Blog - JEF

psal jsem tu včera o něčem, co bych nazval „historickou amnézií“, o jakémsi zdnešnění celého života, nikoli do intenzity plnohodnotného „carpe diem“, nýbrž do zapomnění děl a skutků minulých, bojů, svárů, příkladů, hrdlení se o smysl života, o smysl existence jakéhosi „národního souručenství“, či vůbec jakéhokoli souručenství,

jsem nucen na každém kroku se setkávat s naprostou neznalostí dějin, historie vlastní země, a už vůbec neřku nic o historii světové, všechno jen spěje k jakémusi okamžitému užitku, v hluboké ovšem ignoranci vůči věcem zásadním, dějinami a lidskými osudy hýbajícím, věcem, které heverem Historie otáčejí,

současný autoterorismus, fašizace automobily, všudypřítomně atakujícími člověka po matičce Zemi přirozeně se pohybujícího, mě skličuje, svými projevy, i příčinami, co děláme? skládáme autíčka dohromady jako nedospělé děti, a ještě se chlubíme, že je to hlavní součást naší „ekonomiky“,

střípky ze včerejška, kdosi pořád mluví o „hrách“, nerozumím tomu, jak může někdo tak marnit život? „hra“ (Huizinga apod.) je pojem, ke kterému bych se chtěl ještě vrátit, hry, soutěže, nesnáším ty pojmy, i karty jsem přestal hrát (v r. 1986, poker hlavně, hrál jsem ho dobře, ale málem mě to zničilo),

lidé se děsí sršňů, mně ale uštědřil žihadlo jeden z této čeledě zcela nenadále, ač logicky, když jsem si ho při svém progresivní slepnutí spletl na dně prázdné vany s nějakým chomáčem textilu či čeho,

tisková oprava: všude a furt se mluví o penězích, jako by nic jiného na světě nebylo než ďáblovo platidlo, úvěry, lichva, malverzace, defraudace, korupce, peněžní loupež ve zkratce řečeno, v starších poznámkách nacházím reakci Lábusovu (Vladimír „Guerilla“ D.) na jednu mou poznámku ze začátku letošního ledna,

jen něco „dobrodružství“ z Facebooku, před několika dny tam vložil Jarda Kučera další výkřik-výron svých veršů, tentokrát takovýto:
„u
srdce
mě bolí
navíc jsem
… zmokl nastydl
a chraptím
skoro
jako
jef“

dostal jsem před chvílí po internetu odkaz na fotografie Bořivoje H. z místního Měsíce autorského čtení, překvapilo mě, že téměř všichni autoři na fotografiích (kromě Petra H. a ještě jednoho chlapíka) četli z vydaných knížek,

přišel jsem ze šláftruňku ze spodní hospody a přemýšlím nad tím, co zatím se mi vynořilo na Facebooku: především řeči o penězích, kolik si která „advokátní“ kancelář (od státu, který jí to tupě - vědomě-nevědomě - zaplatil) vyúčtovala, ztráty, a jenom ztráty,

víte, nebaví mě už to věčné skuhrání a žehrání na Evropskou Unii, máte jiný nápad, jak může Evropa přežít, než jako souručenství solidárních států? než jako, řekněme, Spojené státy evropské? co jiného chcete nabídnout? národní stát? to myslíte vážně? všude obchází strašidlo „nacionalismu“, s fanglemi různých interpretací, rovněž u nás ovšemže, znamená snad spojení suverénních států, v nutném kompromisu, i likvidaci „národa“, který ostatně dávno neexistuje?