Marginalia – Středa 23. května 2012

preference komunistů podle průzkumů už jsou téměř 20%, zde stojí za to opět se zastavit u pojmů jako „pravda“ a „lež“, výborně o tom píše Martin M. Šimečka v aktuálním Respektu, vybírám citace: „Na případu R. mne děsí, že ten muž (vycházím z předpokladu, že obvinění je pravdivé) je nejen zkorumpovaný politik, ale je především člověk, pro něhož je nástrojem jeho politiky lež: zkorumpován do morku kostí obviňoval z korupce všechny kolem. Ten rozpor mezi pravdou … a lží … je absolutní. … je to jako kdyby se hmota střetla s antihmotou … nechápu, jak může kdokoli žít v tak hluboké lži o sobě. Jak to, že se už dávno nezhroutil do sebe jako černá díra? … Hlavním důvodem, proč padl komunismus, byl ten, že se stále hlouběji propadal do propasti mezi pravdou a lží. … Nevyčítám ČSSD, že v R.-ovi neodhalila zloděje, ale nechápu, jak je možné, že v něm nebyla schopna odhalit lháře. … Jedna děsivá odpověď je nasnadě: českým politikům možná vadí zlodějina (kéž by), ale lež ne. … Pro nastartování důvěry v demokracii a vládu zákona nestačí, že bude R. odsouzen soudem za korupci. Společnost ho musí odsoudit i za lež, aby čeští politici pochopili, že lhaní není menší hřích než zlodějina.“ (Respekt 21. 5. 2012) – rovněž musím konstatovat, že lidem (a politikům už vůbec ne) lež pramálo vadí, vadí jim jen to, co souvisí s penězi (hlavním tématem jejich života), ze lži jako by byl učiněn jen „pracovní nástroj“, mravně nelišný, a to je skutečná tragédie, to je skutečná beznaděj, nemohu se ubránit pocitu, že bratr Slovák (což není tak úplně případ M. M. Š., ale přesto), který ještě přece jen neopustil jisté metafyzické, modernisticky a pozitivisticky přežilé kategorie, jako by lépe rozuměl životu a jeho základům, kdysi řekl Pius XII., Eugenio Pacelli, něco v tomto smyslu: „není tragické, že člověk stále hřeší, ale opravdu hrozné je, že vymizel samotný pojem hříchu“, ano, v tomto žijeme, vesele pátrajíce po pozemském štěstí, v zmámenosti hovádek, která přecházejí z pastvy na pastvu – 11:00

23. 5., Brno, Alfa Passage