Pátek 2. září 2016

pro mě je podstatnější „býti básníkem“, nežli „psát dobré básně“, napadá mě to při pomyšlení na mladého kritika (a básníka) Tomáše Gabriela, který mi zepsul Ozzyho, chtěl bych mu napsat, ne ovšem o tom, nýbrž o Johnu Ashberym, kterého zřejmě překládá, o Ashberym, kterého jsem už před mnoha lety četl a který je dnes jedním z mála, „který ještě zůstal“, vedle samozřejmě už zcela neuvěřitelného Ferlinghettiho 97letého! tento T. G. napsal velmi dobrý esej k antologii „Nejlepší české básně“ (tak se to tuším jmenuje, je to projekt původně americký, a člověk když vydává knihy, musí zkrátka vymýšlet, čím svou produkci oživit, a až na to slůvko „nejlepší“ to asi není ani tak špatné), dost jsem se děsil, když jsem se hned dočetl, že tento mladík se „věnuje především mladé literatuře“, co mohu čekat, děse se „bohemistů“, a těch „mladých“ zvláště? ale esej je výborný, znamenité vystižení pojmu ironie i řada jiných chytrých postřehů, antologie však sama zklamáním, jak jsem ostatně očekával, „nejlepší“ básně, nesmysl, nelze je vybrat, nevíme, jaké jsou, ano, dá se o to zápasit, vysvětlovat, vybírat, srovnávat, ale publikovat jako nejlepší? ne, nemohl bych se něčeho takového účastnit, maje před poezií úctu a váže každý její miligram, ať už jej najdu kdekoli, a nacházím jej ovšem i u Ozzyho (pro bohemisty: Hynek Paseka, vlastním jménem Martin Veselý, žije v Brně a na cestách), právě proto jsem ho vydal, psal už svým zvláštním, napůl zasvěceným a opravdu obeznalým, ale na druhou stranu – z mého pohledu – jen některé věci chápajícím způsobem přítel Petr Král, u něhož tolika jeho činností a akribie si vážím, ale v nějakém zásadním vidění se přece jen hodně lišíme, on neví, proč vydávám Ozzyho, já to vím, a vím taky, proč bych se nikdy ničeho, co by bylo nazýváno „nejlepšími“ básněmi, nemohl účastnit v žádném ohledu, ale tak to má být, v tom je pravá volnost a veselí ve svobodě každého z nás, ať už o cokoli (poctivého) se v životě snažíme –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 2. 9. 2016, 05:35