jsme přenášeni životem na jemných motýlích křídlech, na křídlech andělských, netušíme ani, jakými milostmi obdařeni, že stále můžeme vzhlížet ke stropu, prohlížet zvláštní odstín zelené na stěně v úpravně zarovnané výmalbě, i tváře lidí jsou jaksi jemné, vnímavé, ač mlčící v každou denní hodinu jinak, jiné tváře, jiné světy, v své vlastní mlčení ponořené, při slovech často překotných, nepřesných, často jako bychom se nadechli k něčemu delšímu, ale ztišíme tón, stáhneme rejstříky, v podivu, že ještě žijeme, jen potichu, jen tiše, abychom život nebrali útokem, už jako kluk jsem četl útlou modrou knížečku The Old Man And The Sea , zakoupenou v „Sovětské knize“, leže na gauči, z jehož kostry vyčuhovaly kovové pružiny, v bytě zakouřeném čtvrtečními sešlostmi milých dam, příbuzných a přítelkyň mé matky (taky první „samizdat“ jsem tehdy viděl – „Oneskorené reportáže“ Ladislava Mňačka, opatrně podávané z ruky do ruky, na velkém formátu průklepového papíru), bylo mi dvanáct třináct let, až později jsem porovnával text „It was a big fish“ nebo „The old man was dreaming about the lions“, české vydání, teď znovu je otvírám a vidím, že právě ty nejjemnější, jen nadhozené nenápadně mo

Na náměstí Taksim, Istambul, Turecko
jsem opilý básník, kterému došly básně
Policajt: Občanko, co tady děláta?
Žena: Čekám na přítele.
Policajt: Jak? Čekám na přítele. Kdo je ten přítel?
Žena: Ethem Sarisülük. Znáte se s ním?
jsem opilý, a tak jsem rád, že vláda ruku v ruce s tureckým lidem odhalily komplot domácích zrádců a jejich zahraničních soudruhů.
jsem opilý a jsem rád, že jejich demokracie obstála v těžkých zkouškách a zvítězila …

Za chvíli končí Mayský kalendář, kdy má lidstvo dle proroctví vstoupit do duchovní, páté, dimenze. Měl by vzniknout jakýsi nový svět čistých duší, který se oddělí od starého, toho zhovadilého, světa plného násilí a marnosti. Doslova celá planeta Země by měla být klonovaná, „přesunuta“. Co si o tom myslíš? Není v tom příliš mnoho sci-fi? Jak velkou váhu těmto teoriím Ty sám přikládáš?

"Při vší úctě k mayské kultuře (kterou bohužel vůbec neznám) si myslím, že je to pitomost, ale za to, že se o tomto „konci světa“ tak mluví, mohou média, nejvyšší velmoc. Když se o tom začalo psát, na Facebooku hned vznikla skupina „Pojďme večer 20.12. 2012 kalit“, ke které se, snad zcela vážně, začaly přidávat stovky lidí. Asi by to měli dodržet, ale ráno se budou muset vyspat z kocoviny a pokusit se tento zhovadilý svět trochu vylepšit. Váhu těmto teoriím nepřikládám vůbec žádnou. I v Bibli postupně vznikl koncept „Dne Páně“, který dějiny rozdělí na dva věky, ale tento den už nastal Kristovým vzkříšením. Pokud naše civilizace zanikne, bude to podle mne nejspíše tím, že přestane svítit slunce."

Vyšlo jako volně stažitelný „digital-release“ na jaře roku 2013. Není nic snadnějšího než začátek … někde jsem četl … kdo ví … o panickém strachu před znesvěcením … dívenka touží se stát spisovatelkou. Sedí u psacího stroje a ne a ne a nedokáže napsat první slovo … Massive Mustache... napřed jsem si lámal hlavu kam zmizelo to o ve slově moustache, ale pak si uvědomil, že je to podobný případ jako colour... A co nato říká Friedrich Nietzsche?

Není tu ne není tu
a nikdy tady nebyl ne
nebude tu ne nebude
nikdy tady nebude
my víme co dělal co byl
co posral kdy mrdal
proč pil a mobil zahodil
jo my to víme

…a nikdy ti to nepovíme. Jan Lamram – kohout na smetišti moderny – přibral do tandemu Martina Mynáře, aby se společně pustili do elekronických rejdů. Nepovažuji se osobu povolanou v současných trendech … ostatně mě nikdy příliš nezajímaly … procházím skutečností jako nůž máslem … cítím, vidím a slyším. Uchopuji i nechápu … Honza s Maňasem připravili pestrý mix, jež se právě touto pestrostí vzpečuje uchopení …

Osmnácté DNO je na světě. Vítej mezi námi kulturní výškabe … poslouchám Tomorrow's Gift, a když jsem si čistil zuby tak jsem přemýšlel, co sem napíšu … Na podzim jsme se v Boru u baru opíjeli s F. a nějakým již dosti nameteným maníkem … F. mu prodal Závišovu desku a typ vypadal, že si možná ještě něco koupí … Glgali sme. Panovala prohibice … F. pomalu balil krám a vytáhl DNO s pomačkanou obálkou … Typ si ho prolistoval a vznesl dotaz – vo co gou … F. potáhl z cigarety a já se vložil do té zábavné konverzace … „DNO je časopis jako třeba Host, Aluze, Bravíčko, ABC nebo Leo … a ve DNě končí …“ ta sedmdesátková psychedelika mě už pěkně sere, ale jsem línej s tím něco udělat … go down, go down … tvorba, která neprojde sítem časopisů ostatních … postupně padá na DNO.“ Ten zmrd si DNO stejně nekoupil … (pokračování příště)

DNO se rozkladá mimo dobro a zlo. Bukowski je transcedentní:

(mé verše se po tvých stehnech pokusí plazit)

CHYŤ SI SVÉHO BOBRA

nechej si pár klidných minut,
než lenivý těst bude zkynut.
možná, že málo a možná, že hodně,
vodochod přejde pár kroků po dně.
vojet a chvíli ji prcat,
podivná bule, maligní hrča.

chyť si svého chlupatého bobra,
dozajista v této disciplíně budeš dobrá.
namaluj si patelkama obrázek své píče,
místo do zadnice si kopni do medicimbálního míče.
odhodit, uskočit a jen prznit a prznit,
vykřiknout doticha: „mamrde zmrzni!“

čtyři chlupy vytržené z mezinoží stařeny,
kus prasečího trusu za úplňku sušený,
dva prdy v lahvi hermeticky uzavřené
z toho smíchám lektvar touhy a vyznám svou lásku krásné ženě
a nebo skloním svou náklonnost fešnému muži,
za dobrý orál mu do pravice vtlačím rozkvetlou růži.
S mňoukající kočkou na střeše vyroním se do šálku kávy,
vypiju co vyroním a když to nebude to pravý,
chytím tvého močí načichlého bobra,
ztluču tě až z toho budeš modrá.

mrsknu bičem a tvá kozoňadra se zatřesou
tam a sem a sem a tam s prapodivnou noblesou.
sedm, osm, dvanáct a pětadvacet piv,
proč jsem to já osel neudělal dřív,
zahradní trpaslík změnil se v obra,
skloň se, vystrč na mě prdel a chyť si svýho bobra!!!

(faktor česnek & neo/folklórní tradice)

Lu. Vlacha česnek do nebe volající …

Ve folklóru jsou ukryty sedimenty jak fylogenetického, tak kulturního vývoje; jistěže lze souhlasit s Freudem, že je „metodicky nesprávné něco vysvětlovat fylogenezí, dokud jsme nevyčerpali možnosti ontogeneze …“ Vnímání nadpřirozeného totiž naráží na přirozenou mez. Zejména když jde o útvar tolika rozměrů (česnek) a snahu vtěsnat ho do deskriptivní roviny.

Není třeba o tradicích mluvit, ale je nutné je tvořit. (Ernst Jünger)

Čichám čichám česnek k činu, jářku ženo(-u) vůně jazzový – dobře úúú/dělá kdo je/jí „je“ – zpomal … tak honem … buď té lásky … té látky buď, už se vzbuď a nebuď hňup – vstup (česneku) „je“ teofanií (božím z/jevením), jistotou (mezi) nejistými smysly …

Ubi allium, ibi Roma. / Kde česnek, tam Řím. (latinské přísloví)

(verše z roku 2008)

• • •

Píšu básně porád stejné,
brzy budu bezejmenej.
Porád stejný básně psát
může jenom psychopat.

( …)

24. 5. 2008

MÁMA SMRT

Smrt drží se mne jako klíště
a já jsem její věrný syn.
Tak spolu jdeme na popraviště,
tam bez řečí mě oběsí.

( …)

18. 7. 2008

Věta je věc. Spása je slovo. Jako by už nikdy nic nemělo nastat … ze setrvačné posedlosti po celej svůj život shromažďoval … artefakty, kuriozity, fetiše … trosky prožitých chvil … poslední slova.

Kdysi, když jsem býval králem. ( Ludvík XIV. Bez udání zdroje.)

Zajímají mě texty spotřebního charakteru … žádnej zen ani marquis de Sade. Možná, že zde je odpověď na otázku, jak popsat skutečnost, ve které se pohybuji – theta aktivita na útržcích …

Čeho?

Co se naskytne … na břehu, na hladině, na nebi, na hovno! V pronikání tkví podstata.

Petice moc často nepodepisuji, protože leckdy zůstane u podpisu a skutek utek. Tentokrát skutek … černá stavba rybníčka v Meziříčku u Želetavy … Jak už to v českých luzích a hájích chodí … všímavý občan oznámil, že na soukromém pozemku Míry Skalického se místo černé skládky, kam odjakživa putovaly krámy, co se nevešly do šopy ani se nedaly prodat do šrotu, se objevil rybníček. Spíše než rybníček jde o zahradní jezírko, ale nešť.

PETICE

dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním

My, níže podepsaní občané, prostřednictvím této petice vyjadřujeme zásadní NESOUHLAS se zasypáním rybníčku na rozhraní pozemků 350/1, 351, 353, 354 v katastrálním území Meziříčko u Moravských Budějovic a navrácením vymezené lokality do původního stavu. Rybníček zapadá do ekosystému lokality bývalého Brázdova mlýna. Vznikl vyčištěním bažiny a odstraněním černé skládky, kterou zde obyvatelé Meziříčka včetně zastupitelů tiše tolerovali. Dnes se v něm prokazatelně vyskytují chránění živočichové a rostliny.

Absurdní rozhodnutí úředníků Odboru životního prostředí MÚ Moravské Budějovice vrátit území do původní podoby znamená vytvořit zpětně černou skládku a jde proti zdravému rozumu a normálnímu uvažování člověka na počátku 21. století. Dosud nebyla v kraji Vysočina v posledních letech odstraněna jediná vodní nádrž. Rybníček je zakreslen i v mapách a územním členění obce Meziříčko!