Jana Orlová – Čichat oheň – recenze

Čichat oheň. Pít pívo … ne-li základ, tak alespoň začátek každá recenze musí mít. Svazek textů Jany Orlové vydal Pavel Mervart v Červeném Kostelci v roce 2012.

Vyvolej instinkt
řekla.

Horká moje ženská krev
konečně rozumu zbavená

Čichat oheň
krájet vítr

Jana Orlová používá úsporného vyjadřovacího jazyka, což patrně slouží meritu věci. Ostatně, kromě textů kniha obsahuje i autorské ilustace. Na počátku byl bod. I na konci je bod. Mezi těmi body vznikla pohybem po podkladu čára. Přidáním dalších čar vznikají tvary … Jana Orlová na linearitu a tvary rezignovala a místo toho rozmazává po podkladu šmouhy, které dávají pocit zrnění.

Řekla: trochu vody
abych nežíznila
A vypila do dna
jakoukoli míru

Můžu vstát i uprostřed noci
a vykousat si nehty
ale jí se stejně nezbavím

Žízeň a šustění trávy
horkost
jakou dává levandule
a lepkavost v prstech
když se vracím
k tobě domů

Co je oním meritem věci? K čemu slouží vivisekce jazyka, surová i syrová slova, skřeky ozívající se ve změti výrazů i významů. Co chce autorka odhalit? Co se snaží naznačit? Uvědomuje si, že povrch není celek, a tak zkouší nacházet souvislosti pod povrchem. Kořeny a oddenky rostlin pod zemí jsou neviditelné. Snaží se puklinami počitků nahlédnout přes a za proluky ve vědomí. Rozrývá povrch povrchního prožívání.

Ze země slovo
z těhotné hlíny
skrze zuby rostoucí

Zásobuj mě
pokřikuj na mě
v pěstech mě rozevírej
Na půl se vrátíš

Za nehty špína
z noci
z novu
Znovu ke sněhu
zpátky na horu
okusovat ledové

Hlína, oheň, voda, energie … Jana Orlová si pohrává s živly, látkami a jejich skupenstvími. Oheň sebral Prometheus bohům a dal jej lidem na zemi. Herakleitos tvrdil: “Všechno se pohybuje a nic netrvá.„ Považoval oheň za prapodstatou světa. Avšak píšeme léta Páně 2014 a z ozvěny pradávných mýtů překryly vrstvy civilizace a nános reklamy. Jana Orlová ohledává atavismy, něco v sobě, co je implicitně přítomno. Snaží se zachytávat tyto krátké okamžiky. Potom zbývá doplnit souvislosti: ohěn, voda, hlína, lůno.

Přišla jsem k nebytí
Byl to prostor zasolené hlíny
která se vzdouvala
a tiše klopýtala
jako znechucená liška
Štestí, že bez pohlaví
ani stromy nevyrostou!

Čtenář musí zbavit očekávání, odhodit návyky, nabytá klišé, posadit se na břeh a sledovat klidnou hladinu, otevřít oči a dívat se do prudkého poledního slunce – prožít chvíli, kdy obazy pozbydou tvarů.

Jana Orlová (2012). Čichat oheň. Pavel Mervart, Červený Kostelec
Knihy je možné objednat prostřednictvím Dřevěné cikády