Otče náš. Otec – je živý Duch křesťanství. Bůh je Otec a láska. Otcem je nám, ne mně. „Ach můj Bože!“

Posvěť se jméno Tvé. Neslyšíme než chvály. Vše k tobě směřuje, neboť skrze tebe přijde pokoj a zahyne pýcha.

Přijď království Tvé – Přijď, sami do něj nevejdeme. Bez milosti nedosáhneme ani království ani věčného života. Co je milost než cesta, která nás směřuje k Bohu? Slovo sestoupilo, vtělilo se v Marii a stalo se člověkem, aby přineslo království a věčný život. Lidé nešli za Slovem, člověk nevystoupal k Bohu, nýbrž Bůh skrze touhu k němu sestoupil. Přišel k nám, ke mně ne.

Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Nejvyší forma odříkání a smíření … na zemi – v království skutečnosti, jako v nebi – v království Ducha.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Dnes, právě dnes. A co zítra? „Nepečujte o život svůj, co byste jedli a co pili, ani o tělo své atd.“ Žijme, jako bychom měli právě zemřít. Socialismus.

A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim. Naši vinníci? Čím jsou nám povinni? Toto či tamto – vše pochází od Pána. Je tamto, co mi dluží? A já jsem povinen za vše, čím jsem, sám sobě.

I neuvoď nás v pokušení. Nespoléhej na vlastní síly, neboť kdo miluje nebezpečí, v něm zahyne.

Ale osvoboď nás od zlého. Svobodu, jenom a jenom svobodu bychom měli chtít – být osvobozeni. Pán ví, že zlo je v nás, ne však zlo, které za zlo považujeme. Proto neprosme o osvobození od toho či tamtoho, ale v těchto několika slovech, vzešlých ze srdce, je každá prosba prostá nečisté a marnivé touhy.

(Miguel de Unamuno: Diario íntimo)

odpověď na libovolnou otázku
se zjeví, když přestaneš klást otázky
vypustíš z hlavy slovo otázka …
vyvětráš, ale zápachu se nezbavíš …

slovo pro slovo je slovo
modelka miluje extrémní extravaganci
pokusila se uhasit světlo
a zažehla požár
agresivní mravenci
se rychle šíří
superkolonie …
už je nebudeme schopni vymýtit

J. G. hledá, hledá; rád by našel – nikdy však nenalezne – něžného, úplně bezmocného nepřítele... Klátí se jako třtina ve větru, rysy neurčitý, bez tváře. Nepřítele, kterého smete jedním výdechem; předem poníženýho otroka. Na pokyn sedne, na pokyn lehne … předem poraženýho nepřítele: slepýho, hluchýho, němýho. Bez rukou, bez nohou, bez těla, beze srdce, bez pohlaví, bez hlavy. Zkrátka vnitřního nepřítele. Obraz vlastní zvrhlosti – příliš zpohodlněného, aby toho využil. Potřebuje úhlavního nepřítele, který ho naprosto návidí – zcela, úplně, bezprostředně. Nepřítele … poddajného poddaného, předem poraženého, nesmiřitelného. Ne přítele. Nepřítele. Úhlavního nepřítele. Ne přítele. Ryzího, bez poskvrny. Barva? Svěží zelená a jako zralá višeň fialová. Postava? Mezi náma … Nepřítele. Ne přítele. Hledám bezbranného nepřítele připraveného předem kapitulovat. Dám mu vše, co dát dokážu: rány, podrazy, kopance. Nechám ho napospas hladovým toulavym psům; jíst anglický jídlo; chodit do Sněmovny lordů a Buckinghamskýho paláce, vyšukat prince Philipa, být princem omrdán; bydlet měsíc v Londýně, oblékat se jako já, spát u mě doma, bydlet u mě: Hledám úhlavního nepřítele.(Jean Genet: L'ennemi déclaré)

odmysli si svatýho Karla
v srdci poskvrněnenýho
jako svatý František
miloval Boží tělo
božskou láskou vždycky hořel
a uvidíš
pittura metafisica
con approvazione ecclesiastica
v Římě
střešní zahrady
rudý rozbřesk
milost
ve všem
milost
jak na zemi
tak na nebi
buď vůle tvá
navždy

Amen

amor … petit mort …
dieta hodná supermana
prostřen[a] na talíři
životem jen hýří

malá smrt
VŽDY je MEZI náma
česneková mana
hosana …

allium alimentum
vůní plný dům TE DEUM
je to nával pře přesahující rozum
tonikum tónů v temeni duní

(Rozhovor Marka Soboly s muzikantem Milanem Bílovským)

Marek Sobola:Kdy a jak ses dostal k hudbě. Co Tě v začátcích nejvíc ovlivňovalo, kdo byl Tvůj největší vzor?

Lovec: Otec hrál druhé housle v cimbálce Jury Petrů, máma si doma prozpěvovala s rádiem árie z oper při přípravě oběda, švíca cvičila na klavír … Já jsem v tomhle vyrůstal a mlátil samozřejmě do hrnců vařečkou a začal chodit v deseti do klavíru a doma před zrcadlem se smetákem zpíval a hubou sóloval na kytaru a klávesy a loudil všelikeré zvuky (teď se tomu říká beatbox) s československým rozhlasem (tuším, že se tenkrát ta stanice jmenovala Praha). Na vánoce jsme hráli a zpívali celá rodina. Ve třinácti jsem se naučil na kytaru na školním výletě Kůň s bílou hřívou. Během tohoto útlého dětství jsem navštěvoval dětský krúžek Kyjovánek (s postupem až do dospěláckého Slováckého souboru – tam o mně prohlásil vedoucí Zdeňa, že jsem folklorní zrůda L, páč jsem chodil na akce lidové v lidovém kroju a zároveň hrál na rockových akcích v rockovém kroju).

JEDNO SEN SI VYBRAL

Chodím s ostatními modelkami tam a zpátky po tělocvičně.
v backstage mi masér vykloubil nohu tak že byla o dva metry delší.
Potom se mě modelky umělkyně ptaly: tobě to nevadí?
Řekla jsem ne.

Modelky nosí značky umělci též.
Mezi uměleckým a modelkovským prostředím je rozdíl.
Modelky řeknou ty seš škareda.
(to znamená: mohla bys mi přebrat kunšofty).

Hned na začátku to vpálí do xichtu umělci, až se otočím za svými zády.
Modelky a hokejisty spojují vypracovaná těla
Plastové folie bezpečně zabraňují světlu.
Temnotmoucí tma folie zabraňuje světlu.

vracel jsem se z hokny
když mě benga zastavili
prej jsem projel křižovatkou na červenou
duchem nepřítomen
po kolena ponořen
ve spadaným listí
nepodíval jsem sa ně
aby ze necítili kořalku