(pře Luboše Vlacha s Jiřím Kačurem)

Tápeme v mlhách. Vím to a snaha algoritmizovat svět vede do háje.

teď tepe paměť tepce
teď tepe tápání totální tanec
tep teď tepe tápání paní
tepec tepe mlhu tonoucí noci
štoudev spadla pod čepec

Vím, že artificial intelligence je blbá jako štoudev, ale její paměť je ohromující a při správném použití zpětné vazby je sama sebou zdokonalena. Lidé si s její pomocí malují obrázky … ale pouze někteří této zradě obrazů ne-věří.

Považují totiž animaci za neotřesitelnou pravdu.

Vidím, že cesta přesnosti v blbém slova smyslu prostě končí pohromou. Lidé zapalují slaměné psy. Ztratil jsem již naději, že se většina zachrání před menšinou. Mašinérie přírodní scenérie nutí děti pokračovat v růstu. Nezdolné síly nutí k přežití i přežitky, neřku-li mžitky. Kráčet nutností však nechci. Stačí mi bohatě být Kačurem, už nechci býti čurákem, zdám si se nyní partyzánem. Snad bych mohl více času věnovat … oné inteligenci … takzvaně umělé. Jistý Roger Penrose napsal knihu Císařova nová mysl. Vlastně šaty bez vlastností.

Dve miesta … Kruh potulných pútnikov sa pomaly uzatvára … Sama som veľmi zvedavá aká skupina sa tentokrát vyskladá. Investice mohou mít neuvěřitelnou podobu. Jediný pokrok je morální pokrok. Nebylo dosaženo žádného pokroku. No už začínam tušiť … Člověk se nemění. Mění se jen několik jednotlivců. Vůle překonává základní zvrhlosti. Lebo koho môže vysoko do Himalájí viesť žena?  … – doplníš? Skúsiš?

zuby
zubatej
vybil
kladivom

mňa s podivom do pakárne dal na čakací list
za mýho mládí
hovoril, že
to mu sakra vadí, že som ten, ktorý som
antikrist …

Nemohl bych, pro své vlastní použití, nazvat tento počitek Ppoužívat jako kritérium identity své paměti a říkat si, ano, je to opět Patd.? (Ludwig Wittgenstein)

psychickými pohyby přírody
pochodujícího pratvora pára prach
prostě persona
paradox
pochybnost
pře podrobností poroby
pojmové pojetí
položky podněty povely

Byla mi zima, byl jsem ztuhlý, byl jsem mostem a ležel nad strží. Na jedné straně špičky chodidel, konečky prstů na druhé straně se zavrtaly v drolící se hlíně. Šosy fraku vlály po stranách. V hlubině hučela ledová bystřina. Žádný pocestný nezabloudil na tuto nepřítupnou kótu. Most nebyl na mapách zakreslen. Klenul a čekal jsem; Musel jsem čekat. Jednou postavený most zůstává mostem dokud se nezhroutí.

Nun sag, wie hast du's mit der Religion?
Du bist ein herzlich guter Mann,
Allein ich glaub', du hältst nicht viel davon.
(Johann Wolfgang Goethe, Faust)

Dobrý muž se mě zeptal na cestu. Nesmím vám to říct, odpověďel jsem. Změřil mě laskavým pohledem a byl oslněn. Neřekl nic, spokojil se s odpovědí. Plný pochybnosti šel dál a podle chůze se dalo usoudit, že se už nikoho na nic ptát nebude. Smutně jsem se za ním ohlédl. Měl jsem mu říct pravdu? Věděl jsem, že zemře. Smrt na něj čeká na každé cestě, kterou bych mu ukázal Smrt. Kdyby věděl, mohl zůstat stát na místě. Zůstat stát na místě a záchránit se.

„Stůj,“ zavolal jsem za ním. Slyšel mě, ale protože jsem mu nepomohl, neodvážil se zastavit a šel dál. „Stůj,“ zavolal jsem hlasitěji, on zrychlil. Pak jsem jěště zakřičel. Vina mě mučila a on se rozběhl.

za vlast, za kvas, za slast
za vlast, za kvas, za slast
hyje hyje galaxie
hyje hyje galaxie
…
ať JÁ s vámi jsem po všechny dny až do skonání světa
úžas ty krávo krasivij vij
not blasphemy but Saturday extasy …
boro continuo
sum sum šum korun kvetoucí lípy
khara khoto šum das Rauschen
bis die Vollendung des Zeitalters
trhliny v oblacích

výsek sekery sekrecí inside out
naruby
die Urtöne in Waldesgründen
na počátku
kousek sekundy
bylo slovo
podvěsek
a výsek se stal veřejným tajemstvím
pasekou tabu
kde se v planoucí záři Slunce se
rozpouští
sekretářka sekce zákusek
v pavučině kyseliny
pátěř se odlepuje od hřbetu
zásek sekaná sekačka
posekali sekají
vivisekce psychotické reminiscence

× × ×

prd smradlavý se světem řítí
prd veškerý se řítí z řiti
prd přírodní se šíří lesem
prd lidský plní vesmír děsem
prd dětský samá něha
prdů nespočet po světě běhá
prd dívčí, to je píseň
z mnohého prdu vzniká tíseň
prd lidový ve svorném šiku
vyvine atmošku plnou křiku
křičící dav vyprdí vůdce
prdění společné povede k půtce
prdění společné dodává víru
prdění do světa udělá díru
prděním vyřešit dá se všecko
že prd je podstatný ví každé děcko
prďme furt stále dokola
oholme hlavy dohola
k prdění třeba je svoboda
svoboda to je pohoda
pokud se prdy povedou
k prdlavým zítřkům nás dovedou

Všetko čo som kedy dosiahol je vedľajšie pretože nič to všetko neznamená, pretože je to len prach, ktorý sadá na povrch stien a na povrch izby a na povrch môjho zmýšľania, ktoré ma robí silnejším, lebo sám sa cítim byť takým akým som v sebe samom. V reflexiách všetkých prítomností, v tých tisícich povrchoch na všetkých tých plôškach aké zviditeľňuje ztemnelých hodín bytie; prečo len mi hovoríš o láske čo nepozná hraníc keď všade ukazuješ mi pred všetkými všetky moje hranice, ktoré sú nehmatateľné ako ruky, ktoré zvádzajú preč od okamihu v bezprostrednej blízkosti každej nátury-blížny môj kde si tak ďaleko, tak ďaleko kde je svet s tebou bezomňa, a kde kraj do ktorého sme sa narodili?

hovno, ktoré z môjho života urobilo frašku
béčkový horor
sa smeje z lesa, kde som dlel
sa vyfarbil naturel …