Hlavy z podzemí -- Pavel Herot
|
|
|
x x x Hoří mi duše náš Pane Poklekni k mému utrpení x x x Olověné nebe celé se chvěje V mrtvém městě bez trávy pláče kaple bez svíček Oběšenec chodí po špičkách tam kde kdysi kvetl šípkový keř Uprostřed davu otvírám zamčenou komnatu a nahrávám potichu zpěv racků až se mozek třese nad tou krásou Tajemství Jak já to jenom vysvětlím lidem všem že Světlo viděl jsem ačkoli byl den Potácím se ulicemi Chléb si vezmi a už jdi Na stropě pavouk mě ještě fascinuje svojí předem naplánovanou logikou V květináči omdlela zásnubní kytice Z vázy vykřikuje perverzní nadávky ochočený úhoř Chléb si vezmi a už jdi říká ve mně natně zastuzená puberta Neohlížej se skoč z okna přímo do arény života Jeviště světa je přeplněné špatnými herci Nezaměstnaný kat čeká až ho vezmou zpět Zpět do práce Maják z velrybích kostí Vzpomínáš Vzali jsme si státem placené volno Všude se válelo tolik přebytečných věcí na rozpáleném slunci Zapili jsme řízek vínem Nic neprožívali Jenom se ztrnule pozorovali Tiché mezery obyčejně |
vyplní básníci svými básněmi jenomže kdo by zrovna měl chuť tepat verše Nic jsme neprožívali V ničem jsme nebyli obsaženi Zakleti do bolesti ruiny neblahého tušení Jen to světlo To světlo svítilo Procházeli jsme jím Vycházeli Lámali si ruce Tělo jeho štěpením Tímto poselstvím jehož kříž prošel námi jako nezatížené svobodné znamení záře měnící se v tolik podstatných teorií To světlo To světlo než zmizelo v nekonečnu aby nás naplnilo Tajemství celého vesmíru Tichem hučícího splavu Pytláci noci Kapsy narvané tmou ochutnávají vůni letního sena za zpěvu kaprů na hrázi rybníka Do tmy svítí polovyhaslé ohniště připomínající New York z výšky několika hodin po půlnoci Těla se klepou touhou a naše srdce zjizví další infarktová rýha Dlaně jak laně hebké hladí strom jenž pláče dávno prodaný do nevěstince dřevorubců Právě ten strom který do ulic světa vypustil hada zrady x x x Pouze svoji vlastní věčnost dokážeme pozvat mimo svá těla Varhany hrají tu pravou u ohně tváří hvězd jako na poslední cestě k oltáři kde kněz odhaluje rubáš do rytmu kohoutího zakokrhání aby také plakal nad všemi kameny údělů blížících se kosmickou reakcí daleko více k beznaději šíleného smutku nebo ďáblu |
Ukázky byly vybrány se sbírky Hlavy z podzemí, kterou nabízí on-line obchod Dřevěná cikáda.
»
- milan.haussmann's blog
- Pro psaní komentářů se přihlašte