Středa 20. července 2016

přítel Petr A. mi v některém z nedávných mailů cituje Josefa Jugmanna, toho obdivuhodného člověka, který mimo jiné sám vytvořil legendární pětidílný slovník, dodnes ceněný jako dílo neuvěřitelné z pracovny jediného člověka: „Kniha je chlebem, pluhem, kolem a lodní plachtou, největším objevem lidského rodu“, absence knihy v dnešním „informačním“ světě je smutná ze zcela zásadních důvodů, což lze pozorovat z významových posunutí některých základních (i mravních) pojmů, a často z úplného zmatení lidské komunikace vůbec, už kdysi u Thomase Carlyla jsem objevil (pro mne) zásadní větu: „Nejlepší universitou dneška je sbírka knih“, dnes ovšem „po univerzitách“ běhá kdekdo a sytí se povrchními internetovými „informacemi“, což mu dodává jakýsi falešný pocit vědoucnosti, aniž by se zabýval vůbec tím, kým vlastně je sám o sobě, jakým člověkem, jakou silou úsudku a závazností orientace ve světě vůbec disponuje, já sám to mám pro můj svět jednoduché, já knihy jednoduše miluju, rád je držím v rukou, prohlížím tiráže, bibliografické údaje, čerpám z předmluv a doslovů, těším se z knížek jako artefaktů (což je ovšem pouhá část z nich, většinou dolovaných po antikvariátech), často je mám jen položené na stole, aniž bych je četl, jen čas od času některou z nich otevřu a s rozechvění si přečtu jeden odstavec, nebo naopak ve strhujícím víru některou z nich přečtu od a do zet, a bývají to většinou ty, ke kterým se pak vracívám, aniž bych se věnoval některým experimentům se „současnou prózou“ třeba, což mi bývá vytýkáno, ale já mohu opět jen citovat dávného a stále (pro mne) inspirativního Josefa Floriana: k tomu, abych autora poznal, nemusím číst celou knihu, krejčí také, aby poznal látku, nemusí rozbalovat celý štůček! v knize je prostě kultura, historie, kontinuita krásy a závaznost myšlenek, postojů, nedovedu si vůbec představit, jak by můj život vypadal, kdybych nepoznal v jistém čase „Světovou literaturu“, „Hosta do domu“, „Tvář“, „Orientaci“, edici Světová četba, svazky Odeonu, když už vůbec nemluvím o zcela zásadním setkání se Starou Říší (na Moravě), nedovedu si vůbec představit, jaká kostřička by mi ze života zbyla –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 20. 7. 2016, 21:20