Blogy

Měli bychom zvát vystupující, kteří jsou zasupování OSA? Proč ano a proč ne?

Má smysl zvát členy KSČ? Má smysl zvát konzumenty levných jídel z KFC? Ne, osoby zastoupené OSA ne! Nebudu podporovat pofidérní spolek, který monopolizuje autorství pod záminkou ochrany a vše argumentuje nepřehlednou spetí paragrafů, úzů, výkladů i úkladů. Kdo z Vás by si sedl k jednomu stolu s ujcem Karlem, Helenkou Vondráčkovou a kouzelníkem Žitem? Vím, kam patřím.

… k excitaci duše potřebujeme pocity. Forma je prozaická – reformulace poetická – jen tak z dlouhé chvíle. K věci – ta věc nestála na útěku, ale se k tomu postavit – vymezit. Občan provádí pouze nakupování – jakákoliv jiná činnost je zakázána.

Věc nesnese odkladu. Vracím se … zařízení je odpojeno od sítě:

Milý Freude,
je v jednolitém celku sloveso je? Je–li část soupodstatná s celkem, není v něm rozpor části odporné a bez odporu není rozporu, tedy ani rozdílu. Ovšem není–li celek v celku, v čem pak rozdíl? Luboš Vlach

Krátké spojení prostřednictvím změněného vědomí: bez dozoru, bez odporu: KLINIKA &  logika: polopatě. Objekt je zkolaudován jako zdravotnické zařízení a je úžíván v rozporu se zákonem. Má se cenu k tomu vracet? Už není kam unikat. Zbývá mezi paragrafy se prosmýkávat, zatímco úřední šiml se řehtá. Pod Žižkovskou věží sněženky se topí v rozbředlé břečce. Už dlouho nebylo tak hezky.

„Slova jsou halucinogeny.“ poznamenal snad Felix Edmundovič … šmolková obloha, zelené nivy, zmrzlé hroudy pokryté jinovatkou a další úkazy. „Proluky jsou začátkem konce.“ přisadil si Herbert Marcuse. Za oknem se psisko vychcalo na popelnici. Osudová orbita … dva náhodní chodci jsou okamžik vedle sebe jako dlouholetí přátelé. Minuli se. Naplněni lhostejností meandrují dál.

Šupiny padají z očí … „V příboji života, kdy se vyplácí sázka na intuici a instinkt … brát nebo nechat být? Rozume napověz! Rozvaha zatemňuje bleskový náhled, bezprostřední jasný úsudek a zárověň správnou volbu. Přináší nerozhodnost, která může vše pokazit.“ tvrdí strejda Schopenhauer. Ryby se mrskají na suchu. Ve vlnobití, v příboji myšlenkové kaše na vlně nekonečno vysílá Radio Monoton. Otáčím slovy okolo všech os. Chytám se za nos.

Příroda, ach! Obklopeni a obsaženi – neschopni úniku ani hlubšího průniku. Nezváni, nevarováni jsme pojímáni koloběhem tance a zmítáni – padáme unaveni do její náruči.

Ve věčném koloběhu proměny vznikají nová stvoření a nové tvary. Na svět přichází, čeho zde nebylo, a co pominulo, se nikdy nevrací. Vše nové je paradoxně důvěrně známé.

Zdá se, že vsadila na jedince, a přeci jeden – sám samotný se jeví bezmocným. Znovu a znovu vztyčuje, aby smetla a na dílnu platí – vstup zakázán.

Dokola ožívá v potomstvu. Matko! kde jsi zůstala? Umělkyně! jež se od prajednoduchých látek dostává k nejrafinovanějším kontrastům – bez záblesku snahy k úplnému dovršení v dokonalé přesnosti, a vždy skryta pod jemným závojem. Každý její výtvor má svého ducha, každý jev je sám o sobě a přeci dohromady vše tvoří jedno.

Jakmile zapojili elektrody, začali si postupně uvědomovat, že hudba pulsuje celým seskupením. Říká se tomu dub – promyšlená mutace digitalizovaného popu, mozaika fragmentů samlů, beaty, basy, bohoslužba … česnek, ail, alio, ajo, knoblach, knoflook, šarimšak, kitungu saumu, zeleninové spiknutí přidej cibuli, celer, řepu … Ať se nepopletu.

Trio – anarchistické spolčení Česnekový hlavy – jsou tři jedinci, kteří hledají společnou řeč … že život je improvizace? Kdo ví? Improvizace je … resamplovaný hlas. Co dodat?

Oranice … hranice je nejasná. V pustině zejí dveře dokořán. Existenční úzkost? Podzim. Traktory na polích zaorávají zelí. Detaily jsou nepodstatné. Během hubnutí zažil různé stavy – i hrozné noční můry i polibky z hůry. Hranice mezi politickou dohodou a biokoridorem je nejasná – na plánu není zakreslená. Krajní pravice, krajní levice, třesky plesky – mezi spektry ve vine nejasná hranice.

Stačí do vyhledávače zadat výraz 'nejasná hranice' a výsledky předčí představivost. Materiál, který o dnešku vypoví více než mnohá sofistikovaná úvaha na téma 'zavřeme hranice' z úst ministra či pitomce … pouhá slova vytržená z kontextů událostí cákají na betonové prefabrikáty jazykolamů.

Píča. Piča. Každý ví, co znamená. Každý geodet ví, že mapa není území, ale kosočtvercová runa je na ní patrná. Krkonoše, Krušné hory, Šumava a Žďárské vrchy, to jsou ony čtyři strany kosočtverce, jeho svislá úhlopříčka je Vltava, řeka naše nejnárodnější. Čárky okolo kosočtverce pak znamenají jednak šíření českého ducha do všech světových stran. Uprchlíci všech zemí vítejte v píči!

Neuropatie, nekrofílie, diabetes, dialíza, progresivní paralýza, debilita … prezident všech patafyziků přiznal zdravotní problémy. Vyplývají z věku a lékaři náruživého kuřáka ukliďňují bezvadným stavem prostaty, ale … dábel nikdy nespí. Bere na sebe roucho beránčí, V Srbsku si koupil nůžky na plech a šturmuje maďarskou hranici. Je to jako tsunami … nevinná vlnka se mávnutím motýlých křídel mění v zabijáka, který hrne a ničí vše, co mu stojí v cestě. Proletáři všech zemí spěte v pokoji!

Z prezidentovových závěrů vyplývá existence blba, jako jedince bez názoru. Dovolím si hlavě státu oponovat – blb je jedinec s blbým názorem. Blba činí blbým názor? nebo blb má automaticky blbý názor? Jak udělat ze sebe blbce? Domnívám se, že studnice nápadů je nevyčerpatelná …

V chatařské kolonii se třepotá ve vlahém vánku konfederační prapor. V Berlíně vyhrabali žulovou hlavu Lenina. Lenin se vrací … Poskytne větší pravomoci policii a armádě. Děkujte Bohu, že v České republice existuje prezident, který vidí svět neideologicky, ale ekonomicky. Koho myslíte, že bude zajímat ideologie, když budou klesat platy obyčejných lidí? Slabikář šílenství – o tomhle je tenhle svět – peníze se točí, čínské společnosti vstupují na český trh. Překročí čáru? Je to předzvěst nějakého trendu? Je to zvěst velkého třesku! Mizí v tichosti a bezestopy – tonou ve struktuře slepých uliček – na povrch se vynořuje se otázka, proč duševně vyšinutý postarší muž s kriminální minulostí oděšel? Věsti mlží …

Byl demontován … na háku jeřábu odstaven a v lesích okolo Kopeníku na neznámém místě zakopán … Čas nazrál. Kde leží Lenin zahrabán? Vlky žene z lesů hlad … nad špandavskou pevností vlaje ve vlahém vánku čínská vlajka … hrozí nám umělé mixování nesourodých národů, kultur a náboženství?

Lid si není jistý sám sebou? … a jak s tím souvisím já? Jsou otázky, na které si musí odpovědět každý sám. Agnus Dei, que tollis peccata mundi, dona nobis pacem.

Občan Norman Novocain stojí v Lidlu frontu na halal jehněčí a přemýšlí nad aktuálními kulturně-společenskými otázkami. Má občan černé pleti černou karmu … Má Herr Novocain karmu?

„Já s tím problém nemám. Dělám, co musím a pak, každý si musí pomoci sám …“

 … české mámy mají starosti: "Muslimáky chtějí nacpat lidem do chalup.“ Také by je zajímalo by mne, jak si představuje takové soužití s muslimy v jednom domě představují?

Muslimáky nechceme! Ať je prase sežere!

Rozpoutala se letní výheň. Na dlažbě náměstí marně hledáš stopu stínu. Synové a dcery českého národa u táborového ohně vykřikují do drnčení kytary a praskání smolných polen:

… a chlastal bych tam s Billem a chlastal by tam Ben
tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká
jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká

a zvuk postupně tlumí okolní porost. Výkřiky českých matek a českých otců rezonují v pražských zdech.

My jsme národ! My jsme tady doma!!
Chraňme tradice, uzavřete hranice!!!

a tak dále a tak podobně. Chceme bezpečí pro naše děti … mezi fanglemi a narychlo vyrobenými transparenty vykukují šibenice. V nehybném vzduchu poletují oprátky. Ve stínu průchodu se před spalujícími paprsky skrývá postava – kulhavý, vousatý a obrýlený profesor Horák. Oči mírně skloněny usilovně přemýšlí …