci léta 1982 na onu zmíněnou prisku inzerát. Že hledá třetího do kapely. Hoboj, housle, violoncello nebo tak, no v žádném případě ne kytaristu.

A přihlásil jsem se já s baskytarou – prostě mě ten inzerát něčím nedefinovatelným velice zaujal. Měl jsem za sebou taky ty první kapely. Nějaký neumělý pokus o art rock s Milošem Švábkem (donedávna hlavní zvukař radia Proglas) a poté hardrockově metalovou sestavu s mým bráchou a Tomášem Jégrem, která byla po jediném koncertu na učňovském internátu krutě vyhozena ze zkušebny a odevšad. A taky jsem chtěl experimentovat a folk mně lákal pro svobodnější možnost vyjádření a snažší cestu muziky k lidem. Měl jsem pocit, že ten hardrock je jen takový komerční cirkus a že se tam dodržují nedotknutelná klišé. Martin se na tu baskytaru moc nadšeně netvářil, ale začátkem září jsme si dali první zkoušku v obskurním bytě jednoho (již nežijícího) výtvarníka v pavlačovém domě na Přízové ulici (už je zbouraný), a bylo jasno, že to je ono!

ty vnímaš
ten miš maš

tu nie je nič
na čom by sa kto smial
hovoril, že dobro si prial

to je
do popuku
tu niekto naozaj je kuku
v kukučkinom hniezde
zde

milý pánko
zazdený
počúvaj chcanky
z telesnej schránky

čo nefunguje?
chce to kefu?