Blogy

ještě o tom „bavení se“ o něčem, překvapil mě před několika dny v rozhlase náš velvyslanec při NATO (dřívější ministr obrany) Jiří Šedivý, který zastával pozici „mluviti“ o něčem či o něčem „diskutovat“, „bavení“ použil jednou ve smyslu bavení, kdysi voják-záklaďák, dnes politolog a vysoce postavený vyslanec země, uvažuju taky nad svým snad neadekvátním angažováním v „politických“ diskusích poslední dobou, není to vlastně proto, že jsem sám poněkud vojensky založen?

taky dávnou rubriku „Sestup a pád jazyka“ bych zde rád rozevřel, trápí mě ty věci neméně než dříve, i když jsou jiné, nová překvapení přinášejí, už není něco „nakonec“ nebo „závěrem“, všechno je „ve finále“, vzato z nějaké estrády? z televarieté? nevím, odkud na mě tyto deprese vystrkují rohy, objevuje se to prakticky v každém vyprávění lidí, kteří rádi „vyprávějí“, jistě tyto milé lidi nemůže ani napadnout, jak mě tímto klišé ubíjejí, tyto fráze, ustrnulá rčení, která kdoví odkud se objevila, bohužel svědčí o jisté duchovní lenosti, neúctě k jazyku předků, ke kterému se pro spěch doby už ani nevracíme, proč?

protože nepočítám s nějakým vydáním svých „sebraných spisů“ (už vyšly: před několika dny mi vzácný člověk, můj hlavní lékař-zachránce při mém pobytu na královéhradecké klinice, poslal na fotografiích vysoký štos tlustých složek mých lékařských záznamů mezi dubny 2015-2016 – váha 33,3 kg), předpokládám, že do tohoto obnoveného blogu budu vkládat i některé okrajově publikované, nebo nepublikované zcela, texty, na které třeba zrovna narazím nebo k nimž mě přivede nějaká všednodenní „nahodilost“ a o nichž vím, že už je nejspíš nikdy nikde nevyužiju, ne že bych necítil úctu a respekt k Petru Královi, ale vím, ať jsem napsal či napíšu v životě cokoli, že bych nějak podobně nedokázal vůbec se svým psaním zacházet, jako on pracuje při svých jistě obdivuhodných „souborech“, umořilo by mě to, ztratil bych chuť k jídlu, přestal bych zpívat, mluvit, žít, nic z toho nechci, budu pokračovat touto cestou, kterou jedinou – snad – jsem schopen garantovat, přátelé z revue HOST mi posílají každý měsíc jejich časopis, který mě udržuje ve „formě“ vůči současným literárním trendům („up to date“, jak už kdysi říkával pan J.

psal jsem onehdy, že k blogu se už nejspíš nebudu moci vrátit, z obavy před opakováním, „osobním klišé“, únavností „stařeckého skuhrání“, či kdoví ještě kvůli čemu, hlavně jsem tím chtěl šetřit případné čtenáře, ale zjišťuju, že mě to stále láká, ta živost, tkvění v přítomnosti, ba v okamžiku, který stále ještě na tomto světě zažíváme, byli za mnou zde předevčírem přátelé z rozhlasu, rozhodli se uvést na těch svých neviditelných vlnách ukázky z knížky, která vyšla před časem péčí přítele Dana Podhradského, svazku mých počátečních blogů z r.

Struktury ze slov, nevyjádřené subjekty, oznamovací věty … poetika Kristiny Láníkové nehýří složitými epitety, nýbrž se omezuje na oznamovací věty, pohledy z okna, intimní hygienu, záznamy pod kůží i na těle. Vše spojuje – volně řetězí slova. Vytváří syntakticky správné věty, které spolu snad ani nesouvisí. V prolukách, v pomlkách hledám významy, ponořuji se …

k díře stačí málo
ale být vedle je něco jako místo
kde se nakonec uvelebíš

protože vedle je nejblíž

Hledám cestu ven. Jedu vlakem. Naproti u okna sedí blondýna. Pod prahem slova protékají vědomím. Těkají. Kuplety bez příčinné souvislosti hýří bez konce a začátku. Bloudím labyrintem …

Možná si televizní diváci pamatují na seriál o Undergroudu – Fenomém Underground. Tvůrci šermovali slovy jako: neoficiální, skrytá, stínová, duální, paralelní, podzemní, druhá. Od šedé ekonomiky k neoficiálním kulturním aktivitám je blíže, než by se na první pohled mohlo zdát. Pohybujeme se v pohyblivých písčinách mimo kontrolu státu jako formální autority: drogy, zbraně, okultní orgie, nelegální kopie, nedaněný alkohol, … náboj zakázaného ovoce na hraně zákona.

Na louce postávají skupinky více méně nedaptovatelných jedinců, nejrůznějšího výzoru, pohlaví a věku … v krátkosti dodavatelé a odběratelé zboží. Pivo a muzika – muzika a pivo se vším, co k tomu patří … letní slunovrat, holky, kluci, popíjení do kuropění a popíjení po kuropění. Krákor je nízkoprahový festival svobody, lásky a tolerance.

Markétka: Jakpak to, Jindro, s vírou máš?

Jindra Faust: Patřím církvi uskutečnělých představ.

Barevné cákance na zdi, hromady odpadků vystavené v museích, Hornbach namísto kultury, sex a slavnosti krve na piedestalu: tzv. kultura, kterou nám nabízí dnešní doba zhovadilá. Krása, pravda a zdravá postata jsou zastřeny chorobnou, nechutnou, lživou nahrážkou … ženský výstřih nebo mužné půlky??? Zaplaceny zahraničními ziskuchtivci utlačují naši etnokulturní identitu … její úplné zničení je otázkou několika okamžiků. Následující řádky nejsou uměnovědným pojednáním, nýbrž bojovým provoláním, hurrááá na cizáky, vyhlášením války … středobodem není přítomnost. Zvoláním: Kde jsou národní umělci? se obracíme se k budoucím masám národa. Neuplýváme v protipříkladech, antiestetice, akčním umění, deviantní poesii, diletantismu … V troskách postmoderny hledáme základy templu nového učení ze kterého se zrodí noví lidé.

Nástěné hodiny tikají. O překot na tři doby … Radim Babák zve do krajiny písně. Polí pět vydali průžez tvorbou brněnského písničkáře.

tato teta tuto tetu mete tu
i pro tyto tety to tu vytapetuji

teď tyká tato teta tetě ty teto
tak dík těm tetám u maneta tu tepe to

To bychom měli … novotvar z digipaku. Slovní hříčky a jízlivý humor jsou Radimovou devízou. Když se leporelo rozloží, rozprostře se před námi pustina. Tož si desku pustím.

Všude byla krev, křik, trosky a čínské vlajky … johoho, čínské vlajky, čínské vlajky, čínské vlajky … postavy umírají náhle. Výroba funguje dál, ale stát se zbavuje prasat. „Ekonomický přínos je hlavní.“ do omrzení opakují mantru. „Cocaine and hookers, my friend.“ klasický proces: to, po čem opravdu velmi toužím, ale nemohu nikdy mít. Jsem manipulátor textů. Pracuji s očekávánou reakcí čtenářů.

Vše podstatné se odehrává za zavřenými dveřmi a zataženými záclonami. Taky koho by to, prosim vás, dneska zajímalo? Budha metá blesky. Tomáš Akvinský zvrací do škarpy. Dávno se setmělo a široko daleko se nesvítí. Theodor Adorno blábolí ze sna: Kdo neví, věří.