Marcel Kříž & Tomáš Vtípil noichestra – Buskers Burlesqers – recenze

Všechno souvisí se vším. Sémantická gesta jsou jednou z možností útěku před rozmanitostí tohoto světa. Lze však dopravdy uniknout, stát se singularitou, ponořit se do sebe … sednout si, stáhnout roletu a začít psát … příběhy …

Zpěvačka s vlasy zářícími mědí tiše zpívá
Ostatní smějí se, pijí a jedí
A ona zpívá
O tom, že to tak bývá
Že večer svítá a ráno se stmívá
A že jenom slepý se do tmy dívá
Kde v křiku a špíně
Ona tiše zpívá

Ta žena teď zpívá o svém příteli
Co zemřel postřelený lovcem v lese
Píseň je plná pitoreskních dravých lidí
Buďto jej nevidí nebo se třed mrtvým stydí
Překročí jej
nebo míjejí
Stovky lahví
Desítky postelí
A všichni na jednom věšným plese
V tom baru najdeš život
Smrt i lásku
Skutečnou lidskou tvář i nejtemnější masku

V tom baru najdeš zivot, smrt i lásku … lidskou tvář … i masku … zpívá Marcel Kříž na desce Buskers Burlesquers. Burleskní je zvlášní slovo, o to víc, žekdyž jsem je poprvé zaslechl, tak je zpívala Nico v Eulogy to Lenny Bruce …

And Honey Harlow
The singer burlesque queen
How did she know
You needed morphine?

Píseň a slovo se staly synonymy. Česky burleskní znamená směšný, ale mě do smíchu při poslechu ani Nico ani Marcela Kříže není … křečovitý smích, pozlátko … na stole leží tuba s Katadolony … po ránu zapít mátovým čajem a hned je veseleji.

Marcela Kříže jsem před lety slyšel na letním festivalu Krákor v Radešíně. Folk-rock se silnými texty … ve stínu rozpadajícího se zámečku pod korunami staletých lip uprostřed Vysočiny mělo jeho vystoupení bezesporu něco do sebe. Když jsem si ale pustil desku, tak se z reproduktorů linula úplně jiná hudba … Vzpomněl jsem si na Oldřicha Janotu, který spolu s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem před třiceti lety dělali jiný folk. Neofolk … nerad bych to tak nazýval, ale takto by asi zněli Death in June, kdyby zpívali česky.

Mlha, chlad, řeka a člun
Slyšela jsem výkřik
Otočila se
A za farou prošel kůň

Nakousl jsem to – neofolk. Folk resp. alternativa jsou žánry, které mají svá schémata, šablony. Marcel Kříž do folkové šablony nepasuje. Jeho kytara je sice folková, přímočará, tradiční, avšak v podtitulu stojí & Tomáš Vtípil noisechestra. V hlubokých kalných vodách undergroundu je Tomáš Vtípil známý svými nekompromisními pokusy. Pokouší hranice všednosti i normality. Pomohu si dalším sémantickým gestem. Možného lze dosáhnout jen snahou o dosažení nemožného. Tomáš s přáteli dali tradičnímu folk-rocku úplně jiný tvar. Navlékli na zavedené schéma burleskní šat utkaný z možných i nemožných zvuků a výsledkem je moderní zvuk … více než opulentní hostina – nasamplovaný mikrotenový sáček je obložený zvuky saxofonu. Deska je skutečně pozoruhodná, neboť nejde o montáž, nýbrž o více než delikátní kompozici.

Někdo se vrátí
Jiní se ztratí
A jenom víra, ta se neztrácí

Protože
Někdo se zraní
A ten druhý ho chrání
Někdo se zraní
A v dálce končí tuláci

Někdo se vrátí
Jiný se ztratí

Někdo se vrátí
Jen tuláci se nevrací

Indies Happy Trails 2012

Buskers Burlesquers i další nahrávky Marcela Kříže a Tomáše Vtípila jsou v nabídce na Dřevěné cikádě