Poznámky cestou - Sobota 21. května

„chlubíme se“ po světě, že jsme „nejateističtějším národem v Evropě“, a máme pocit, že je to nějaké mravní plus, či dokonce projev odvahy, je to jen hloupé a nezralé, ale děsivé důsledky tohoto holedbání jsou vidět na každém kroku, vždyť ono nejen že se kolem vyhlašují „ateismy“ a „agnosticismy“, ale tato nevíra naprosto v nic se obráží všude, vláda chce pořád něco reformovat, nikdo jí nevěří, ani ona sama ve svých představitelích a stranách si nevěří navzájem, dělník nevěří šéfovi, šéf dělníkovi, banka klientům, klienti bance, študent profesorovi, učitel žákovi, vše se zvrhlo v jeden vír nedůvěry a znechucení, podezíravosti a nízkosti v uvažování, z které není východiska, když „v nic se nevěří“, „není žádné dogma“, jak se s oblibou tvrdí, zatímco zapadáme hlouběji a hlouběji do bahna, z něhož cesty nevidět, je ovšem pravda, že těch proher jen za dvacáté století tento národ zažil až příliš, nic, co by ho povzbudilo, utužilo, semklo, sebevědomí utužilo, vše se posléze rozpouští v nevíře a skepsi vůči čemukoli, v marnosti, která nemůže být k životu, nýbrž pouze k duchovní smrti a naprostému zbezvýznamnění země, které někdo říká „česko“, někdo „čechy“ (Poláci „Czechy“), na světových veletrzích si nás pletou s Čečenskem, proč by taky ne? vždyť Čečensko je známo něčím mnohem zajímavějším a podstatnějším, než že by se jeho obyvatelstvo nějak hloupě ateisticky deklarovalo, činy, jako ostatně vždy a všude, rozhodují, a u nás jsou prostě takové, jaké jsou – k zvracení mdlé, bezduché, uvadlé, jepicovitě nicotné, není příběhů (kromě těch korupčních), není srdnatosti, není naděje, a to je velmi smutné, víra, naděje a láska vždy patřily k sobě, a co my jsme oproti tomu vymysleli? čím žijeme? čím skutečně žijeme? –
21. 5., Brno, Alfa Passage, 13:09

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce