Radim Babák – TuTepeTo – recenze

Nástěné hodiny tikají. O překot na tři doby … Radim Babák zve do krajiny písně. Polí pět vydali průžez tvorbou brněnského písničkáře.

tato teta tuto tetu mete tu
i pro tyto tety to tu vytapetuji

teď tyká tato teta tetě ty teto
tak dík těm tetám u maneta tu tepe to

To bychom měli … novotvar z digipaku. Slovní hříčky a jízlivý humor jsou Radimovou devízou. Když se leporelo rozloží, rozprostře se před námi pustina. Tož si desku pustím.

nejsem poskok pokroku
jsem sám sobě svým pánem
chodívám rád k potoku
tichému hledat pramen

Radim se při svých recitálech většinou doprovází na akordeon, zde však hraje na kytaru. Strohá, úporná hra stojí v kontrastu k bohatému rejstříku akordeonu. Hnědá barva leporela mi pořád vrtá hlavou. Má asociovat zemitost? Vytáhnu z rukávu další citát.

Nebe [nad Paříží] nebylo ani tmavší ani světlejší než jindy. Někdo k němu v naději upřel své zraky, když se zvedl od všední lopoty, druhý aby odhadl vývoj povětří. Oba se dívali vzhůru, protože země dole jim nemohla odpovědět. (Sieburg, Friedrich in Greuze und Diderot)

Radim Babák se drží nenápadně při zemi. Pěstuje zeleninu. Doma vypěstovaná zelenina, kromě toho že je zdrojem vitamímů a minerálů, stojí ve své rozmanitosti tvarů, forem a všehochutí v opozici k ladné skladné monotonii pultů obchodních domů a spotřebitelských košů. Radim je artista autarktista. Kráčí zvolna krajinou písně.

holubi na všechno serou
serou i na to že serou
člověk když chová se totožně
je hned mezi svými znemožněn

je těžké zůstat normální
a nemít poznámky fekální
je težké být dobře naložen
a kdeže máme tu krásu žen?

Praskly struny harmonice … láska, hospoda, pivo, vajgle, diletanti, devianti, divé děvy. Nedá se před podobnými osidly uniknout … Radim se unikat ani nesnaží. Pozice hosta mu není cizí. Ironicky glosuje od hospodského stolu. Plně si uvědomuje situaci a přidává další protimluv.

jsou údolí plná květin
s květy opojných vůní
nad nimi ladné oblouky
s kmeny k nebi se pnoucími se

jsou hory a strže krvelačné
s pařáty v mračnech zarytými
jsou propasti hrůzných nářků
strachů vrahů a sebevrahů

jsou horizonty lákající
do nejneuvěřitelnějších dálek
s místy, které mámí smysly
jsou slunečné pláže i tekuté písky

já však nejvíc zmámený jsem
tvými skrytými místy

Po dešti se tráva na svahu zazelenala a slunce stojí skoro v zenitu. Kmeny se pnou k modré obloze. Pupeny se nalévají. Zima je zapomenuta. Vše se v okamžiku prosvítilo úžasně čistým a jasným světlem. V ovzduší se rozpouští vůně. Krajinou voda vzlíná, stejná je přece jiná. O kmen se opírá bíle natřený žebřík. Pospupně po stupnicích spojuje mazlavou nahnědlou hroudu se šmolkově modrou klenbou.

Radim Babák  (2016). TuTepeTo. Polí5, Praha.
Nahrávku je možné si opatřit prostřednictvím Dřevěné cikády nebo objednat přímo u vydavatelství Polí5.