On hledá jeho – Jean Genet

J. G. hledá, hledá; rád by našel – nikdy však nenalezne – něžného, úplně bezmocného nepřítele... Klátí se jako třtina ve větru, rysy neurčitý, bez tváře. Nepřítele, kterého smete jedním výdechem; předem poníženýho otroka. Na pokyn sedne, na pokyn lehne … předem poraženýho nepřítele: slepýho, hluchýho, němýho. Bez rukou, bez nohou, bez těla, beze srdce, bez pohlaví, bez hlavy. Zkrátka vnitřního nepřítele. Obraz vlastní zvrhlosti – příliš zpohodlněného, aby toho využil. Potřebuje úhlavního nepřítele, který ho naprosto návidí – zcela, úplně, bezprostředně. Nepřítele … poddajného poddaného, předem poraženého, nesmiřitelného. Ne přítele. Nepřítele. Úhlavního nepřítele. Ne přítele. Ryzího, bez poskvrny. Barva? Svěží zelená a jako zralá višeň fialová. Postava? Mezi náma … Nepřítele. Ne přítele. Hledám bezbranného nepřítele připraveného předem kapitulovat. Dám mu vše, co dát dokážu: rány, podrazy, kopance. Nechám ho napospas hladovým toulavym psům; jíst anglický jídlo; chodit do Sněmovny lordů a Buckinghamskýho paláce, vyšukat prince Philipa, být princem omrdán; bydlet měsíc v Londýně, oblékat se jako já, spát u mě doma, bydlet u mě: Hledám úhlavního nepřítele.(Jean Genet: L'ennemi déclaré)