siluety letících ptáků zakrývají tváře
je pozdě
umývám černou špínu z obličeje
je zažraná
je příliš pozdě

insomnie, medikovaný světobol
sňatek z nerozumu
a od narození vypálený synapse
nepotřebuji věci o kterých
se mi zdá

oči zvodcu
hovorí do krvi
čistá duša páli tvár
zabudni dýchať vedomie
zvonku je jar
jatky odpadky držia krok
kto H₂O vie
vidíš ma v zrkadle koncov sveta
je rozbité ako mraky vetra
vytiahni hlavu zo svojho zadku
otoč sa a vyzvracaj do jej výstrihu
podľa najstarśej módy
idú schody mejnstrímovej vedy
kde tu sa pohli ľady
odpadli figúry fragmentov
exkrementy štípu v krku
armády pochodujú na smrť istú
každý život je pre nich prechádzka ružovým sadom
nechávaš ležať zabudnuté mršiny ich ladom

spoje věcí … magma syntagma … neexistuje
ani čistý subjekt
ani objekt
slévají se spojené nádoby
v Českém ráji
se nepodařilo spojení
Severoatlantického paktu s Rudým právem
kauzálním spojom

soustředí jednotlivce do lokálních buněk odporu spojených vzájemností
konzumace konopí způsobuje hardwiring – spojení na tvrdo
náhodná chaotická spojení synapsí
spojení na husto, na krátko
vykřičenými modlitbami se mohou lépe spojit s Bohem
masturbace ohrožuje
masturbace nespojuje
masturbace!
MASTURBACE!!!

TREPANACE HLEDIŠTĚ

Nešťastná su, ale špatná nebudu, rozumíš mně? (Vilám Mrštík, Maryša)

spolu s tou[hou] toho bez sebe
první na ráně
su nach
su na hraně
su nositel nosu
su vůně znevolněné touhy
jak je den dlouhý
su zvykem vzlyku
zvolací znamení
stojí si na vedení
vy?křičeného otazníku
su vsun
pohybem su stůj co stůj
su řečí řečiště
su hříčkou os a údů
vodní tříšť rozvodněné polyfonie

Podoby
slévají se spojené nádoby
original vaginal cream
originální vagína
per os perpetum mobile
Jed/Protijed
píše Brion Gysin:
slova skrývají myšlenky
opravdový význam vychází z rytmu

sjednocená jednotka jedná
jeden jedné jedno
jednotlivec samojediného je dno
jednomyslná volba je dno značná

Brünn suicidia

Nechci už tu být
neb zle je na světě.
Každej se chlubí
jak rychle sejme tě.
Zabít či ubít –
fakt tu nechci být.

× × ×

předevčírem
spadla klec
co povědět
nakonec

nechceme bejt
proroky
je to však dost
divoký

dřív to bylo
daleko
teď jsme z toho
naměkko

bejt už zticha
to je věc
ale to až
nakonec

(pře Luboše Vlacha s Jiřím Kačurem)

Tápeme v mlhách. Vím to a snaha algoritmizovat svět vede do háje.

teď tepe paměť tepce
teď tepe tápání totální tanec
tep teď tepe tápání paní
tepec tepe mlhu tonoucí noci
štoudev spadla pod čepec

Vím, že artificial intelligence je blbá jako štoudev, ale její paměť je ohromující a při správném použití zpětné vazby je sama sebou zdokonalena. Lidé si s její pomocí malují obrázky … ale pouze někteří této zradě obrazů ne-věří.

Považují totiž animaci za neotřesitelnou pravdu.

Vidím, že cesta přesnosti v blbém slova smyslu prostě končí pohromou. Lidé zapalují slaměné psy. Ztratil jsem již naději, že se většina zachrání před menšinou. Mašinérie přírodní scenérie nutí děti pokračovat v růstu. Nezdolné síly nutí k přežití i přežitky, neřku-li mžitky. Kráčet nutností však nechci. Stačí mi bohatě být Kačurem, už nechci býti čurákem, zdám si se nyní partyzánem. Snad bych mohl více času věnovat … oné inteligenci … takzvaně umělé. Jistý Roger Penrose napsal knihu Císařova nová mysl. Vlastně šaty bez vlastností.

Dve miesta … Kruh potulných pútnikov sa pomaly uzatvára … Sama som veľmi zvedavá aká skupina sa tentokrát vyskladá. Investice mohou mít neuvěřitelnou podobu. Jediný pokrok je morální pokrok. Nebylo dosaženo žádného pokroku. No už začínam tušiť … Člověk se nemění. Mění se jen několik jednotlivců. Vůle překonává základní zvrhlosti. Lebo koho môže vysoko do Himalájí viesť žena?  … – doplníš? Skúsiš?

zuby
zubatej
vybil
kladivom

mňa s podivom do pakárne dal na čakací list
za mýho mládí
hovoril, že
to mu sakra vadí, že som ten, ktorý som
antikrist …