Blog - milan.haussmann

jo, začnem u vrby, všichni
začínají u vrby
a pak dál
– neberou si servítky –
ani pumy ani nektarinky
svým způsobem jsme jako
stará babka s vynechávající pamětí
a kabelou
jsme v tom až po krk
v písku a stromořadích
v tomto kraji – vražený, zbitý, podělaný,
drží nás jako krucifix
tento kraj, rozprodaný a vykoupený
a zase prodaný, od poslední války
– Heim ins Reich! –
kolem dokola ti spořádaní
makléři, podílníci, majitelé, dálniční
inženýři se handrkují – patří jim to
tenhle kraj a já

zase na mě něco leze
nápady jako rozdrbané
tkaničky
bolí mě zuby
a snídaně tančí v žaludku
otevřel jsem zásuvku
děravá nilonka
burzovní přehled
ložiskové kuličky co poletují
jako motýli
Je mi hrozně

Na facebooku jsem si přečetl titulky českých sdělovacích prostředků, které pobouřily výroky poslance Miroslava Grebeníčka na adresu Jana Palacha.
Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť po okupaci Československa.
Grebeníček zpochybnil oběť Palacha, sněmovna zabouřila.
Palach nebojoval proti komunistickému režimu, nadzvedl Grebeníček poslance.
Palachova oběť nesouvisela s bojem proti komunismu, řekl Grebeníček.
Grebeníček ve sněmovně řečnil o Palachovi. A pravice odešla ze sálu.
Grebeníček se vysmál Palachovi.
Palach se neupálil na protest proti komunistické straně, prohlásil Grebeníček.
Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť: Kvůli totalitě se neupálil.
Grebeníček šokoval poslance: Palach nebojoval proti komunistům, prohlásil.
Grebeníček se vysmál oběti Jana Palacha a překroutil ji naruby.
Grebeníček zpochybnil cíl Palachova činu, koalice protestovala.
Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť. Část poslanců na protest opustila jednání.
Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť a rozbouřil sněmovny.

Grebeníček, Grebeníček zpochybnil. Piča plech – to je tlak. Mámo, co budeme dělat?

V klidu míru … votevřem lahvový.

Hele, vysyp, prosím tě, popelník.

Buržoazie sehrála v dějinách revoluční úlohu.
Buržoazie neponechala mezi lidmy žádný jiný svazek než holé sobectví, než bezcitné placení hotovými.
Buržoazie utopila v ledové vodě sobecké vypočítavosti posvátnou bázeň náboženského vytržení.
Buržoazie proměnila osobní důstojnost člověka ve směnou hodnotu, namísto svodody
postavila bezohledně chladnou svobodu obchodu.
Buržoazie proměnila kata i básníka v námezné prácovníky.
Buržoazie strhla z rodinných vztahů závoj šosácké sentimantality a převela je na vztahy ryze peněžní.
Buržoazie nutí národy, aby u sebe zaváděli takzvanou civilizaci, tj. aby se staly buržoy.
Buržoazie se podobá čaroději, který není s to zvládnout podzemní mocnosti, které vyvolal v život.
Buržoazie tvoří svět podle svého obrazu.
Napsal starouš Marx.

Rozhovor s chlapíkem, kterej poznal jak chutná ulice a kterej se dokázal vyhrabal zpátky.

V rozhovoru si začal říkat Job. Možná, že zní trochu nadneseně … pateticky? „Ne, vůbec ne.“ odpovídá čtyřicátník. Postava Joba mně ztělesňuje především někoho, kdo to nikdy nevzdal – a zrovna tohleto si taky sám od sebe přeje. Mluvili jsme s Jobem, t. č. v důchodu, o chudobě, žebrotě, životě bez střechy nad hlavou, o závyslostech a touze po životě.

Ulla Steuernagel: Byls houmlesem. Jak vypadá život bez střechy nad hlavou?

Job: Život na ulici je docela tvrdej, ale skutečný peklo začne, když se spojí s alkoholem a drogama. Pak dou do hajzlu všechny společenský vazby. Taky v zimě spát venku vožralej je vo krk.

Utta: Dnes ale už nikdo na ulici spát nemusí. Může jít na ubytovnu.

Job: Tyhlety ubytovny jsou ten největší neřád. V Tübingenském Penzionu pro svobodné pány bych se mezi tolika lidma zbláznil. To je úplnej konec. Kdo tam skončí, se votam nevyhrabe. Tam se to všechno propojí … chlast, věčný dohadování se se spolubydlícíma. Když člověk začne dělat kompromisy, tak už je pozdě.

Utta: Jo, ale minimálně se tam o tebe postaraj – a nakonec, co může člověk v takové situaci ztratit?

Job: Každej, kdo má rád svobodu a život, má co ztratit. Každej věří, že se z toho dostane, ale dokáže to jen málokdo.

Prezidentem České republiky byl zvolen Miloš Zeman. Ať žije prezident. This Kant be true! Oblaka zfilalověla a moje žena si obarvila nehty na černo. Ne, nikoli. Plyšový papoušek zatím nezpívá. Opilý děda Mráz spadl ze stromu a usnul. Včerejší skutečnosti se mísí se slovy z dnešních novin.

Na Hradě se usádlí další autentický Čech. „Hop hop, kdo neskáče není Čech.“ dodala by národní umělkyně Jiřina Bohdalová … a všichni se budeme smát a za břicho se popadat. Karel Schwarzenberg odvětil: „Hymnu jsem zpíval, když Václava Klaus ml. byl ještě na houbách.“ Ale od těď vážně. Co se změní? Prezident je figurka, která sice může dávat najevo své názory, ale faktickou výkonnou moc nemá … Avšak je třeba si připomenout opoziční smlouvu, kterou Zeman se svým předchůdcem rozparcelovali sféry zájmu a rozděli vazalům moc. Taky je to hlavní důvod, proč je Miloš Zeman pro mě nevolitelný. Legrační je, že se tento způsob dělby moci stal legitimním nástojem vlády. Stačí se podívat na Magistrát města Brna. Ruka ruku myje.

Všechno souvisí se vším. Sémantická gesta jsou jednou z možností útěku před rozmanitostí tohoto světa. Lze však dopravdy uniknout, stát se singularitou, ponořit se do sebe … sednout si, stáhnout roletu a začít psát … příběhy …

Zpěvačka s vlasy zářícími mědí tiše zpívá
Ostatní smějí se, pijí a jedí
A ona zpívá
O tom, že to tak bývá
Že večer svítá a ráno se stmívá
A že jenom slepý se do tmy dívá
Kde v křiku a špíně
Ona tiše zpívá

Ta žena teď zpívá o svém příteli
Co zemřel postřelený lovcem v lese
Píseň je plná pitoreskních dravých lidí
Buďto jej nevidí nebo se třed mrtvým stydí
Překročí jej
nebo míjejí
Stovky lahví
Desítky postelí
A všichni na jednom věšným plese
V tom baru najdeš život
Smrt i lásku
Skutečnou lidskou tvář i nejtemnější masku

Miloš Zeman je jedním z kandidátů v druhém kole prezidenských voleb v ČR. Nekteří občané se nedokáží rozhodnout nebo by dokonce hlasovali prázdnou obálkou. Ve svobodných volbách se prázdná gesta nepočítají. Když neví, tak ať si hodí korunou.

Dosluhující prezident se nechal slyšet, že se rozhodl pro kandidáta, který podstatnou část života strávil v rodné zemi. Sám nevím, co si o tom myslet. Přemýšlel jsem o rozdílu mezi vlastí a rodnou zemí. Upřímně je mi rodná země bližší stejně jako rodné město. Malá nuance rozeznívá struny.

[za pobytu v Brazílii]

…

Zjevila se mi nevinnost a lidská tvář našeho Pána.

Zvěstujme

zrození jeho skrze nejsvětější Pannu Marii.

Chtěl bych tuto knihu napsat pro ty nejchudší mezi lidmi. Chtěl bych ji napsat jejich jazykem, ale tato milost mi není souzena. Nedokážu napodobit jazyk chudoby. Musel bych se sám dát na oltář chudoby, stát se posledním ubožákem, abych neznesvětil Svátost chudých.

Kristus přišel na tento svět a přišel k nám všem. Kristus nepatří výhradně chudým. U jesliček se klaněli pastýři spolu s mudrci východu, ale ani pastýři ani mudrci nežili v bídě. Pravděpodobně byl mezi nimi svatý lotr, avšak nevíme to určitě. Oproti tomu – jak moralisté soudí – není skutečná chudoba východiskem zločinu – není východiskem ani zla ani dobra. Skutečná chudoba je bezvýchodná. Skutečná chudoba ubohých má jediné východisko – Boha.

Média probírají ze všech stran volbu příštího prezidenta České republiku. Je přímá volba vhodná či nikoli? Kde ten a ten vzal peníze na svou kampaň? Co na to ústavní soud? Každý den přinášejí nové a nové klípky, aby vycpala monotónní nudu všednosti. Kandidáti, kteří se nabízí jsou rozmanití. Podobně jako zboží v obchodě potenciálně oslovují i rozličné cenové skupiny … Každému, co jeho jest.

Dnes je den Páně.
Ranní zvony zní,
daleko i blízko,
sám v pusté síni

klečím v modlidbě,
sladká hrůza tajemství.
Daleko i blízko
je slavné jeho Království.