Poznámky cestou (9/2011) -- Jaroslav Erik Frič
nikdy jsem se vážně politikou nezabýval, ale musím dát za pravdu staré moudré větě o tom, že „politika je příliš vážná věc na to, abychom ji ponechali pouze politkům,“ jak to vypadá, když jim tuto možnost dáme, je vidět na každém kroku, „klid k práci“, nerušené „vládnutí“, co za zločinné úmysly a skutky lze skrýt za ta slova, může si každý domyslet sám, dostal se mi onehdy do ruky výtisk Kulturních novin (ach kdyby měli šťastnější ruku pro název!), a čtu hodně zajímavých a důležitých věcí, např. v článku „O smyslu marnosti“ Ivana Hoffmana, proč takové hlasy nejsou slyšet jasněji a důsažněji z více stran?
dneska už serem na všechno -- Tomáš Hájek
sereme na stát…
sereme na kulturu…
sereme na chlast…
sereme na květiny…
sereme na mudrlanty co nám říkají… v poezii se nesmí objevit slovo Marx nebo pervitin…
sereme na mudrlanty co říkají… kvůli holce bych se nikdy nevostříhal…
sereme na dobývání vesmíru…
Kniha moří -- Pavel Zajíček
X X X
každej, kterýho sem potkal ve svým životě, ve mně něco očekával.
jako já sem očekával něco v každým, koho sem ve svým
životě potkal.
a to byla moje zpupnost zrozená dříve než tento
poblitej papír.
protože tvaroval sem svůj svět,
Existence alkoholika jako osobnosti – Homér
(věnováno kolektivu pivnice U Formana)
Rozechvěný slovy -- Radek Dyma
1.3. 2011 Mandragora Brno
Květy stříbra
hnaly své oči nahoru
Odnesly retrívra
vrýval se bříze pod koru
Lze-li stoupat
pak toliko nahoru
smeknout sebe sama
jako závoru
a v příjezd vlaku doufat
1.3. 2011 Mandragora Brno
Texty -- Jakub Deml
Mluvme tedy o něčem jiném. Jednou ráno --- bylo to po nějakých svátcích, já už nevím, jen tolik si mlhavě pamatuji, že jsem byl nesmírně unaven a jenom jsem si říkal: "Ach, spáti ještě tisíciletí!" Spánkem totiž dostává člověk to, čeho právě potřebuje. "Prosím vás, pane doktore," stěžoval jsem si jednou lékaři, "co mám dělat?
Mohyla -- Jakub Deml
Setkal jsem se jednou se starcem, už je to mnoho let, šli jsme oba do kostela, byl všední den --- ne, už jsme šli z kostela, bylo to někdy ve žních, všechna stavení byla jako po vyhoření, nespatřils ani psa, ani slepici, všecko to bylo jako na věčnosti, lidé i dobytek, a když jsme tak s dědouškem šli, takové ticho bylo, proto jsme mluvili bez násilí, docela klidně,
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 62
- 63
- 64
- 65
- 66
- 67
- 68
- 69
- 70
- následující ›
- poslední »