Nové zápisy – Sobota 28. ledna 2012

hodnotový systém je zničen, vše převedeno na otázku peněz, jimiž se vše poměřuje, tato cesta je cestou záhuby, jsme sice odevšad tímto pseudoměřítkem atakováni, avšak pouze v takové míře, v jaké se nám tomuto měřítku daří vzdorovat, jen do takové míry člověk zůstává člověkem, je velmi scestná masarykovská (nejspíš především špatně interpretovaná) devisa – „kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“, ne, o lidství nerozhoduje jazykový talent nebo lingvistické záliby, je nepochybně důsažné a vážné antické Prótagorovo tvrzení, že „člověk je měrou všech věcí“, nejprve ovšem člověk je zavázán býti člověkem, právě o toto mám strach, nemohu se tvářit, že „vše je v pořádku“, když vidím, jak společnost je hluboce demoralizována, a těžce gradujícím způsobem demoralizována každým dnem, hodnotový systém šel k čertu, škála hodnot se stala skurilní karikaturou, proto ty tlamy, proto ty „ksichty“, proto „človíčci“, proto ty legrácky, protože hluboký pád skutečné tváře Člověka, Ecce homo, ne, nebudu se tvářit, že vše je v pořádku, protože není, byl jsem onehdy pozván jedním milým člověkem do televize, abych promluvil o autorských čteních, která pravidelně s přáteli pořádám, musel jsem se omluvit, že do žádného televizního studia přijít nemohu, nemá to pro mne žádný význam, nepotřebuju tímto způsobem někoho poučovat, mohl bych do nějakého studia přijít, pokud bych si myslel, že „veřejnoprávní“ televize takovou vskutku je, že v rovnováze „mediálních sil“ je vše natolik „v pořádku“, že bych na nich mohl participovat, jediné, co cítím, je, že má-li někdo zájem o to, co dělám, může kdykoli za mnou přijít, kdykoli si cokoli natočit, nafilmovat, nahrát, zeptat se na cokoli, ale ne, prosím, tímto institucionálním způsobem, protože jej nechci svou účastí legitimizovat, mým působištěm je terén, „příroda“, dlažba města u odpadkových košů, ne státní studio, ne státní „akademická půda“, o tom už mám dneska jasno, není tolik času, abychom jej mařili tvorbou křoví jakési podezřelé „normalitě“ či normalizaci, kterou pokládám za v jádře zločinnou, zbabělou a línou, a především stojící příkře proti snahám mým a těch několika přátel, s kterými spolupracuju a s kterými žiju, nemohl bych se podívat do očí ani jim, ani sobě, tuto pozici jsem si sám plánovaně nevybral, poslala mě tam společnost se svým hodnotovým systémem, o němž byla řeč úvodem, ne, do této společnosti mě netahejte, vybírám si, s kým chci sdílet hostinský stůl, a s kým nikoli, právě v tomto je má svobodná volba, v takovéto „společnosti“ nemohu jinak –
28. 1., Brno, supermarket Tesco (17:09) a Švandova kavárna v Alfa Passage (17:53), kde oproti dnes převládajícím zvyklostem lze kouřit pouze uvnitř, nikoli před jejími veřejemi –