Blog - milan.haussmann

Zeptáte li se cizince na jeho první rumunský dojem, dostane se vám odpovědi: špína a šum. Nemluvím o všudypřítomné špíně a ruchu ulice. V Rumunsku se totiž pod názvem populární hudba skrývá zesílený rytmus respektive laciná melodie linoucí se éterem z rádia Kiss. Šum je ve vlaku, v restauraci, na pláži, na louce, na horách, v taxíku...

Lidé užívají slov a slova užívají lidí. Základem moci monopolu jsou slovní spojení, která ovládají myšlení, cítění a jasné smyslové vnímání. Růže je růže je růže je růže.

Ve dvacatých letech Tristan Tzara, muž bez minulosti, navrhl během schůze surrealistů taháním slov z klobouku vytvořit instantní báseň. Divadlo bylo na hadry. André Breton vyloučil Tristana Tzaru ze surrealistické skupiny a šoupl sestřihy pod Freudův gauč.

Během léta 1959 Brion Gysin, malíř a spisovatel, roztříhal novinové články a náhodně je přeskládal. Nastříhal Zbývající minuty. Přestože Zbývající minuty obsahují nezměněné střihy, jsou souvislým textem a dávají smysl.

Zjevení, kněz přichází vykonat poslední svátosti, čtyř jezdců. Čas se zastavil. Zavíráme... veleještěři zkameněli. Hlad na svém bílém koni cválá bažinou. Pusto a prázdno... muzeální veleještěři vyšli z módy a nahradily je zkamenělé lidské tváře. Nadešel den, jest blízko čas.

Spirála, pohledy zpět, vlákna --- útržky obrazů, slov a souvislostí --- tvoří kruh barev.

Naproti mě seděl starý muž a pil pivo. Nad barem svítila televize, pod stropem se otáčel ventilátor a na podlaze skotačilo štěně.

"Pivo. Dvanáctku." zřetelně jsem vyslovil.

Zvedl jsem oči. "Děkuji." Předemnou stojí sklenice piva.