Blogy

FAZOLE S ČESNEKEM

Bacha tohle je důležitý:
dokázat ukočírovat svý pocity
je větší kumšt než se oholit
nebo si ohřát fazole s česnekem.
Dokázat takovou maličkost
vyžaduje určitou virtuozitu –
ukočírovat
šílenství a vtek
a uvědomit si
že jedna tvoje část
se je jako pružina hodinek,
a když ji přetočíš,
ona se potom zastaví,
potom ji už nikdo nenatáhne.
Zatím
ti cosi tiká v hrudi,
když vařečkou mícháš fazole:
mrtvá láska, bývalá láska
a další lásky...
lásky jako fazolí,
umět je tak spočítat –
kurva drát.
Pocity nad plamenem se už vaří,
tak uber plyn.

(Velikonoční výměna názorů aneb Sherlock Vlach contra Arsène Haußmann)

Obrovskou masu odpadků v Tichém oceánu nesou mořské proudy ze všech břehů. Stopáž, kterou vyvoláš tisící asociací …

Surový „vbod“ suroviny pod kůži. Proud tím je zpruzen. Nejraděj by se na to vybod! Severní břeh znamená blokádu toho proudění. „Pevnina“ odpadků srůstá. Schwitters pozvola otvírá oči, protřepává ztuhlé příčněpruhované svalstvo, vstává z mrtvých …

Pečeme sypaný protlak při průjmu řídkého kašle. Na chvíli jste přestali vnímat a rozběhli jste se. Zbývá čas tak akorát …

Stav nepřetržitého podráždění, tlak na zvyšování výkonů, zpevňování norem … ultima ratio vede k stimulantům majícím jinou indikaci než je odstraňování brzdných nedostatků – důležitějších ovšem než lidská podstata, však i rozvojové země mají právo na rozvoj: „The kids of the coca-cola nation are too doped up to realize that time is running out.“ Neuro-enhancement: chemické preparáty se stávají běžnou součástí jídeníčků. V kolotoči dní a nocí v rytmu glutamátu se přepojují přerušené symapse. Nevyjasněnou otázkou zůstává mechanismus dlouhodobého užívání, který není docela jasný …

Ona není jasná ani dočasnost?

Spotřebitelé zpravidla experimentují nárazově.

Tzn. než narazí na věčné časy a nikdy jinak … se nedivím, kdyby jim hráblo.

TŘEŠTĚNÍ!
vazby weby nitě v síti → která tě chytí
třísky v oční síti
:čas :změna :síla :rozklad :zrnění :třesoucí se obraz
bigbeat třesku za rozbřesku
krize je celosvětová a má mnoho podob …
břevna v oční sítnici
vulgárně přitvrdí a smaže hranice →
sebe sama    mám s sebou roznětku velkého třesku
máš šest rukou šest nohou a šest kund → jsi bohyně ← jsi jediná
šest set šestašedesátka … nerada by přišla zkrátka
barbie Kálí s vejci v akci. včera na Vaňkovce s vejcovody
do NEBES rozjely se pojízdný schody
bílé pečivo, alkohol a polotovary v extázi … rozhoupaly se jí kozy
hody HODY bez nehody
vzdejte se veškerých nadějí! konzumujte glutámát!

Po bezesném spánku se venku zatím setmělo … oproti slunečnému odpoledni se o poznání ochladilo. M. vycouvala s garáže. Setmělou ulici osvětluje nažloutlé světlo luceren. Cesta nočním městem … je po sedmé a provoz se uklidnil.

Tankuju plnou a pak jedeme směr Esslingen Neckartalem. Za okny se míhají, Plizhausen, Neckartenzlingen, Neckartailfingen, Nürtingen, Köngen, obchodní a nákupní centra, rozsvícená navěstí hospod a rychlých občerstvení, M. předjíždí pomalu jedoucí Porsche odkudsi z Bavorska, zřejmě neví kudy kam, na horizontu rostou k nebi komíny elektrárny Altbach … a Esslingen. Projíždíme po levém břehu Neckaru a pak podle sjíždíme z dálnice …

„Jsem ti říkal rovně, tak proč jedeš doleva.“

M. nasraně odpovídá, že si to dál můžu odřídit sám.

Míjíme malebný podnik s malebným názvem Doxa … snad někdy jindy a spíše nikdy … M. minula Daimlerstraße, tak doprava po Boschstraße. Hledá místo k zaparkování, slalom mezi autosalony, autoservisy … Konečně zastavuje před blokem novostaveb … zprava stavební jáma zarůstá náletovou vegetací …

Kulturzentrum Dieselstraße je plné punkáčů všech věkových kategorii, razítko u vstupu … jako vždy, potom cesta k baru, tentokrát, campari orange … V sálu se točí pásový magnetofon, Revox to není, ale vypadá to dobře, mladík snaživě svíjí u mikrofonu a mačká klapky moogu … M. to příliš nezajímá, pije colu a sleduje punkáče a další excentrické existence, kteří se pohupují v rytmu, zdraví se přátelé a známí …

vidím ocelárnu
ocelové kostry z ocelových kostí
vítejte v Německu a příjemnou zábavu
v nekonečné šedi nekonečných dnů

Tomáš Šenkyřík a Tomáš Vtípil zkoumají fenomém zejména mariánské zbožnosti v díle Ivana Martina Jirouse. Výsledek dostal tvar kompaktního disku s lakonickým a zároveň nezvyklým názvem I vši.

Rozpomeň se, o nejdobrotivější Panno Maria, že nebylo kdy slýcháno, aby, kdo se odevzdával do ochrany tvé, o přispění k tobě volal, neb o přímluvu tebe žádal, od tebe byl opuštěn. S touto vroucnou důvěrou hledám i já ubohý hříšník, u tebe své útočiště, o Panno panen, Maria, Matko Ježíše Krista. K tobě se uchyluji, k tobě utíkám, co hříšný stoje vzdychaje a chvěje se před tebou. O panovnice světa, matko věčného Slova, nezhrdej slovy mými, nýbrž slyš je milostivě a vyslyš mne ubohého … (Motlitba sv. Bernarda k Panně Marii)

„Tomáš Vtípil je po vážném úrazu hlavy, leží na JIP u Svaté Anny. Je stabilizovaný a mimo ohrožení života. Návštěvy jsou zatím vyloučené. Díky, že na něj myslíte, vysílání dobré energie pomůže.“ Zpráva na facebooku mluví sama za sebe.

Dneska palety, zítra rakve … Pozor! Pozor! V Bavorsku řádí králičí mor. Andělem smrti a zápornou postavou dne se stal Zdeněk Kovář. Třiašedesátiletý důchodce, původním povoláním elektikář, vstoupil po poledni do restaurace Družba. Nepříliš vábný podnik leží v Uherském Brodě a de fakto na každém maloměstě.

Otevřely se dveře. Za sebou je zahouchl až skleněné tabulky zadrnčely. Vešel starší prošedivělý pán s igelitkou a deštníkem. Bez povšimnutí prošel lokálem a postavil se k baru. Pan Zdeněk, familierně Zdenda, v kapse zimní bundy odjistil a bleskově vytáhl legálně drženou krochnu a bez rozmyslu to našil do stolu štamgastů. Záhadou zůstavá proč si nepřisedl a nenachmelil se s nimi.

Nedělní podvecěr v polovině února násobí nehostiný pocit průmyslové části Freiburgu. M. nevěděla, co na sebe … „Černou.“ poradil jsem jí. Masopustní veselí – tady? Procházíme neznámým městem, neznámým světem, ulicí Bezejména a hledáme kavárnu, kam bychom se mohli ukrýt.

ne nejde je zakrýt
před pohledem
tři věci nejde ukrýt

měsíc
slunce
měsíc
slunce

měsíc slunce měsíc slunce a pravda

podívej se ven

hledej měsíc a slunce

podívej se dovnitř

a hledej

a hledej pravdu

Obleva mě polévá a sleva – na tu se tu spoléhá. Na ulici stojí barikády z papíru. Padá déšť se sněhem. Bezvýznamné epizody:

Žehlím košilové límce na hladinou záchodu. Pustil jsem si Toscu. Pučí kapradí na pozadí pučícího kapradí. Originál nebo imitát v souvislosti poblité autobusové zastávky?

„Běhno!“ osočil mladý radikál starou mladou s kundou vyholenou.

„Vocamcaď pocamcaď.“ vymezila se vůči kritikům.

„Viděla jsem dost ustrašených úplně normálních a vzdělaných lidí, kteří chtějí právě od politiků stran, že nedovolí, aby se svoboda našeho projevu, vyznání, kultury a židovsko-křesťanské civilizace upozaďovala na úkor jiných nenáboženských aspektů.“