Zgarp

ptal se Sekimon

No, tak to má být něco jako hudební experiment. Tedy hudba vznikající bez fyzického kontaktu hudebníku, kteří sl tak vyměňují pouze nahrávky (samply) nebo celé nástrojové stopy.

Potud základní informace o Zgarpu, kterou najdete na internetu spolu se seznamem účastníků:

Původní idea Zgarpu byla – pokud vím – taková, že si lidi budou mezi sebou posílat po internetu svoje skladby nebo hudební nápady, každej k tomu něco přidá a tak vlastně vznikne hotová „písnička“. Záhy se však ukázalo, že to takhle nefunguje. Proč?

Kořoust: Myšlenka Zgarpu, coby spolupráce, vznikla z emailů s Pepou Jindrákem. Celý projekt vlastně od počátku vznikal jako CD příloha Dna Nikdo netušil, jak to technicky půjde uskutečnit a nikdo netušil, jak je na tom s volným časem, který by projektu mohl věnovat. To, že se spolupráce v základech omezila pouze na dodávání samplů, má vliv na kompoziční omezenost a jednostrannost – a to moji. Jinak je tomu ovšem se zpěvem a dohrávkami, ty vznikaly na hotovou muziku.

Jsi vlastně nejen duchovním otcem Zgarpu, ale taky Jeho „velkou hlavou“ – výběr použitých samplů a jejich použití, seskládání do konečné podoby, je vlastně jen ve tvých rukou. Nebo ti do toho někdo „kecá“?

Kořoust: Když bylo zřejmé, že původní předslava spolupráce ztroskotala, byl jsem nakonec rád, že do toho nikdo nekecá. Samply jsem byl vcelku zásoben dobře. Pepa Jindrák poslal několik CD (občas v tom bylo možno zaslechnout SPB), Radek Kopel z Napalmed dodal noisové samply fabriky a Bob postupné samploval doma kytaru. Byla to zábava, hledat spojení různých zvukových přístupů. Nikdy jsem netušil, jakej bude dalši vál. Vlastně jsem se nechával překvapit …

A překvapen jsem skutečně byl: Když Kateřina Sheard, kámoška od zvukaře Bendy, dozpívala první vál a celé to posunula jinam. Pro změnu zase ona si nenechala do ničeho moc kecat Nebylo ani třeba. Aspoň jsem si nepřipadal jako kokot, že někoho musím přemlouvat ke spolupráci.

Takže Kateřina Sheard je Jedinou zpěvačkou Zgarpu?

Kořoust: No jasně. Kateřina se Zgarpu chopila se vší vervou a stará se o něj jako o svou novou „kapelu“. Včetně textů. Ale na CD jsou k poslechu i remixy, které vznikaly souběžné s mixováním Zgarpu. To znamená, že jsem použil podobné postupy i zdroje samplů. První z nich je Vltrholc 100 – Nikdy nezdravit, což je remix písně z nového CD brněnského radikálního sdružení Almanach Vítrholc (ten hlas je Karla Škrabala). Druhý remix, „Ten den“, vznikl na popud Luboše Vlacha a jeho pracovní nahrávky vlastní poezie. (Sbor vyřízlých jazyků; jeden z hlasů – Homér z IC).

Zgarp není zdaleka Tvůj první hudebni počin, kromě bicích v Kapele Sobole máš na kontě už dvě CD projektu „Koroust.wav“. Odtud vede cesta ke Zgarpu? Obě cědéčka měla celkem ohlas, rozhodně to je hodně zajímavě pojatá elektronika, místy hodně našlapaná, chvílemi zni dost psychedellcky … Jakou posloucháš muziku?

Kořoust: Koroust.wav jsem začal mixoval vyloženě z důvodu, že mé nebavilo poslouchat jakoukoliv hudbu. Tím nemám na mysli hudbu, ale poslech jako takový. Prakticky to znamená, že když jsem dostal náladu něco poslouchat, tak jsem raději začal mixovat. Zajímavější a zábavnější je hudbu vytvářet, ne ji poslouchat. No a Zgarp od začátku sliboval, že o zábavu bude postaráno. Jestli se mě ptáš co se ml líbí za hudbu – něco jako ve smyslu hudebních vzorů? (hihi)

Toho bude spousta, teď si vážně na nic nevzpomenu. Vlastně Jo, Kapela Sobola – to je skvělá muzika.

Teď se zeptám Kateřiny: V muzice rozhodně nejsi žádný začátečník, máš za sebou působeni v Něco co hýbe ušima, The Cockles, Lulla Lounge …

Kateřina: Všechny ty jmenované kapely měly jedno společné, a to takového volného ducha co se týče tvorby, většinou seskupení různých lidí, kteří poslouchali různou hudbu a každý přinesl do toho konkrétního projektu něco osobitého. Uši jsou relativně známá kapela, minimalismus s prvky industrialu, víc bych to asi nerozváděla. Co se týče The Cockles, to byla kapela, kterou jsem měla v Baltimoru, ve Státech. Tvořilo se většinou od půlnoci do rána, v obrovské továrně na klobouky, kde bydlel náš basista a bubeník, většinou volné improvizace, které se nahrávaly, vzájemný kontakt pouze audio přes sluchátka, fyzicky jsme každý seděl v jiné místnosti. Složení cello, basa. bicí, zpěv a minimalistické klávesy. Bylo to velmi fajn spojení lidi, kteří se dokázali vzájemně výborně napojit v improvizacích a myslím, že v té hudbě je to docela cítit. Vzešlo z toho CD „Lock and Lull“, směsice ticha a hudby, které vyhrálo v Baltimoru nejlepšl amatérský počin roku.

Lulla Lounge už byl projekt, který vznikl tady – česko americká kapela, hudba spíše komponovaná, na hranici mezi klasikou, jazzem a brněnským undergroundem, ta byla k vidění spiše Jen na brněnské scéně.

Jak se Ti zpívá do Zgarpu? Přece jenom to není klasická živá kapela (zatím – k tomu se ještě dostaneme) – nechybí Ti kontakt s živými muzikanty? Svým zpěvem vlastně dáváš tvář hudbě, kterou spoluvytvářeli lidi, kteří nejen že se osobně neznají s Tebou, ale někteří ani mezi sebou.

Kateřina: To je na tom právé to skvělé. Do studia mě přivedl Tomáš Benda, jestli si nechci jen tak na něco zazpívat, o žánru mi nic neřekl. Byla jsem, pravda, trošku skeptická, myslela jsem, že se bude jednat o nějaký amatérský bigbeat a'la 80. léta, ale mám Tomáše ráda, tak jsem mu chtěla udělat radost. Když jsem to ale uslyšela, tak mě to mile překvapilo. Musím říct že první písnička ze mě doslova vypadla během 10 minut i s textem, jak mě to rozjařilo. Vlastně to bylo to, co jsem už dlouhou dobu chtěla začít sama jen pro nedostatek času jsem nějak nebyla schopna začít. Ta hudba mé velice inspiruje právě proto, že není postavená jako klasická písnička s klasickými harmonickými postupy a tudíž skýtá neomezené možnosti k doplnění vokálů, navíc z toho jde skvělá energie (alespoň pro mne) a tak se tím výborně dobíjím. Je pravda, že jsme při poslechu některých nahrávek byli překvapeni, s jakou lehkosti nacházíš jakýsi řád v tom chaosu …

Spolupráci ve studiu si s Tebou Kořoust dost pochvaloval. Zgarp se ale taky chystá vystupovat živě – cítíš se doma více ve studiu, nebo na pódiu?

Obojí mám ráda a každé má svoje. Na studiu mě baví možnost dělat tu hudbu přímo tam, hrát si s barvou hlasu, je to takové intimnější a umožňuje to vymýšlet mnohem detailnější blbovinky než když se třeba zkouší jen na živo s kapelou, kde detaily pro hluk zaniknou. A taky jsem spíše tvůrčí než absorpční typ člověka stejně jako Kořoust, nebo-li raději si to sama vymyslím než bych poslouchala něco co mě nebere. A hraní na koncertech, to mám ráda pro tu energii z muzikantů okolo a jelikož jsem samozřejmě exhibicionistka jako všichni ostatní, co na to pódium lezou. Na realizaci Zgarpu živě se moc těším, jelikož to bude vzhledem k rozmanitosti použitých zvuků a techniky rozhodně výzva. A to já ráda.

Existuje už nějaká reálná představa, jak „TO“ provést naživo? Kdo všechno se bude účastnit „live“ verze Zgarpu?

Kořoust: Hrát Zgarp živě je lákavá představa. Kombinace elektroniky s živými nástroji otevírá mnoho možností k experimentováni. Z praktických důvodů jsme však muzikantské složení ořezali na pracovní jádro, sestávající pouze z bicích (Kořoust), kytary (Bob), zpěv, klávesy (Kateřina). To vše pochopitelně se samply v zádech. Tím ovšem neříkám, že se uzavíráme dalším hudebníkům. Zbývá překonat některé technické nedostatky a můžeme začít. Kolik toho však bude mít společného živej Zgarp se Zgarpem čisté samplovaným – to je otázka. Řekl bych ale, že se vydáme přece jen trochu jinudy … Pokud budeme hrát živě v tomto minimálním nástrojovém složení, budeme nuceni více experimentovat se zvukem. Důležité však je, že Zgarp v tomto složení je života schopen.

Tipnul bych si, že „live“ Zgarp oproti CD verzi trochu přitvrdí. Přesto je to hudba, která zni dost „moderně“ – tudíž má šanci oslovit širší publikum. Kde budete hrát? Víš, co myslím – Kapela Sobola nezřídka jede světa kraj, aby zahrála někde v klubu o půlnoci pro 20 lidí … Nebude mít Zgarp trochu větší ambice?

Kořoust: Se Zgarpem se mi nechce hrál všude, ne že bych byl takovej ambiciózní náfuka, ale na takový harcování s druhou kapelou jsem docela unavenej. Navíc koncepčně je Zgarp jinde – asi to tak cítíme všichni.

Pokud budeme hrát v minimálním složení s množstvím samplů – bude to působit spíš jako nějaká performance. Možná, žese vrhneme do nějakého vizuálního projektu. Kdo ví! Nicméně, teď jsme s Bobem a Kateřinou ve fázi nadšení pro Zgarp, a věřím, že nás to jen tak neopustí.

Napadlo mě zeptat se taky některých ostatních protagonistů Zgarpu, jak se jim vlastně libí výsledek experimentu, ke kterému přispěli svými výtvory:

Pepa Jindrák: Ale jo, libí! Samozřejmě je to hodné jinak než jsem si myslel (chtěl jsem to více šílené), ale ten opravdu původní nápad, jak o tom mluví Kořoust, se vskutku (z mnoha důvodů) nedal realizovat Teď je to hlavně jeho dítě. Tu práci musel udělat až on. Mě na tom baví, jak nějaký moje nápady (hudební motivy, hluky, zvuky) použije někdo jinej vjinejch souvislostech. Je mi líto, že jsem se nemohl víc zapojit a že se má účast omezila jen na dodání podkladů, ale ono se všechno stihnout nedá. Jsem rád, že aspoň nějak stíhám Skrytý půvab byrokracie a občas si udělám nějaký ten remix (Memoriál, Ruce naší Dory. Betonovej bez …). Doufám, že se mi poštěstí vidět Zgarp naživo. Bude na Krákoru???

Bob: Myslím si, že je to dost různorodá směsice, která zní každou chvilku jinak. Od industriálních poloh přes bigbeat až po popový Mash up. Vše zaštítěno hutnou elektrárnou, procítěnými zpěvy a živými nástroji. To nejzajímavější na Zgarpu pro mě je představa živé (položivé) kapely.

Co už?

RadeK. K.: Já jsem naprosto v pohodě a otevřen všelikým spolupracím, od jednoduché komunikace, strohého spoluvydávání, až po roztodivné kolaborace, remixace a jiné hifi-kundace … Ve světě a zejména v elektronicko-industriálnl-noise scéně jest to jev naprosto přirozený a normální, propojovatse s hudebníky ostatních žánrů a zkoumat neotřelé.

Osobně se mi zdá ZGARP krapet „studiově odcizen“ a jaksi „hodný“, ale to je zřejmě jen má „extrémistická“ deformace. Každopádně buďme (jak tvůrci, tak i posluchači) v těchto našich končinách rádi alespoň za takovouto formu otevřenosti a zvukových pokusů. Prvotní „práce, výsledky a mixy“ byly jiné, vyklubané „písně“ jsou taktéž posunuty do další sféry. Je to tak dobře. Sic nemohu výběr a výsledek nikterak ovlivňovat, ale i pouze občas sledovat průběh je zajímavé.

Uskutečnit ZGARP-live je milá představa, ovšem jak sdružit a seskupil lidičky z různých končin, by mohlo býti více než dobrodružné. Budu-li mít nabídku, ale hlavné technicko-časovou možnost, přijal bych to velice rád.

Jinak se chystám vyrobit, ošetřit a nahrát něco exkluzivních zvuků pro tento projekt, které snad budou použity.