Blog - JEF

co po těch politicích vlastně chceme? aby nekradli, aby jejich příjmy byly průkazné a veřejnosti k nahlédnutí, proč jsme je volili? proto, aby sloužili nám, ne sobě,

každý Moravan, pokud si je svého původu a tisíciletého rodového bytí, a tradice z něho plynoucí vědom, žije dnes v undergroundu, s tím se nic nenadělá, underground není nic jiného než život na okraji, v outu,

přemýšlím nad svými hospodskými řečmi, čím to je, že se cítím spřízněn právě s těmi nejmladšími? je to anomální, retardované? je to projevem, něčeho, díky čemu ještě žiju?

poslední dobou hodně snů, ale ani ty nejbarvitější jsem si nezapsal, dnes nad ránem opět série „historických“ snů, končí jakýmsi promítáním v autobusové zastávce, starý promítací přístroj, starý promítač, jakýsi místní buditel,

(z jednoho mailu, v němž se snažím posoudit jednu „promotérskou anonci“ pro klub Boro:) M., akorát mi vadí, že si každý bere do huby jméno J. K., jednou „táhne na Berlín“, podruhé zas „samotný sa k Vám znáša“ a navíc musí byť „heroínový“, proč?

toto by mohla, či měla být moje druhá „soukromá zpráva z Festivalu Krákor“, sepsaná tentokrát rovnou do computeru, po pěti letech, zcela zase již v jiných podmínkách životních i „pracovních“, Krákor, festival, který je (právem) mnoha lidmi pokládán ze jednu z opor nezávislé muziky, nezávislých setkání, kde možno zapomenout na zblbělý svět kolem,

„chlubíme se“ po světě, že jsme „nejateističtějším národem v Evropě“, a máme pocit, že je to nějaké mravní plus, či dokonce projev odvahy, je to jen hloupé a nezralé, ale děsivé důsledky tohoto holedbání jsou vidět na každém kroku,

Morava je historická země, nechápu, jak pologramotní (i když otitulovaní) politici si mohou dovolit měnit zemské hranice, hranice, které utvářela historie a krev našich otců,

v podstatě se mi už zdávna líbí slovo básníkovo: „Vědátoři vědí o myšlenkách mamutových více než o svých“ (J. Deml, Rosnička, 1911), myslím, že dnes je zcela zmaten základní pojem zdravého rozumu – odevšad je slyšet o levici, o pravici, konzervatismu, liberalismu, o fundamentalismu, o dogmatismu, – o zdravém rozumu neslyšet,

dvě linie snů, ta první mi úplně vyprchává, v té druhé se staráme o starou paní, která už to má v hlavě hodně popletené, ale jen v řeči, je ještě velmi čilá, i když jí je už hodně přes devadesát, je jako věchýtek, ale stará se ještě o všechny domácí práce, na starém hradě, kde někdo z mých dávných přátel je kastelánem,