Černý deník, bílý nočník – Marek Timko
love story
kunda. píča. vagina
tím to všechno začíná
co živé jest, mrdat chce
šaháš mi do poklopce
× × ×
mé dívce …
v hospodě a o samotě
už mě pěkně sereš, kotě!
× × ×
na nebeském trůně
sedí děda, stůně
na žaludku má vředa
a hoven plná střeva.
× × ×
ani slunce z nebe
nesvítí bez tebe
a měsíc? ten zrádce!
svítí vždy jen krátce …
× × ×
kam se to jen všechno ztrácí?
v díře černé nebo srací?
kam to všechno jenom mizí?
i mé sny jsou mi už cizí …
kam se to jen všechno plaší?
ser na to a hoď si mašli!
× × ×
kostky jsou vrženy
mé šaty strženy
sám a nahý ve větru
toužím aspoň po svetru
× × ×
když netušíš co tě sere
strč si prst do prdele!
× × ×
stal se ze mě ztroskotanec
– systematik,
žádné ženy, žádné vztahy
– jen chuť na styk!
× × ×
má hlava je plná sraček
natáhnu si na ni sáček
počkám dvě-tři minuty …
vytáhnout se z temnoty!
je …
(z ontologického cyklu)
I
mělo to být jinak
je to jinak …
je to nějak jinak
mělo to být jinak
otázka: jak to je?
II
už pokryl sníh všechny psí výkaly
dívám se na to zblízka, i zpovzdálí
dívám se na to … i když hovno vidím
kdo první uklouzne? ha! už se v tom válí!
nezávidím …
chtěl jsem být volnej jako pták …
řeklas mi, že jsem blbej kokot!
XI
tahle báseň není o mně
tahle báseň není
XII
tahle báseň není o mně
tahle báseň je o hovně.
dialektika
prsty mi smrdí
za tvojí kundou
prsty mi voní
za tvojí kundou
× × ×
I
sníh už padá na psí hovna
ono se to časem srovná
přijde jaro … sníh roztaje
a vlastně i ta hovna
II
už pokryl sníh všechny psí výkaly
dívám se na to zblízka, i zpovzdálí
dívám se na to … i když hovno vidím
kdo první uklouzne? ha! už se v tom válí!
nezávidím …
× × ×
pro i proti být
nevědět, co chtít
být pro i proti
sobě
× × ×
× × ×
být nepřítomněj v přítomnosti
být nemytej v minulosti
být nemytej
nemít se
neusnout
vzbudit se
× × ×
vidět bílé myši
ve své skromné chýši
vidět to, co není
v zapomnění
vidět temné zítřky
zadními dvířky
vidět to, co není
v odloučení …
× × ×
umět dělat zkratky
hovna, zvratky …
× × ×
už nevěřím v absolutno
je mi smutno
už nevěřím v evoluci
kruci!
× × ×
svůj stín překročit … kam pak však jít?
kopat … a tím víc svoji samotu prohloubit
kopat … a možná se přiblížit temnotě …
temnotě, která tě ukradne samotě
na věky věků … kámen
× × ×
pár kroků doleva, pár kroků doprava
tak strašně únavná je pěší doprava …
pár kroků pozpátku. jdu pořád dokola?
na koleje ulehnout. čekat na kola …
× × ×
někdy v dešti, někdy v bouři
nade mnou stín smutku krouží
někdy chvilku slunce svítí
na hřbitovní kvítí …
× × ×
koupil jsem ti kytici
jak ten čas letí – je den dětí
koupil jsem ti kytku
když máš dnes svátek – den matek
koupilas mi květy
padal první sníh – na den zesnulých
× × ×
plánovat budoucnost? co bude s náma
budu tvůj chlapeček. a ty moje máma.
× × ×
mučíš mě něžností – nedáš mi dýchat …
seru ti na lásku! chci tě jen píchat!
vanitas vanitatum!
marně mi vymlouváš ty moje obsese …
stejně se pověsím! tma. rakev nese se …
× × ×
příslib příštích inkarnací …
před nebo až po kremaci?
děláš mi to všechno pro zlost?
a ještě máš z toho radost!
mučíš mě svou ignorací …
i teď. těsně po kremaci
× × ×
chtělas to pořád … v noci i po ránu …
byla jsi poslušná jak ženy v koránu
× × ×
nořím se do sebe, do svého hrobu
do stropu zatloukám zas další skobu …
× × ×
chci hladit tvá prsa … a taky je líbat
i když jsi z poněkud jiného světa …
tak přestaň se bránit a prudce zmítat!
„nech mě, ty zmrde!“ – tvá poslední věta
× × ×
venku je teplo … a to je listopad
v plamenu svíčky hoří mé vzkazy
proč jste mě zplodili? co to byl za nápad …
ve svitu měsíce znamení zkázy.
× × ×
pokoj byl prázdný, jen žárovka bzučela
ty jsi mi zapíchla ostrý hřeb do těla
nejdřív to bolelo, pak přišla slast
já se však nenechám tou slastí zmást!
× × ×
spala si se mnou … i když jen z plezíru
tvé city jsou jak z čínského papíru
× × ×
možná už spíš … a zdá se ti o mně
louži si přestála. teď stojíš v hovně
× × ×
smutek … je kurva laciná!
tvůj plamínek života pomalu zhasíná …
samota … je děvka sprostá!
skáču z mosta. už jen napočítat do sta …
život mi hovnem natíral tváře …
zemřít rychle. bez svatozáře.
jdu kolem hřbitova, slunce již vychází …
další noc uběhla a pořád bez tebe.
možná bych si už měl sundat ty obvazy,
ať krev stříká na zemi a taky na nebe.
pro jolanku …
každý den říkala: „vše marnost nad marnost!“
myslel jsem, že je to jen její pochablost …
„ať žije smrt!“ – to jsme si důvěrně a sladce šeptali
co po nás zůstane? snad jen ty výkaly …
pak náhle zmizela. kdo ví kam a hlavně s kým?
se mnou se bála být. proč? to je tajemstvím …
× × ×
ještě pár škubnutí a bude po všem …
chtěl jsem to … nebo ne? jistěže! ovšem!
× × ×
proč tolik pláčeš, vždyť jsi tak živá!?
tlačí tě botička? nebo snad hlína?
× × ×
jakoby můj život šel celý po zpátku …
kopla´s mě do koulí, kopla´s mě do zadku!
co jsem …
jenom tvá díra – né duše! – mě zajímá,
tak přestaň už brečet, koho to dojímá …!?
ponížit! urazit! že se to nedělá?
jsem krutá bestie, tos dávno věděla …
× × ×
tvá sladká kundička přes kalhotky prosvítá
copak, ty odcházíš? vždyť ještě nesvítá …
tak jdi a víc se nevracej, nesmělá dívko!
i tak mám teď větší chuť na jedno pivko …
× × ×
kolem kolen stáhnu provaz,
strčím ti ho až nadoraz
jestli se ti to tak líbí?
už jen svázat ruce chybí …
na hrobech už svíčky plápolají
jeden je prázdný. do kdy ještě!?
jen ty vzpomínky ti zůstávají …
na mě … a na porodnické kleště.
jaká je odpověď na tvoji otázku?
buď chvíli se mnou … a vyser se na lásku!
a možná tě vemu na malou procházku
… urnovým hájem.
× × ×
nejdřív tě opít, pak rychle znásilnit
ani jsem si ho nemusel naslinit
šlo to tak lehce a to i do zadku
měla jsi tušit, že nejsem v pořádku!