Otče náš. Otec – je živý Duch křesťanství. Bůh je Otec a láska. Otcem je nám, ne mně. „Ach můj Bože!“

Posvěť se jméno Tvé. Neslyšíme než chvály. Vše k tobě směřuje, neboť skrze tebe přijde pokoj a zahyne pýcha.

Přijď království Tvé – Přijď, sami do něj nevejdeme. Bez milosti nedosáhneme ani království ani věčného života. Co je milost než cesta, která nás směřuje k Bohu? Slovo sestoupilo, vtělilo se v Marii a stalo se člověkem, aby přineslo království a věčný život. Lidé nešli za Slovem, člověk nevystoupal k Bohu, nýbrž Bůh skrze touhu k němu sestoupil. Přišel k nám, ke mně ne.

Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Nejvyší forma odříkání a smíření … na zemi – v království skutečnosti, jako v nebi – v království Ducha.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Dnes, právě dnes. A co zítra? „Nepečujte o život svůj, co byste jedli a co pili, ani o tělo své atd.“ Žijme, jako bychom měli právě zemřít. Socialismus.

A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim. Naši vinníci? Čím jsou nám povinni? Toto či tamto – vše pochází od Pána. Je tamto, co mi dluží? A já jsem povinen za vše, čím jsem, sám sobě.

I neuvoď nás v pokušení. Nespoléhej na vlastní síly, neboť kdo miluje nebezpečí, v něm zahyne.

Ale osvoboď nás od zlého. Svobodu, jenom a jenom svobodu bychom měli chtít – být osvobozeni. Pán ví, že zlo je v nás, ne však zlo, které za zlo považujeme. Proto neprosme o osvobození od toho či tamtoho, ale v těchto několika slovech, vzešlých ze srdce, je každá prosba prostá nečisté a marné žádosti.

(Miguel de Unamuno: Diario íntimo)

odpověď na libovolnou otázku
se zjeví, když přestaneš klást otázky
vypustíš z hlavy slovo otázka …
vyvětráš, ale zápachu se nezbavíš …

slovo pro slovo je slovo
modelka miluje extrémní extravaganci
pokusila se uhasit světlo
a zažehla požár
agresivní mravenci
se rychle šíří
superkolonie …
už je nebudeme schopni vymýtit

J. G. hledá, hledá; rád by našel – nikdy však nenalezne – něžného, úplně bezmocného nepřítele... Klátí se jako třtina ve větru, rysy neurčitý, bez tváře. Nepřítele, kterého smete jedním výdechem; předem poníženýho otroka. Na pokyn sedne, na pokyn lehne … předem poraženýho nepřítele: slepýho, hluchýho, němýho. Bez rukou, bez nohou, bez těla, beze srdce, bez pohlaví, bez hlavy. Zkrátka vnitřního nepřítele. Obraz vlastní zvrhlosti – příliš zpohodlněného, aby toho využil. Potřebuje úhlavního nepřítele, který ho naprosto návidí – zcela, úplně, bezprostředně. Nepřítele … poddajného poddaného, předem poraženého, nesmiřitelného. Ne přítele. Nepřítele. Úhlavního nepřítele. Ne přítele. Ryzího, bez poskvrny. Barva? Svěží zelená a jako zralá višeň fialová. Postava? Mezi náma … Nepřítele. Ne přítele. Hledám bezbranného nepřítele připraveného předem kapitulovat. Dám mu vše, co dát dokážu: rány, podrazy, kopance. Nechám ho napospas hladovým toulavym psům; jíst anglický jídlo; chodit do Sněmovny lordů a Buckinghamskýho paláce, vyšukat prince Philipa, být princem omrdán; bydlet měsíc v Londýně, oblékat se jako já, spát u mě doma, bydlet u mě: Hledám úhlavního nepřítele.(Jean Genet: L'ennemi déclaré)

odmysli si svatýho Karla
v srdci poskvrněnenýho
jako svatý František
miloval Boží tělo
božskou láskou vždycky hořel
a uvidíš
pittura metafisica
con approvazione ecclesiastica
v Římě
střešní zahrady
rudý rozbřesk
milost
ve všem
milost
jak na zemi
tak na nebi
buď vůle tvá
navždy

Amen

amor … petit mort …
dieta hodná supermana
prostřen[a] na talíři
životem jen hýří

malá smrt
VŽDY je MEZI náma
česneková mana
hosana …

allium alimentum
vůní plný dům TE DEUM
je to nával pře přesahující rozum
tonikum tónů v temeni duní

(Rozhovor Marka Soboly s muzikantem Milanem Bílovským)

Marek Sobola:Kdy a jak ses dostal k hudbě. Co Tě v začátcích nejvíc ovlivňovalo, kdo byl Tvůj největší vzor?

Lovec: Otec hrál druhé housle v cimbálce Jury Petrů, máma si doma prozpěvovala s rádiem árie z oper při přípravě oběda, švíca cvičila na klavír … Já jsem v tomhle vyrůstal a mlátil samozřejmě do hrnců vařečkou a začal chodit v deseti do klavíru a doma před zrcadlem se smetákem zpíval a hubou sóloval na kytaru a klávesy a loudil všelikeré zvuky (teď se tomu říká beatbox) s československým rozhlasem (tuším, že se tenkrát ta stanice jmenovala Praha). Na vánoce jsme hráli a zpívali celá rodina. Ve třinácti jsem se naučil na kytaru na školním výletě Kůň s bílou hřívou. Během tohoto útlého dětství jsem navštěvoval dětský krúžek Kyjovánek (s postupem až do dospěláckého Slováckého souboru – tam o mně prohlásil vedoucí Zdeňa, že jsem folklorní zrůda L, páč jsem chodil na akce lidové v lidovém kroju a zároveň hrál na rockových akcích v rockovém kroju).

JEDNO SEN SI VYBRAL

Chodím s ostatními modelkami tam a zpátky po tělocvičně.
v backstage mi masér vykloubil nohu tak že byla o dva metry delší.
Potom se mě modelky umělkyně ptaly: tobě to nevadí?
Řekla jsem ne.

Modelky nosí značky umělci též.
Mezi uměleckým a modelkovským prostředím je rozdíl.
Modelky řeknou ty seš škareda.
(to znamená: mohla bys mi přebrat kunšofty).

Hned na začátku to vpálí do xichtu umělci, až se otočím za svými zády.
Modelky a hokejisty spojují vypracovaná těla
Plastové folie bezpečně zabraňují světlu.
Temnotmoucí tma folie zabraňuje světlu.

vracel jsem se z hokny
když mě benga zastavili
prej jsem projel křižovatkou na červenou
duchem nepřítomen
po kolena ponořen
ve spadaným listí
nepodíval jsem sa ně
aby ze necítili kořalku

(Milanu Haußmannovi)

Všechny cesty vedou do Říma
všechny končí
v katakombách svatého Šebestiána
v sakrálním bludišti
křesťanském pohřebišti...

povalují se tu
kostěné píšťaly, články končetin, nohy, ruce,
pánevní dno
rozptýleno
v podzemí ostatky marnosti
v mihotavém plameni věčného světla (Giuseppe Gioachino Belli)

Všechny cesty vedou do Kunštátu, do Zboňku a do Rozseče.
Toho skřípání kol na cestách křižujících se v mém srdci. (František Halas)

slovo [po]vstává
aby se stalo tělem cestovní horečky
aby přebývalo mezi
následek vykázán za humna vyznání
do diskrétní zóny matematické dělitelnosti
ad infinit opakem opakování
zvěčněle zvoucí …

všechna tabu [je]dna štrapáce
cosi v dál jde
všechny cesty vedou z Říma ven
fan tutte
edukací reprodukce v klíně … [pří]rody
hra si hraje na babu
chytrá je jak horákyně