Blogy
Rozechvěný slovy -- Radek Dyma
1.3. 2011 Mandragora Brno
Květy stříbra
hnaly své oči nahoru
Odnesly retrívra
vrýval se bříze pod koru
Lze-li stoupat
pak toliko nahoru
smeknout sebe sama
jako závoru
a v příjezd vlaku doufat
1.3. 2011 Mandragora Brno
Texty -- Jakub Deml
Mluvme tedy o něčem jiném. Jednou ráno --- bylo to po nějakých svátcích, já už nevím, jen tolik si mlhavě pamatuji, že jsem byl nesmírně unaven a jenom jsem si říkal: "Ach, spáti ještě tisíciletí!" Spánkem totiž dostává člověk to, čeho právě potřebuje. "Prosím vás, pane doktore," stěžoval jsem si jednou lékaři, "co mám dělat?
Mohyla -- Jakub Deml
Setkal jsem se jednou se starcem, už je to mnoho let, šli jsme oba do kostela, byl všední den --- ne, už jsme šli z kostela, bylo to někdy ve žních, všechna stavení byla jako po vyhoření, nespatřils ani psa, ani slepici, všecko to bylo jako na věčnosti, lidé i dobytek, a když jsme tak s dědouškem šli, takové ticho bylo, proto jsme mluvili bez násilí, docela klidně,
Ronald Reagan
V neděli 6. února by se Král všech kouzelníků dožil rovné stovky let.
Jaro 1990 -- Homér
Zpověď
Vím moje verše humor postrádají
a když tak zbarven je spíš do černa
hlavně že vím jak se dnes věci mají
hlavně že vím že jsi mi nevěrná
Já hovořím! -- Homér
Už z okna nekoukej I
Už z okna nekoukej
stejně za chvíli přijdou
zatlučou na vrata
najdeš si jinou milou
Okolo chodějí
už děsně dlouhou dobu
vyser se na útěk
špatně sis zatlouk skobu
Tudy ne! Tak kudy? Jinudy? -- Homér
Tudy ne!
Tak kudy?
Jinudy?
Je tady dost
zbytečný ostudy
Když všecko je
navopak
naruby
Tudy ne!
Tak kudy?
Jinudy?
Louky města
Když se setmí
vůně černých květů
a ticho
vůně zpustlých zahrad
a prázdno
V noci kapky deště ulpívají
Mizí mezi šterkem kamení
na břehu řeky
kde svědomí nechodí spát
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 37
- 38
- 39
- 40
- 41
- 42
- 43
- 44
- 45
- následující ›
- poslední »