Vysokoprocentní umění …. Umělecký trojlístek vydestiloval ze slavného Beysova Mastného růžku kořalku – a pak ji vypil. „Chutnala tak trochu po parmezánu.“ trdí profesor Markus Löffler. Společně s Andreem Koprysem a Dieterem Schmalem vydestilovali v Paláci umění v Düsseldorfu pomocí lékarnické soupravy nejprve osmdesáti procentní špiritus, který pak zředili na padesáti procentní kořalku. Někteří z hostů na akci měli možnost ochutnat několik slz tohoto elixíru. "Je to umělecké dílo, které vyprchá." nechává se slyšet Löffler.

… není nutné začínat – není nutné končit. Totiž ani jsem nezačal a zatím končit nehodlám … volně plynout, pokračovat v proměnách, bez ptaní překračovat hranice. Slunce svítí, včely šumí v koruně, myslím, javoru … jen další nedělní ráno. Sedím v zahradě. Na modře károvaném ubruse stojí šálek černé kávy. Nic víc – jenom slova.

To je vedlejší … sypu nápady z kapsy, zatímco sám si lžu do rukávu. Na Tribuně stojí Michel Foucault a hovoří o pravdě – opravdu bojuje o pravdu. Musíme si vymezit vztažnou soustavu, pravda by měla zůstat invariantem. Stejně se vždy najde kanimůra, která nám do té naší skládanky nasere nepatřičné prvky, které nejdou nikam zařadit – nikam nepasují.

nestává se ze mne misantrop? člověk jako by stále se obracel proti člověku, jako by stále se obracel sám proti sobě, ničil se, deptal, tupil, ponižoval, ekonomika prý stojí na „automobilovém průmyslu“, proč? k čemu je to dobré? k čemu je dobrá ta gradující devastace prostředí, v němž žijeme, stále limitovanějšího, stále zasviněnějšího, proč jsme ve vleku toho děsivého automobilového popojíždění odnikud nikam? z mé země tranzit pro zboží, které nepotřebuju, krajina zjizvena betonovými pásy, stále širšími a stále delšími, kam? ekonomika mé země ale prý na tom stojí, jak vyjádřit svůj odpor? jezdím autem minimálně, většinou autobusem, který bývá poloprázdný, někdy též nějakým večerním vlakem, který bývá skoro prázdný, jak je to možné? moji zemi prý živí automobilový průmysl, a jistě hlavně vývoz toho svinstva, proč? k čemu já takovéto „projekty“ potřebuju? v jakém smyslu se těmito „ekonomickými úspěchy“ stáváme lepšími? jsem zhnusen, bojím se, zda nepadám do skutečného misantropismu, nakupuju levné jogurty, vedle mě debatuje dámička s desetiletým synem: „Karamel!

Čichat oheň. Pít pívo … ne-li základ, tak alespoň začátek každá recenze musí mít. Svazek textů Jany Orlové vydal Pavel Mervart v Červeném Kostelci v roce 2012.

Vyvolej instinkt
řekla.

Horká moje ženská krev
konečně rozumu zbavená

Čichat oheň
krájet vítr

DNO je křižovatka. Zde se letmo setkávají staří známí ¦¦kobyla K. létá tam a zpět, nahorů a dolů jako dokonalá stíhačka na přehlídce¦¦ i nové tváře … ¦¦Neúplnost(neústupnost) je nám rámem a kdyby jí nebylo nebylo by KDYBY¦¦ Míjejí se v reálném čase, tu a tam do sebe narazí. Srážka nebo objetí – obojí je možné, DNO totiž meze neklade. Je bez skrupulí – BEZeDNO chtělo by se dodat. KDYBY•••

Z vloženého stříbrného kotouče vyřvávají kolínští Kontroll: „Jsem člověk z masa a kostí. Jsem zvíře se vší slabostí. Jsem svoje hlava a v hlavě mím nápad …“ KDYBYch nesral u Kolína, tak bych došel do Malína. KDYBY bylo hovno cukr, tak si serem do kafe. KDYBY byly v prdeli ryby, tak by nemuseli být rybníky. A tak dále. A tak podobně. Ty ses posral v kině? Rozsypaná písmenka? Juraj Bakoš hovoří o vytváření svatosti uvnitř i mimo nás. Chceme dotyky, květy, skály změnit v příští farbu v našom chápání. Potrhané představy prothlé přehrady … ZA OKNY SVĚTLO MIZÍ. Radim Babák radí: Na horečku, rýmu nejlépe ze pár rýmů. — One garlic a day keeps the doctor away! Cenější než drahokam česnek je-li po snu dán.

Portrét Martina Jabůrka
(Brno, Sklep Skleněné louky, 28. 5. 2014)

Martina Jabůrka a jeho práci znám už řadu let. Vždycky jsem oceňoval, že svou tvorbou směřoval k životu, nikoli k technice pro techniku. Volil různá média projevu, od klasické malby, přes počítačově tvárněnou kresbu, po na míru šité objekty, třeba zrovna zde ve sklepení Skleněné louky. (Musel ovšem ten jeho „vánoční“ objekt být po vernisáži svěšen, neboť bujarost tehdejšího zdejšího publika negarantovala bezpečnost; ač povětšinou ne pyromani, vždy někde něco hořelo. Tehdejší provozovatelka klubu neriskovala.)

Erik Frič se rozhodl v rámci večera Napříč na Skleněné louce podpořit Milana Kozelku, který bojuje s následky cévní mozkové příhody v Léčebně dlouhodobě nemocných v  Humpolci.

Erik píše v mailu: „… je zkrátka, jak se dřív říkávalo poražen mrtvicí, může mluvit, číst, normálně mu to myslí, pohybuje ale jenom rukama.“

Přátelé se snaží o jeho převoz do Prahy a na Milanovu podporu zřídili konto, ze kterého se bude platit jeho pobyt v Domově Elišky Purkyňové. V současné době tam cirka 25 tisíc, což jsou tak dva měsíce, takže další prostředky jsou opravdu vítány.
transparentní účet: 2200433096/2010
IBAN účtu CZ 2520100000002200433096
BIC kód FIOBCZPPXXX

(rozhovor Antonína Mareše s Milanem Kozelkou)

Akt zveřejnění tajných dokumentů na WikiLeaks Julianem Assange označil Niklas Hofmann coby jeden z nejúčinnějších počinů ve smyslu Propagandy činu. Jak je publikace dokumentů vnímána v ČR?

Lze ji srovnat s vrháním pum na kočáry caristických hodnostářů, anarchismem z konce 19. století, kteréhož motivy jednání si dnes nikdo nedokáže představit, anebo konkrétněji s podpálením obchoďáku v dubnu 1968 Ondřejem Baaderem a Gudrun Ensslinovou a následnými ataky stran RAF?

Myslím, že to není srovnatelné s ničím. Mechanismus fungování dnešního světa se zdá být stále složitější, a pokud do toho vstupují tyto kauzy, stává se pro drtivou většinu populace nečitelnýma nepochopitelným. Nejsem příznivcem konspiračních teorií, ale fakt, že z dosud zveřejněných dokumentů se snad žádný netýká Izraele, svádí k několikrát přetřásané domněnce, že by mohlo jít o akci Mosadu. A nejen Mosadu. Kdo zaručí, že tajné služby jednotlivých vlád nepracují proti nim, že nekooperují s nadnárodními společnostmi? Tak jako neexistuje jednoznačná interpretace útoků na WTC, tak zatím nevíme nic o pozadí aktivit WikiLeaks. Budeme to někdy vědět? Pochybuju.

Jak je možné, že se v ČR stal Hitler pomocným prostředkem v rámci komunikací s veřejností jak stran levičáků, tak neonácků, ale i masových médií (např. Rath jako Hitler v Reflexu atd.)? Proč Hitler, po 65 letech?

Češi rádi používají jedno hnusný slovo – bejvávalo. Buď dobře nebo blbě. Nikdy nijak, vždycky nějak. Češi neznají klidový stav, kdy se události dějí samovolně, pokaždý je musí někdo někam tlačit – do leva, do prava, kamkoli. Ten někdo je vždycky totální frajer a alfasamec, big boss a superman v jedný osobě. Buď klaďas nebo zmrd. Málokdy kombinace obou. V dnešním bordelu a rozvratu společnosti je absence tohoto typu člověka pociťována jako deficit. A potom: častým prezentováním libovolného hajzla dochází k jeho postupnému očišťování, k jakési jeho stravitelnosti. To je starý psychoanalytický výklad. Uvědomíme-li si, že se česká ekonomika a společnost pozvolna fašizuje, pak není žádný problém s postupnou Hitlerovou adaptací. V Čechách neplatí přísloví, že tlak budí protitlak. Tady budí tlak ještě větší stažení prdelí a prověšení ksichtů.

Není dobré psát o mrtvých,
já umrlčinu na tě dých …

POHŘEB

Vnutíme ti kompromis,
nemusíme, však chceme.
Tohle není komix,
někde tě zahrabeme.

Nakonec jsme se shodli.
Vyneseme tě ven z města …
ve futrále leží tvá nevěsta,
nedávno ji bodli.

11.1. 2007