Homér – Divnej host

Není dobré psát o mrtvých,
já umrlčinu na tě dých …

POHŘEB

Vnutíme ti kompromis,
nemusíme, však chceme.
Tohle není komix,
někde tě zahrabeme.

Nakonec jsme se shodli.
Vyneseme tě ven z města …
ve futrále leží tvá nevěsta,
nedávno ji bodli.

11.1. 2007

ZMĚNY NA BLÁZINCI

Včera pustili nás z klecí,
zavřená je šokárna.
To jsou věci, to jsou věci,
je to vůbec pakárna?

Vyhodili lapiduchy
na Novej rok hned ráno.
A postýlky máme suchý,
nikde není nachcáno.

Na snídani kafe s houskou,
úsměv sester zmátne tě.
Nepůjdem uličkou ouzkou.
Čekáš rány na hřbetě?

Každý z nás obdržel mobil,
volat může rodině.
Víš, synáčku, moc jsi zlobil
a já byla též svině.

Je tu spousta novejch věcí,
však se na ně nadřeme.
Včera pustili nás z klecí
– zas vás do nich zavřeme!

3.1. 2007

CO BYLO NEBYLO

Co to bylo za trouby,
svalí zdi Jericha.
Mám opět v hubě roubík,
blbě se mi dýchá.

Co to je za vojáky,
smrtka na čepici.
Prej vypravujou vlaky
nikde nekončící.

Co to je za koleje,
každá je přec slepá.
A prší, jen se leje,
jedem snad do depa?

A co ti cestující?
Teď bijem je po lících.
Děj se, Bože, co děj.

Co to bylo za trouby,
zboří zdi Jerišské.
Zas utahujou šrouby,
drací pacifisté.

10.1. 2007

DO STOUPY

Mý básně půjdou do stoupy,
toť skutečnost je prostá.
Sotva je někdo odkoupí,
vždyť jsou v nich slova sprostá.

Jsou tam nadávky na režim,
na různé lidi vlivné.
To sotva chápou někteří,
připadá jim to divné.

Lidé nechápou satiru,
sžíravou ironii.
Tvrdí tedy, že přes míru
denně pivo piji.

Nedovedou žít na doraz,
tak raděj žijí v křeči.
Pokud mi nezlámou hned vaz,
řeknou že mám se léčit.

Mý básně půjdou do stoupy,
stejně je nikdo nečte.
Až na léčení nastoupím,
Skála mi všechno sečte …

2.1. 2007

DIVNEJ HOST

Zřejmě jsem problémový host,
vypiju moře piva.
A vizáž, no žádnej skvost,
kdo se má na to dívat?!

A sotva se někdy vzchopím,
vypiju toho tolik.
Zdejší borci mě uchopí,
to je ten alkoholik.

Naleznou mě policisté,
do jízdní dráhy strčí.
Nic tu chlapče nemáš jisté,
když růžky jsi vystrčil.

Ráno mě snad najdou pejskaři,
lomí rukama babky.
Oživit mě se jim nepodaří,
raděj do škarpy zpátky.

Zřejmě problémovej host,
praví dnes poldům číšník.
Však zabít ho, to je pitomost,
pardon, jedu na piknik.

14.1. 2007

NOČNÍ VIZE

Místo kytek na hrobě
mi roste jen pýr.
A v podvečerní době
lítá tu netopýr.

Báseň jak od Erbena,
Odkudsi skučí fena.
Básníku, raději brzdi,
Chystáme pro tebe místečko u zdi.

Chudák jsi, nekřtěňátko,
skončíš tu zakrátko.
Zde leží chlapec roční,
praví potvory noční.

Procházíme hřbitovem,
teď už jsi chlape náš.
I když nad každým rovem
modlíš se otčenáš.

11.1. 2007

NĚKTEŘÍ LIDÉ

Někteří lidé nevědí
ani své jméno křestní.
U výslechu vše povědí,
i zločinci jsou čestní.

Někteří lidé nevědí,
nedokončili školu.
Ať svěří se u zpovědi,
pak půjdou spolu dolů.

Peklo je dosti hluboké
a má prej sedm částí.
Ty jsi, brácho, dost divokej,
proč musel jsi krásti?

Nahoře sprostí zločinci
a dole sebevrazi.
Bordel je tu jak v blázinci,
člověka z toho mrazí.

Někteří lidé nevědí,
tož naučme je hýkat.
Budou aspoň v popředí,
náklad na hrbu smýkat.

15.1. 2007

NEMOCI

Slepci mají psi vodící,
ty viděj vpravo vlevo.
Já býval člověk chodící,
teď nohy mám jak dřevo.

Jako dítě jsem zdravý byl
z hlediska mojí máti.
Tuhlevá jsem se přizabil
a musim za to platit.

Hrůza pohledět, špína, sliz,
navíc scházejí mince.
Nabízí se mi kompromis
– co takhle do blázince?

Než vidět vlastní popravu,
než před někým se hrbit,
dožiji raděj v ústavu
se senilními blby.