Modlitba Páně – Miguel de Unamuno

Otče náš. Otec – je živý Duch křesťanství. Bůh je Otec a láska. Otcem je nám, ne mně. „Ach můj Bože!“

Posvěť se jméno Tvé. Neslyšíme než chvály. Vše k tobě směřuje, neboť skrze tebe přijde pokoj a zahyne pýcha.

Přijď království Tvé – Přijď, sami do něj nevejdeme. Bez milosti nedosáhneme ani království ani věčného života. Co je milost než cesta, která nás směřuje k Bohu? Slovo sestoupilo, vtělilo se v Marii a stalo se člověkem, aby přineslo království a věčný život. Lidé nešli za Slovem, člověk nevystoupal k Bohu, nýbrž Bůh skrze touhu k němu sestoupil. Přišel k nám, ke mně ne.

Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Nejvyší forma odříkání a smíření … na zemi – v království skutečnosti, jako v nebi – v království Ducha.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Dnes, právě dnes. A co zítra? „Nepečujte o život svůj, co byste jedli a co pili, ani o tělo své atd.“ Žijme, jako bychom měli právě zemřít. Socialismus.

A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim. Naši vinníci? Čím jsou nám povinni? Toto či tamto – vše pochází od Pána. Je tamto, co mi dluží? A já jsem povinen za vše, čím jsem, sám sobě.

I neuvoď nás v pokušení. Nespoléhej na vlastní síly, neboť kdo miluje nebezpečí, v něm zahyne.

Ale osvoboď nás od zlého. Svobodu, jenom a jenom svobodu bychom měli chtít – být osvobozeni. Pán ví, že zlo je v nás, ne však zlo, které za zlo považujeme. Proto neprosme o osvobození od toho či tamtoho, ale v těchto několika slovech, vzešlých ze srdce, je každá prosba prostá nečisté a marné žádosti.

(Miguel de Unamuno: Diario íntimo)