Krucifix a zatracení – Charles Bukowski

jo, začnem u vrby, všichni
začínají u vrby
a pak dál
– neberou si servítky –
ani pumy ani nektarinky
svým způsobem jsme jako
stará babka s vynechávající pamětí
a kabelou
jsme v tom až po krk
v písku a stromořadích
v tomto kraji – vražený, zbitý, podělaný,
drží nás jako krucifix
tento kraj, rozprodaný a vykoupený
a zase prodaný, od poslední války
– Heim ins Reich! –
kolem dokola ti spořádaní
makléři, podílníci, majitelé, dálniční
inženýři se handrkují – patří jim to
tenhle kraj a já
jen procházím
se tady blízko Hollywoodu, kde mladí muži
ve svých pokojích
poslouchají epesní muziku
jsem unavenej a je mi blbě z tý muziky
je mi blbě za všeho – smrt je jako sebevražda
taky je někdy dobrovolná
zmocňuje se tohoto kraje
snad je lepší se vrátit
k Grand Central Market
pozorovat staré mexické ženy
spodinu … určitěs ji už viděl
tu samou starou ženskou
dohadovat se
s mladým úředníkem
zábavný, vtipný, duchaplný
u stánku s pomeranči, jablky,
avokádem, rajskými, okurkama –
však víš jak to tam vypadá,
všecko je k nakousnutí
vykuř zlo – zapal si
zase do baru, do těch stejných barů
tmavých, zatuchlých, nemilosrdných barů
kolem jde mladý uniformovaný policista
máš strach – on tě lustruje pohledem
a pivo je furt stejný
rozpíjíš se ve špíně a
zvratcích, jistej akorát tady ve stínu,
sereš na to, sereš na chudobu, sereš na sebe,
sereš na nákupy a sereš na mrdání
sereš na dobrej pocit a avokádo a
pomeranče a čerstvý ryby a láhve vína …

ta děvka tady sedí už pětadvacet let
s mázdrou přes oko – už moc tlustá
dělá malé stříbrné zvonky
ze staniolu od cigár – jo slunko tehdá hřálo
i když to asi nebude pravda
bereš svou kabelu
s pivem v žaludku máš už nakoupíno
venku na ulici
nahý – podíváš se kolem –
nikde
nikdo