Kainova kniha – Alexander Trocchi

Jako bych pozoroval robota v sobě, který mne oživuje vyčkává, směje se, gestikulujuje, když píši tento protokol, pozoruji se, když píši. Ustal jsem … na deset vteřin? pět … a robot píše dál, popisuje, odhaluje a jsme dva … jedna pokus se odvíjí a jiný se dívá, stvrzuje prohru. Dívá se do bezedné hlubiny v sobě ostražitě sleduje nespojitě blíží se nule Já, které vnímá se oddělilo od vědomého Já, ví jiný … kým je? Jak se má já ve třetí osobě? Identita jako cibule sukně svléká, jakakmile uteče kontemplaci v uličkách domnělého vědomí bloudí než ji dopadnou strážci pořádku.