Byť ustatý nie iba tým po čom si túžil, ale aj tým po čom si túžiť len nechcel! Vskutku unavený z každej možnej túžby.

⚫ ⚫ ⚫ 

Mať nejaký zmysel pre večné iba v negativite, v tom čo spôsobuje bôľ, v tom čo bytie marí. Na večné sa obrátiť iba v prípade vyhrážok, frustrácie, vytúženej a sklamanej extáze, absolútna zahliadnutého a nezvykle málokrát dosiahnutého; predsa len, ale čas od času transcendovaného, preskočeného, ako keď utečieš pred Bohom …

⚫ ⚫ ⚫ 

Byť naveky strápený eminentne loajálnymi bolístkami a nezmanažovať o nich kohokoľvek presvedčiť. Predsalen, ale keď to človek domylí je to len fér: beztrestne sa v spoločnosti talentov mluvky a leva salónov nikto neohreje. Akoby kto neskôr koho presviedčal o existencii radosťou predchnutého martýra?

⚫ ⚫ ⚫ 

Rád, by som bol vedel meno toho autora, ktorý tak pozoruhodne vystihol náturu extravagantnej singularity Boha.

kdyby se kalvinisti nemlátili s luteránama
  otevřela by se obecné laskavosti brána?

kdyby pravoslaví nebylo v Sajuzu nalevo
  otevřela by se láska i ve vězeňské cele cele

kdyby katolictví se kálo a latinu sekalo
kdyby lidství chovalo se katolicky
  (z řec. katholikós = obec vůbec, obecnost vcelku)
kdyby ty kategorie obecniny zbavily se ortodoxní viny
kdyby kategorické dogma uhodil blesk shůry
  bylo by doma toliko v lásce
  Duch Svatý dal by se hned do díla
  z očí obce spadla by jakoby slída
  a černá ovce by zbělela
  to by ten zákon byl teprve nový

Vyjdiž, a stůj na hoře před Hospodinem: a aj, Hospodin jde tudy, a vítr veliký a silný, podvracující hory a rozrážející skály šel před Hospodinem: ale nebyl v tom větru Hospodin. A po větru zemětřesení: ale nebyl v tom zemětřesení Hospodin. A po zemětřesení oheň: ale nebyl v ohni Hospodin. A po ohni hučení větříku tichého. (III. Král., 19)

Vrátil jsem se z balkonu, kde mi nezvykle nízká hladina hluku vyvolala vzpomínku na dávnou cestu s kamarádkou z Kunštátu. Je to, jářku, čtvrtstoletí, co jsme se s Klárou po několika dnech strávených na chatě u Kunštátu rozhodli, že do Brna vyrazíme pěšky. Povečeřeli jsme polévku u jejích prarodičů v Kunštátu a i přes rozmlouvání babičky, abychom do letní bouřky nevycházeli a že je to přece jen přes 40 kilometrů, vyrazili jsme, Klára v pláštěnce, já v půjčeném pršiplášti jejího dědečka, do letního lijáku. Blýskalo se jak na stroboskopické párty, sraz přátel tympánů a velkých gongů by tu působil jako sbor unavených luskounů.

Paní z okna o pár vesnic dál na nás volala, kam jdeme, a ťukala si na čelo. Kde pršipláště nedosáhly, byli jsme promočeni na kost. Bouřka pominula. Dalších 10 km jsme se vzájemně předbíhali s autem, které jelo krokem a jindy zrychlovalo. Vždy se někdo jdoucí vedle plně obsazeného auta velmi ohnivě hádal o něčem s řidičem. V Černé Hoře jsme ještě mohli nastoupit na poslední autobus, ale byli jsme rozhodnuti dojít po svých.

Po výstupu na Lipůvku kolem třetí hodiny ranní se nám rozprostřel výhled na průmyslovou Kuřim s tušením Brna na horizontu. Neuvědomovali jsme si, v jaké oáze ticha jsme se doposud nacházeli. Do uší nás praštil hluk města, nočních továrních směn i hustější silniční provoz, který jsme dočista pustili z hlavy a nepříjemně nás překvapil … (Na konečnou v Brně – Řečkovicích jsme dorazili s rozbřeskem, dopili kávu a naplněni krásnou cestou se rozešli k odpočinku.) Poslední dobou (snad nebude dobou poslední) je ztišení znatelné, s dobou velikonoční příznačně se snoubící. Ještě se jdu na balkon zaposlouchat, i když to není úplně ono.

(Radim Babák. Brno 12.4. 2020)

Kurz pripamätania sa nato kde je Svet

Ekokatastrofa na Zemi prebieha celkom všade. Lokálne ekokatastrofy sú po celej Zemi. V čoraz zvyšujúcejšom sa tempe trysku sa zeleňou pokrytá zem a produktívna pôda mení v džungľu betónu pre budovy, cesty a parkovacie miesta. Široko ďaleké priestranstvá sa menia na púšť, alebo sú otrávené jedmi tak, že na nich tráva neporastie tisíce rokov, že tam nie je život. Vietor a vodná erózia splachujú ornicu z tých príliš dôležitých rezerv pre zrno do mora. Konečné zdroje prírody sú vo výpredaji, kým zdroje ako lesy, ktoré obnoviteľné sú, sú vysávané rýchlosťou, ktorej zvyšovanie neberie konca. Balans plynov, ktorý tvorí atmosféru je desne mimo akúkoľvek mieru; moria sa trávia olejom a pyramídy potravinových reťazcov v nich sa sypú akoby boli z piesku. Raketové tempo, ktorým sa klíma zahrieva je neprekonateľnou prekážkou pre živý svet rastlín a plodín. Kvantita odpadu a zamorenia je za hranicou akejkoľvek ovládateľnosti, kde by bol ešte pevný bod.

stíhejte ikonoklast stihomamu
((((((((((((((((★))))))))))))))
stíhejte bořitele pomníků …
kvičí generální tajemník
hýká hate mate hliněné nohy materiálu
pošlete tam stíhačky
kobercová očista shůry … bomba
nálet náhlosti nových čistek
postavte nový sokle zářných zítřků …

Sprache, die für uns dichtet und denkt! (Victor Klemperer: LTI)

Začínám poesií, protože ta je nejkondenzovanější formou slovního vyjádření. Když se Basil Bunting probíral německo-italským slovníkem, přišel na to, že představa poesie jako zhuštění je téměř tak stará jako německý jazyk. Dichten je německé sloveso, které odpovídá podstatnému jménu Dichtung, což znamená poesie, a lexikograf je přeložil slovesem zhustit, kondenzovat. (Ezra Pound: ABC četby)

Jdeme jen k autu, tvrdila strážníkům vulgární dvojice bez roušek. … zvýšila kvůli nepracujícím cizincům dohled nad bezpečností. Obává se, že nebudou dodržovat karanténu, nebo že se budou opíjet. Bůh mě stvořil, aby vás moje existence srala a vy s tim nemůžete nic dělat … Hordy výletníků pijí medovinu z kozího vemena. Ve správním řízení se bude řešit podezření ze znevážení úřední osoby. Konec konce ruka ruku myje až patologicky. Co je hyenizmus? Hyenismus je v přeneseném slova smyslu afekt infektu. Kapitán zakázal používat slovo koronavirus. Kdo vyjde na ulici s rouškou bude okamžitě zatčen tajnou policií. Kolotoče se to točí okolo nicotostí a nesmyslů zatímco – čeká se na zázrak. Nažloutlým tónem podvečera vítr unyle unáší bílé lístky okvětí. Je to běžný lék na malárii … Křídou psané modré značky na zdi v černé jeskyni –: když vše půjde podle plánu, tak lék nikoho nezabije. Hranice se posouvaji. Nádech, výdech, nádech, výdech … Rhythmajik bubnuje hymny limba. Oblaka couvají … místo letiště firmament, místo letadel teleporting, místo dálnic zelené pěšiny pro chodce – poutní trasy krásy pro všechny. Kapalina teče. Krev slzí. Svaté poklady s sebou. Volání v pusté zemi se rozbíjí o ploty a zdi couvají jak horizont, když je chci spatřit. Opričnici navlékli skafandry a obušek opět zákon káže. Název chemikálie byl ženě povědomý. Z východu přicházejí tři slova – alef – lamed – hay zprava do leva protistrana doplňuje jména alef - lamed – hay – yod - mem … korona si nasazuje tiáru o rozměru metru na mínus devátou. Papež se modlil před liduprázdným náměstím. Chemikálii smíchali s vodou a s manželem vypili. Bouře odhalila hluboké deprese a úzkosti, jako následek rajských zážitků. Nudisté si oblékli císařovy nové ústenky.

vědci objevili pravěkou rybu
měla ploutev s prsty
držela mikrofon
a byla zhulákaná

otevřelo si cestu třetího ucha
kuropění jak korvetní kapitán
skřehotá blatnice česneková
koruna políbením princezně vyrostla

česnek prost je puchu
polib i ty ropuchu
nezpůsobí ti poruchu
nýbrž potěchu vzruchu
libost sakrální vůně
ropuch-a totiž produkuje sekret
obsahující bufotenin iluze
neboť tvé je království

17:10: Před několika minutami kroužil policejní vrtulník nad …. Důvodem byla kontrola staré botanické zahrady. Policejní mluvčí potvrdil, že vrtulník by byl i tak ve vzduchu a situace byla vyhodnocena jako horší, než tomu opravdu bylo. Objevil dva hloučky asi deseti lidí, které se bezprostředně rozpustily.

vzpoury skončily. Tito herci,
jak jsem prorokoval, byli vesměs přízraky
které se rozplynuli ve vzduchu, ve vzduchu
jako nelátková podstata tohoto vidění,
věže vzdušných zámků, nádherné paláce,
velebné chrámy, celý širý svět,
vše, co vzniká plyne;
jako tento nelátkový průvod zmizí,
zametou za sebou stopy. Jsou tkaninou
ze které jsou utkány sny a malicherné životy
zaoblené spánkem. (William Shakespeare. Bouře)

… když už jsem psal včera o Závišovi, musím říct ještě jednu věc: vymyslel někdo slogan kníže pornofolku, což se mi od začátku nelíbilo, porno je něco jiného, porno je jiné tajemství, je to především z řeckého porneiá – smilstvo, ale i modlářství, od toho pak i sloveso pornein, smilstvo konati, modlářství přáti (se oddávati), pórne je nevěstka, ale i kněžka, pórnos pak smilník, pornografie tedy, jak se dříve definovalo, nemravné písemnictví, ale pornografie, jak je dnes chápána, dráždí (jinak skrytým) detailem, který člověka uchvacuje, ať už si to připouští či nepřipouští, ale ani ten detail není bez těch nejhlubších významů, jako to je u kterékoli věci Stvoření, je to propadání, je to zápas, je to rozechvělá hranice dobrého (co Bůh stvořil: shledal, že je to dobré) a špatného (zápas dobra a zla, tíhnutí člověka ke zlému), je to opět – a opět i v řeckém významu – věc svobody a otroctví, je to riziko, je to neznámá mocnost, je to poznané i nepoznané, je to hrůza, je to děs z nedohledné hloubky Pádu, je to něco velmi odlišného od v podstatě vždy múzických projevů Závišových, nebo abych to vyjádřil ještě jasněji: u Záviše je sprostota naprosto podružná, je jiná než u rozdivočelých mládežníků, kteří s ním zpívají refrény, ať už si to uvědomují jakkoli, pro mě zkrátka Záviš rozhodně nedělá porno, jednou o tom sám mluvil v hospodě v tomto smyslu (vzpomínám si, že se ho na to vůbec nikdo neptal, jen jsme tak seděli a ani se moc nemluvilo): „Já nechci zpívat sprosťárny, – ale mně se to rovnou sype z huby!“ – vzpomínám, že kdysi v samizdatu jsem četl článek Jiřího Oliče, ve kterém se zastává Jana Pelce a jeho románu A bude hůř … a vyvrací nařčení z pornografie, přičemž poznamenává: „Zeptejte se Milana Kundery, jak se píše pornografie!“ (Jaroslav Erik Frič)