Duše mrtvých zvířat – Charles Bukowski

FAZOLE S ČESNEKEM

Bacha tohle je důležitý:
dokázat ukočírovat svý pocity
je větší kumšt než se oholit
nebo si ohřát fazole s česnekem.
Dokázat takovou maličkost
vyžaduje určitou virtuozitu –
ukočírovat
šílenství a vtek
a uvědomit si
že jedna tvoje část
se je jako pružina hodinek,
a když ji přetočíš,
ona se potom zastaví,
potom ji už nikdo nenatáhne.
Zatím
ti cosi tiká v hrudi,
když vařečkou mícháš fazole:
mrtvá láska, bývalá láska
a další lásky...
lásky jako fazolí,
umět je tak spočítat –
kurva drát.
Pocity nad plamenem se už vaří,
tak uber plyn.

(in Crucifix In a Deadhand, 1965)

DUŠE MRTVÝCH ZVÍŘAT

Hned za jatkama
je na růžku bar
kde sedávám
a koukám se jak zapadá slunko
za oknem,
ve výloze mám výhled,
nad neposekanou zežloutlou trávou.

Nikdy se nesprchuju s ostatníma chlapama.
Po práci
ve fabrice
smrdím potem,
krví,
Zápach potu – ten po chvíli
zanikne,
potom vynikne – vůně krve
a nabere na síle.

Kouřím a piju pivo
dokud není čas
nastoupit do autobusu
a vzít s sebou duše
mrtvých zvířat.
Hlavy se po mě zlostně
otáčejí, ženy si postupně
odsedají.

Nakonec vystoupím z autobusu,
dojdu na konec
domovního bloku po schodech do
svýho pokoje.
Zapnu rádio,
zapálím si
a nikomu ani zbla
nechybím.

(in Play the Piano Drunk Like a Percussion Instrument
Until the Fingers Begin to Bleed a Bit, 1979)