Čtyři jezdci apokalypsy -- William S. Burroughs

Zjevení, kněz přichází vykonat poslední svátosti, čtyř jezdců. Čas se zastavil. Zavíráme... veleještěři zkameněli. Hlad na svém bílém koni cválá bažinou. Pusto a prázdno... muzeální veleještěři vyšli z módy a nahradily je zkamenělé lidské tváře. Nadešel den, jest blízko čas.

Vezměme si lidský druh za pokusný materiál. Nechme ho průběh experimentu libovolně modifikovat. Beztoho ani sám sebe neovládá. Kdybychom byli veleještery, vyhubili bychom ty savce živící se našimi vejci. Jak lze průběh pokusu modifikovat? Cui bono? Krátkozraká hloupost byla na Zemi předtím než jezdci osedlali. Hlad, Mor, Válka a Smrt podepsali spolupráci. Pro dobro všeho lidu.

Postavme Smrt ke zdi a dejme slovo Maovi.

Západ soustředí veškerou moc do těch nejhorších rukou. Hlad, zdánlivé náhody, rozmary počasí, odlesnění, přelidnění. Stačí se omezit na několik látek, na několik podmínek. Výsledkem posunutí významu je smrt. Můžeme definovat podmínky horší než návyk. Můžeme vytvořit nové syntetické drogy. Smíchejme molekuly návyku --- protřepat a máme nové opium.

Tyto látky rozpustíme ve vodě, rozptýlíme ve vzduchu na nepřátelském území a stáhneme se. Nepřítel nebude schopen ničeho. Napadneme jeho látkovou výměnu. Nebude schopen vstřebat uřčité látky, vitamíny, minerály, do vniřního prostředí organismu. Nepřítel umírá hladem.

Aliance Války a Moru byla stvrzena. Bylo dosaženo zajímavých výsledků i přes řadu dohod o odzbrojení. Pod rouškou boje proti rakovině jsou vyvíjeny nejhnusnější biologické zbraně. Hmyz odolá záření a přenáší nejhorší nemoci. Náhodné mutace, prasecí virus napadá lidské buňky.
Virus se stane součástí lidského chromozómu a začne sám sebe replikovat. Viry napadají pouze určitá etnika. Stačí vyvinout virus syntetizující látku, která je inhibitorem specifického enzymu.
Zahyne devadesát procent evropanů a jen deset procent afričanů. Virus rozpozná přítele od nepřítele. Charakter je projevem látkové výměny. Selektivní vlastnosti viru snadno rozšíříme
na nepřízpůsobivé.

Válka, Mor a Hlad se spojily. Hleď a viz. Kůň plavý a ten kterýž na něm seděl má jméno Smrt. Peklo šlo za ním.

Syntéza umělého genu. Já jsem Alfa i Omega. Lze li syntetizovat gen, lze syntetizovat i umělý virus. Malá laboratoř ovládne svět. Je li to možné, pak se o to někdo pokusí. Skutečnost překoná naše představy.

Lidský faktor.

Bez lidské souvislosti čtyři jezdci apokalypsy neexistují. Návštěvníka odjinud určitě překvapí rozdíl mezi nutným a možným. Žádný jiný druh není tak důslený ve své slabomyslnosti. Zkoumejme lidský organismus jako artefakt pohledem vývojové biologie.

Začneme u prvních letadel. Nebezpečné stroje s nepatrným doletem, které byly pouťovou atrakcí.
Vzali jsme artefakt v jeho zárodečném stádiu, několik kroků, kroků vpřed a dospěli jsme k nadzvukovým letadlům a raketoplánům.

Další příklad je luk. Vystřeluje pomocí pružné struny šíp. Luk má jedinou chybu. Čím je větší, tím více síly musíme vynaložit k vystřelní šípu. Pochopitelně stále existují nimrodi lovící pomocí luku, ale princip se posledních pět set let nezměnil.

Vezměme pistoli s křesadlovým zámkem. Musíme ji čistit, nabíjet, často samovolně spustí a efekt je podobný luku a šípu. Ve větru a dešti je na nic. Dnes máme automaty.

Peníze, masová výroba, zisk. V okamžiku, kdy začneme masově vyrábět, musíme prodávat. Na co vylepšení? Peníze, peníze, nic jiného. Proč asi vyrábíme neúčinné spalovací motory?

Lasička, obyčejná lasička, ve své ekologické nice stojí na vrcholu potravního řetězce a je jí tam dobře. Člověk je na tom jako křesadlový zámek.Zbývá ještě mnoho kroků ...

Čím se vlastně liší člověk od ostatních zvířat?

Alfred Korzybsky tvrdil, že jazykem. Jazyk je množina symbolů, které zastupují významy. Nepleťme si jazyk s dorozumíváním. Ostatní organismy také mezi sebou komunikují, jenže spolu nemluví, nepíší. Mimo komunikační okruh nemohou svoje znalosti sdílet s ostatními členy svého druhu.
Všechno se naučili skrze zkušenost. Stará krysa ví mnoho o pastích i otrávených návnadách, ale nenapíše pojednání pro ostatní krysy. Naštěstí pro lidský artefakt je krysí zkušenost nepřenositelná.

Proč se lidský artefakt spokojuje s křesadlovým zámkem? Domnívám se, treska zůstane treskou, že naše současné stádium není konečné. Člověk je ve stádiu neotenie. Tj. organismus, který ustrnul v larválním stádiu. Mlok začne život ve vodě. Dýchá žábrama, později žábra atrofují a zmenšují se. Současně se vyvíjí plíce a mlok vylézá na souš. Nakonec se vrací do vody, ale po zbytek života se musí vynořovat na hladinu, aby se nadechl. Proč je to tak? Nevím.

Nicméně existují mloci, kteří nikdy neztratí žábra a nikdy neopustí vodu. Zůstanou neotenickými larvami. Třeba axolt mexický.

Čeští učenci Babák a Laufberger podávali axoltlům hormony štítné žlázy. Opustili larvální stádium,
ztratili žábra a vyšli na souš. Ať se jim tam líbí. Pokud žijete ve vodě, tak se žábry hodí, ale evoluce je jednosměrka. Jakmile ztratíte žábra, není cesty zpět. Přesto si myslím, že jedna hormonální injekce nás nepostrčí z naší larvální neotenie. Dojde li ke změně, potom není cesty zpět. Axolt zbavený žaber je zpátky nedostane. To je princip evoluce ...

Když se podívám na postup evoluce, mám pocit, že stvoření svádí. Mějme rybu, která přežila období sucha, protože si vyvinula vzdušné měchýře. Má nohy, prostředek k pohybu mezi jednotlivými vodními zdroji. Z jednoho bahna do bahna, až sucho přestane. Ztráta žaber je nedobrovolný krok. Krok dopředu. Hledala vodu a našla vzduch. Možná lidská rasa půjde v těchto stopách.

Kosmonaut nehledá Kosmos, ale Čas. Donekonečna chybovat. Položil rovnítko mezi Kosmos a Čas. Celý vesmírný program je jen pokus odsunout neřešitelné problémy, naši neschopnost, jinam. Jinde k těmto věcem nedochází. Podobně jako chodící ryba, hledáme Čas a najdeme Kosmos. Není cesty zpět. Vývoj bude zahrnovat nepředstavitelné změny.

Odsouzený k smrti myslí jenom na útěk. Cesta do Kosmu? Není to o přesunu z místa na místo, ale o změně dimenze, o změně základní biologické alternace. Jako cesta z vody na souš. Dokáže se nadechnout?

Pro záčátek.

Jak se musí změnit biologická podstata lidského artefaktu, aby se usnadnilo cestování Kosmem?
Lidské artefakty jsou vodní stvoření, které se koukají na souš. Přemýšlí o životě v cizím prostředí. Ryba to nedokáže.

Cizí prostředí, které prosvítá v Čase je Vesmír ...

Podívejme se do vědeckofantastické literatury. Prázdné domněnky, že cestou do Kosmu se nic nezmění. Monotónní postavy pohybující se ve starých kolejích. Smrt ve Kosmu. Světelné roky vzdáleni planetě Zemi sledují fotbal... Cestují Vesmírem zajati svou minulostí. Jako ryby v akváriu, mají, co chtěly.

Problém představuje už jen lidská hmota. Sedumdesát pět kilo je jednoduše moc. Koneckonců
i veškeré metabolické dráhy, dýchání, trávení, snění jsou možné jen v určitém prostředí. Před cestou do Kosmu musíme metabolismus nějak zapouzdřit. Co si počneme bez důchodového pojištění?

Vraťme se k problému hmotnosti. Nehmotné astrální tělo je paradigma i pro řešení ostatních otázek. Sny nám poskytují pohledy do Kosmu. Jednou z vlasností živých soustav je sen.

Vezměme pokusného králíka a kdykoli nám EEG ukáže fázi REM ho probudíme.
Bez ohledu na množsví bezesného odpočinku je výsledkem podřážděnost, roztěkanost,
halucinace, spasma, smrt. Sny jsou spojením s biologickým i spirituálním Kosmem. Zbaveni snů umíráme.

Naším osudem a podmínkou zachování naši existence, naší biologické existence, je Kosmos.

Naše neschopnost jeho dosažení je vadou lidského artefaktu.
Místo cesty jinak máme spalovacími motory.

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
 
 
 

Nejbližší akce