Poznámky cestou - Úterý 5. dubna 2011

dvě linie snů, ta první mi úplně vyprchává, v té druhé se staráme o starou paní, která už to má v hlavě hodně popletené, ale jen v řeči, je ještě velmi čilá, i když jí je už hodně přes devadesát, je jako věchýtek, ale stará se ještě o všechny domácí práce, na starém hradě, kde někdo z mých dávných přátel je kastelánem, je to jakoby chvíli K. J., chvíli zase, když se probíráme starobylou knihou, některými svazky, které potřebuju k nějaké své větší práci, je to J. P., nacházím také bednu knih, o kterých jsem vůbec nevěděl, několik svazků Léona Bloya, svazky starých časopisů, v nichž jsou vložena ještě jednotlivá čísla dávného Akordu, z různých ročníků, zvláštních, pestrobarevných a typograficky nápaditých obálek, jsem nadšen tím nálezem svazků, v místnosti, která jako by byla někdejším „dětským“ pokojem v M. H., je skládám na sebe na zem, aby se vazby vlhkem mírně prohnuté opět vyrovnaly, je zde i hráškově červený „sekretář“, jen vyklápěcí dvířka chybějí, do jeho útrob je vidět na staré školní potřeby, je to jediný nábytek v místnosti, který zůstal, jak tomu bylo i ve skutečnosti, v závěru snu pak stojíme s jedním z přátel jakoby nad hradem, v zasněžené krajině, jiný přítel právě přijíždí na motorce, na níž veze zmíněnou starou paní, před sebou na sedadle pro řidiče, řidítka drží ze zadního sedla, stará paní má na obličeji hnědou pytlovinovou roušku proti mrazu, díváme se dolů na hrad, z komínů se kouří, hustý temný dým, uvědomuju si, že jsem možná přiložil příliš mnoho koksu, mám obavu, abych nebyl pokládán za rozmařilce, žena jednoho z přítomných přátel, která staré kamenné zdi vytápěla den předtím, říká, že se jí dařilo topit tak úsporně, že se to hned druhý den „projevilo na našem finančním kontě“, cítím se zahanben, sen se rozplývá, venku krásný, jasný den –
5. 4., Brno, 9:01