Blog - milan.haussmann

Upevnil jsem vrták. Odaretoval vrtačku a špičku položil na tužkou nakreslený křížek. Hlava se roztočila a náporem vrtáku se malta oddrolila. Na podlahu dopadají kusy omítky. Via Appia ponechána osudu. Bílý prach, bodláčí a borovice. Domine, quo vadis? Před muslimskou modlitebnou ukazují holky šunky v podvazcích. Skupina samčích jedinců spustila klaku. „Co je český, to je hezký.“ haleká do mikrofonu alfa samec.

Letní podvečer, vysuté zahrady Kauflandu, nákupní vozíky rachotí, od toalet se line vůně výkalů, avšak kompenzace orientálním kořením není přítomna. Výfukové plyny znehybněly, bouchání dveří, startující motory … podvečerní drony rezonují nehybností v těle asfaltové vozovky. Existenční starosti nebo existenciální úzkosti? Svíravý pocit v řiti …

Plošina zdviže klesá. Šedá se mávnutím proutku proměnila v oslnivě bílou v ostrých přechodech do rudé. Lidl lidu. Snad tam ješte něco urvu. Dva arabští mladíci společně opouštějí výtah. Ňákou ruskou kundu, červená rajčata a medové melouny … torza zmaru, maliny z Maroka, zpěv o Nibelunzích … Krimhildu. Proč být cynicky lhostejný a proč se neangažovat? Společnost tě potřebuje – investore na ocelovém oři – poptávka si žádá nové hedvábné stezky.

Apollón zlatovlasý byliny beaty a bohy semele do sekané syntetických kultů. Přidá jeptišky, bramborovou nať, tak ať, hovězí kopyta a kohoutí pařát … pečeně chutná chutná.

Jiná krajina, která mne obklopuje … Musel jsem ho znát … jako slunce … je lukostřelcem, který svými šípy způsobuje … Okolí mne determinuje. Permutuji, sublimuji, diverguji v říji. Vysiluje to – nepředložené činy, neúčelné pohyby … K lesu čelem, k Ivanovi zády! Roboty do roboty i pracovní soboty … Pykám v intoxikaci. Dokola volám: „Dokola!“ Ach, kam zmizela svoboda?

Struktury ze slov, nevyjádřené subjekty, oznamovací věty … poetika Kristiny Láníkové nehýří složitými epitety, nýbrž se omezuje na oznamovací věty, pohledy z okna, intimní hygienu, záznamy pod kůží i na těle. Vše spojuje – volně řetězí slova. Vytváří syntakticky správné věty, které spolu snad ani nesouvisí. V prolukách, v pomlkách hledám významy, ponořuji se …

k díře stačí málo
ale být vedle je něco jako místo
kde se nakonec uvelebíš

protože vedle je nejblíž

Hledám cestu ven. Jedu vlakem. Naproti u okna sedí blondýna. Pod prahem slova protékají vědomím. Těkají. Kuplety bez příčinné souvislosti hýří bez konce a začátku. Bloudím labyrintem …

Možná si televizní diváci pamatují na seriál o Undergroudu – Fenomém Underground. Tvůrci šermovali slovy jako: neoficiální, skrytá, stínová, duální, paralelní, podzemní, druhá. Od šedé ekonomiky k neoficiálním kulturním aktivitám je blíže, než by se na první pohled mohlo zdát. Pohybujeme se v pohyblivých písčinách mimo kontrolu státu jako formální autority: drogy, zbraně, okultní orgie, nelegální kopie, nedaněný alkohol, … náboj zakázaného ovoce na hraně zákona.

Na louce postávají skupinky více méně nedaptovatelných jedinců, nejrůznějšího výzoru, pohlaví a věku … v krátkosti dodavatelé a odběratelé zboží. Pivo a muzika – muzika a pivo se vším, co k tomu patří … letní slunovrat, holky, kluci, popíjení do kuropění a popíjení po kuropění. Krákor je nízkoprahový festival svobody, lásky a tolerance.

Markétka: Jakpak to, Jindro, s vírou máš?

Jindra Faust: Patřím církvi uskutečnělých představ.

Barevné cákance na zdi, hromady odpadků vystavené v museích, Hornbach namísto kultury, sex a slavnosti krve na piedestalu: tzv. kultura, kterou nám nabízí dnešní doba zhovadilá. Krása, pravda a zdravá postata jsou zastřeny chorobnou, nechutnou, lživou nahrážkou … ženský výstřih nebo mužné půlky??? Zaplaceny zahraničními ziskuchtivci utlačují naši etnokulturní identitu … její úplné zničení je otázkou několika okamžiků. Následující řádky nejsou uměnovědným pojednáním, nýbrž bojovým provoláním, hurrááá na cizáky, vyhlášením války … středobodem není přítomnost. Zvoláním: Kde jsou národní umělci? se obracíme se k budoucím masám národa. Neuplýváme v protipříkladech, antiestetice, akčním umění, deviantní poesii, diletantismu … V troskách postmoderny hledáme základy templu nového učení ze kterého se zrodí noví lidé.

Nástěné hodiny tikají. O překot na tři doby … Radim Babák zve do krajiny písně. Polí pět vydali průžez tvorbou brněnského písničkáře.

tato teta tuto tetu mete tu
i pro tyto tety to tu vytapetuji

teď tyká tato teta tetě ty teto
tak dík těm tetám u maneta tu tepe to

To bychom měli … novotvar z digipaku. Slovní hříčky a jízlivý humor jsou Radimovou devízou. Když se leporelo rozloží, rozprostře se před námi pustina. Tož si desku pustím.

Všude byla krev, křik, trosky a čínské vlajky … johoho, čínské vlajky, čínské vlajky, čínské vlajky … postavy umírají náhle. Výroba funguje dál, ale stát se zbavuje prasat. „Ekonomický přínos je hlavní.“ do omrzení opakují mantru. „Cocaine and hookers, my friend.“ klasický proces: to, po čem opravdu velmi toužím, ale nemohu nikdy mít. Jsem manipulátor textů. Pracuji s očekávánou reakcí čtenářů.

Vše podstatné se odehrává za zavřenými dveřmi a zataženými záclonami. Taky koho by to, prosim vás, dneska zajímalo? Budha metá blesky. Tomáš Akvinský zvrací do škarpy. Dávno se setmělo a široko daleko se nesvítí. Theodor Adorno blábolí ze sna: Kdo neví, věří.

Měli bychom zvát vystupující, kteří jsou zasupování OSA? Proč ano a proč ne?

Má smysl zvát členy KSČ? Má smysl zvát konzumenty levných jídel z KFC? Ne, osoby zastoupené OSA ne! Nebudu podporovat pofidérní spolek, který monopolizuje autorství pod záminkou ochrany a vše argumentuje nepřehlednou spetí paragrafů, úzů, výkladů i úkladů. Kdo z Vás by si sedl k jednomu stolu s ujcem Karlem, Helenkou Vondráčkovou a kouzelníkem Žitem? Vím, kam patřím.