Blogy

Pondělí 25. července 2016

často myslím na dávného přítele Tomáše Vážana, chudáčka Božího, právě tak na něho myslívám nejčastěji, poznal jsem ho někdy začátkem 70tých let, právě konvertoval, o všechno „duchovní“ se nesmírně zajímal, měl už tehdy velkou rodinu, snad jen jednou jsme ho v Olomouci na Školní ulici navštívili, děti se houpaly na domácích houpačkách ve dveřích, jeho mladá žena se o vše trpělivě starala a svého temperamentního manžela shovívavě sledovala v jeho nadšení, když jsme hovořili o fotografování, o dominikánských edicích, kdysi v Olomouci vycházejících,

Neděle 24. července 2016

jazzman Renda P., kterého jsem poznal jako spoluhráče Karla Vepřeka, mi kdysi na mou otázku, co vlastně jinak dělá, s kým teď hraje atd., řekl, že hraje jenom „u Jardy Duška v jeho divadle“, ptám se trochu s údivem, proč zrovna tam, a jsem ujištěn jednoznačným, „ovšemže tam, on je geniální“, to mě zaujalo, a protože na mne vždy tento J. D. působil spíše podezřele (jako většina herců ostatně), řekl jsem si, že toto „Divadlo Vizita“ a jeho protagonistu budu trochu víc sledovat, ale na druhou stranu jsem se tímto tématem nějak moc netrápil, nějak mě to nelákalo, neprovokovalo, abych se tím zabýval hlouběji, dnes se mi to osvětlilo velmi názorně,

Sobota 23. července 2016

„Létat tak často, jak se vám zachce. To brzy nabídne i v Evropě kalifornská aerolinka,“ čtu v titulcích dnešních novin, kam? a proč? nechápu tu mánii létat po světě od ničeho k ničemu, tahat své mindráky a špatné svědomí po planetě, nikdo mi ještě nevysvětlil, proč vůbec může docházet k tak (de)gradujícímu huntování světa a jeho „prostředí“ – a z jakých důvodů? (kromě těch trapně „ekonomických“, aby se ty společnosti prostě uživily), k čemu skutečně potřebnému? obávám se těch skutečně naléhavých důvodů je opravdu málo, většina je nejapných, uboze vymyšlených do životní prázdnoty,

Pátek 22. července 2016

v životě svatého Filipa Neri je jeden krásný příběh zachycený více hagiografy, starší manželský pár, u něhož sv. Filip v Římě nějaký čas pobýval, jednou podlehl pokušení, že se přidal k pomluvám, které stíhaly jednoho Filipova chráněnce, který „z příkladného darebáka se stal člověkem dobrým“, což sv. Filipa rozmrzelo, a když potom tito manželé – a „úspěšní podnikatelé“, řeklo by se dnes – svého skutku litovali a za Filipem s omluvami přišli, ten jim samozřejmě okamžitě odpustil, – a co prý pro něho mohou udělat, nabízeli se hned horlivě, „no, přineste mi slepici,“ na to sv. Filip, „a jak sem za mnou do oratoře půjdete, cestou tu slepici škubejte“,

Čtvrtek 21. července 2016

11. 9. 2015 jsem dostal malý „luxusní“ zápisníček, kde ve štítku na obalu, jako ve škole, bylo vypsáno místo „předmětu“ – „E., pokračuj! Tvůj Pavel R.“ to jsou ohromné věci, ohromně povzbudivé, silné, přicházejí nejvíc, když jsme v „nouzi“, právě jsem se vynořil z bezvědomí, do kterého jsem upadl někdy koncem června, hned na prvním listě tohoto čtverečkovaného sešitku, s přiloženou tužkou japonské provenience, je toutéž blankytně modrou tužkou napsáno:
„Zaváhám, ale pak neotálím:
z vět rozvleklé samomluvy
vyškubnu tři čtyři slova
a ještě jedno, náhradní.
A slovo prut natáhnu až
ke dvěma metrům.
Slovem naviják odvinu
ze slova vlasec pár centimetrů,
a přivážu k němu háček
ze slova řeřicha.
Švihnu prutem a vysoko
nahodím. Návnadou
bude svobodomyslnost
divoké kachny.

Středa 20. července 2016

přítel Petr A. mi v některém z nedávných mailů cituje Josefa Jugmanna, toho obdivuhodného člověka, který mimo jiné sám vytvořil legendární pětidílný slovník, dodnes ceněný jako dílo neuvěřitelné z pracovny jediného člověka: „Kniha je chlebem, pluhem, kolem a lodní plachtou, největším objevem lidského rodu“, absence knihy v dnešním „informačním“ světě je smutná ze zcela zásadních důvodů, což lze pozorovat z významových posunutí některých základních (i mravních) pojmů, a často z úplného zmatení lidské komunikace vůbec,

Úterý 19. července 2016

lidé, kteří tvrdí, že „nemají čas“, nebudou ho mít nikdy, a až jim ubudou povinnosti a různé závazky, naplní si čas zase něčím jiným, a vždycky to přeženou a vždycky budou hekat, že to přehnali, už dávno toto „konverzační“ téma neberu, ignoruju ho, lepší je mluvit o něčem jiném, „není čas“, pustá fráze a nic jiného, jako jiné fráze a klišé, která se dostanou pod kůži rychleji, než si uvědomujeme, den má 24 hodin a my máme všichni času stejně, záleží jen na tom, čemu ho věnujeme, jestliže se mi někdo „omlouvá“, že to a to nemohl prostě udělat, protože „neměl čas“, už to ani nekomentuju, protože měl samozřejmě čas jako kdokoli jiný, ale rozhodl se svobodně jej věnovat něčemu jinému, to je naprosto v pořádku a není zde nic k vysvětlování,

Pondělí 18. července 2016

vzpomněl jsem si na takovouto věc, už beru jako samozřejmost při jakémkoli hovoru či psaní, že jsem jednoduše o celý svůj někdejší majetek přišel, „shodou okolností“, „špatným podnikáním“, různými většími či menšími loupežemi, výsledek je takový, že mi zůstalo to (jak jsem nedávno psal na jakýsi úřad), co obvykle si člověk do rakve brává, ale při tom všem minulém podnikání a pokusy o hospodaření se vyskytovaly často velmi zajímavé okolnosti, např. nejhorším zlomem při mém zadlužení byla neschopnost zaplatit řádně úvěr u Komerční banky, za velmi neblahých okolností, které vyvrcholily naprosto profesionálně gangsterským vyloupením mé brněnské redakce,

Neděle 17. července 2016

ještě k těm „rodičům a dětem“ (mluví se teď na internetu hodně o „registrovaném partnerství“, o různých návrzích zákonů a rozporuplnostech v nich), jednou jsem doprovázel ve Zlíně přítele Jima Č. a Helenku s malým Adámkem v kočárku, hrál tehdy v hospodě Na Kovárně, ubytování měli v hotelu Saloon za řekou, když vše v hospodě s výborným plzeňským skončilo, přešli jsme pěšky k hotelu, byla hluboká noc, všude zavřeno, jen ve sklepním baru hotelu ještě otevřeno, přemístili jsme se – i s kočárkem – tedy tam, bar skoro zaplněn, jen u jednoho většího stolu v koutě seděli pouze dva mladíci, požádal jsem je, jestli si můžeme přisednout, chvíli bylo ticho, pak se ten statnější z nich pomalu rozvalil rukama a pažemi po stole a řekl, „ne, tady není volno“, ptám se „a proč?“ „protože nesnášám, když sú malé děti v hospodě“,

Látka, kterou utkal čas

Vztek je plný zloby. Poznamenal jsem si 07/07/07, tedy skoro před devíti lety. V Turecku v noci vypukl coup d'état. Je to dítko paralelních struktur." prohlásil Ergodanpaša. Kdo ví, jestli nádoba nepřetekla. Do Turecka výlet nebo návrat o devět let nazpět.

Minulost nezměníš … i smysl slov je zkažen … mandala, mandala, tesco disco. Má-li bavit, nesmí trvat. Vzal jsem gumu a vymazal tužkou napsané výrazy. Cestou, kterou musí jít. Zbrousí hrany a může hladit povrch proti srsti. Hořkost ulpěla na jazyku a vyschlo mu v ústech. Záblesk paměti: „pět let nazpět, prudce zabrzdil taxík. Ze dveří se vypotácela blondýna na podpadcích a vyzvracela se do květináčů.“ Jako by tomu bylo dneska ráno. Prádlo dosud nevypráno. Místa a protokoly … to nic, pouhé přechodné pominutí smyslů. Obrazy se rozpadají, myšlenky se rozbíjejí na útesech minulosti. Jaro, léto, Mao, podzim, Stalin … i smysl slov je zkažen.

Syndikovat obsah

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 
 

Nejbližší akce