Rozechvěný slovy -- Radek Dyma

Můžeš být i šílený, ale ber se vážně.

1.3. 2011 Mandragora Brno

Květy stříbra
hnaly své oči nahoru
Odnesly retrívra
vrýval se bříze pod koru

Lze-li stoupat
pak toliko nahoru
smeknout sebe sama
    jako závoru
a v příjezd vlaku doufat

1.3. 2011 Mandragora Brno

Nad touto básní

Praská mi v kloubech
jako by mi v nich hořela polena
a v zubech mi skřípe jako bych tam drtil
písek

a pitomý tak pitomý
jako bývám
když mi teče sopel z nosu

jsem v jednom ohni
a palba počasí a šípů a kulek a slupek
od banánů
je cílená a přesná
rdím se a nebe
skotačí a sníh padá
jako vychlazené okvětní lístky
z rozkvetlých stromů

upírám oči na zem
aby mi nebylo upřeno
je setmělá a třpytí se
jak je pokrývána

sněhovými vločkami
jako sněžnou tapetou
jako kobercem
jako baldachýnem

pořád

hledím a hladím si čelo
studenou rukou

zkouším na to přijít
a vzduch tuhne jako střechýl
nebe je vděčně schýlené
a ptáci mřou schoulení ve skalních rozsedlinách
a to i teď
když jsem skloněný
nad touto básní
a nořím se do ní
jako do jezera v lomu
a jsem méně než nic
a to méně než nic jsem méně než
připadá v úvahu

ukázka ze sbírky Jitra, kráčející za tebou