Pondělí 29. srpna 2016

mám velké sympatie k různým ekologickým aktivistům, milovníkům přírody, tzv. zeleným, pokud zrovna nedivočí jako někde na Světlé stezce a nenechávají se příliš unášet svými anarchizujícími tendencemi, které s sebou zpravidla nesou mnoho nedomyšleností, čímž ovšem nijak těmto lidem neupírám poctivé jádro a vážnou snahu, kterou prostě realizují tak, jak jim to připadá nejvhodnější, snad i jistou míru odvahy to často reprezentuje, i když o schopnostech té – velmi nepřesně a nepochybně zavádějícím způsobem označované – „levice“ mám velké pochybnosti, právě pokud jde o míru osobního nasazení, nevím, v čem je u mě potíž, a přitom vím, že právě na nich vše leží, a neleží-li dnes, bude ležet zítra, co mi vlastně vadí? co mi překáží, abych je kdy volil? jistě jsou tam výjimky (z mého pohledu spíše u „pirátů“ než u „zelených“), ale to je pro mne málo, aspoň v této chvíli, napsal jsem si včera takovou poznámku na toto téma, nepřesnou samozřejmě, ani jsem ji nechtěl „publikovat“, ale přesto se k ní vrátím, protože si chci v těchto věcech zachovat otevřenost a pružný vztah, prostor pro další úvahy, setkání s lidmi, které jsem dosud – ke své škodě – neznal apod., někdy v noci jsem si tedy zapsal toto: „někteří ekologové a zavilí zelení mi trochu připomínají bibliofily, zcela nejsou schopni pochopit podstatu věci, která je duchovní, nikoli naturistní nebo „půvabná“, lidská, nikoli vnějšně hmotná, osmyslňující, nikoli zvnějšku dodatečně se sportovním nadšením a s jiskrou v oku dodávaná, jsou tímto svým viděním omámeni jako děti, nemohu je brát v zásadě vážně, myslím, že i v politice nadělají hodně zbytečných zmatků, ač o jejich poctivosti a jistých přece jen dobrých důvodech pochybovat nelze, jen to omezení, zúžení do úzkého průhledu nedostatečně chápaného člověčenství mi neumožňuje větší ztotožnění, taky to školometské vědátorství je pro mne dost nesnesitelné, nadhled, duchovní provzdušněnost a bujarost vůči životu samému a všem jeho tajemstvím mi tam jaksi chybí, je to škoda, protože to jsou často lidé velmi sympatičtí a charakterní, ale nemohu se nechat vést těmito slepými nadšenci, chci-li se vyhnout jámě, do které by možná tito poctivci i ochotně padli se mnou“, tak, a je to venku, mohu si odškrtnout položku –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 29. 8. 2016, 17:52