Neděle 19. června 2016

ještě o tom „bavení se“ o něčem, překvapil mě před několika dny v rozhlase náš velvyslanec při NATO (dřívější ministr obrany) Jiří Šedivý, který zastával pozici „mluviti“ o něčem či o něčem „diskutovat“, „bavení“ použil jednou ve smyslu bavení, kdysi voják-záklaďák, dnes politolog a vysoce postavený vyslanec země, uvažuju taky nad svým snad neadekvátním angažováním v „politických“ diskusích poslední dobou, není to vlastně proto, že jsem sám poněkud vojensky založen? už v době své aktivní služby v letech 75-77 jsem si uvědomoval, že nebýt armády ve službách bolševismu, docela by mi takový život, a také „obrana vlasti“, se vším, co toto slovo obnáší, vyhovovaly, měl jsem vždycky nechuť k pohrdání „zelenými mozky“ (i když i ty jsem poznal), nějak mi to nepřipadalo fér, spíš politováníhodné, dovedl jsem si představit, že by vše mohlo fungovat taky úplně jinak, jenže nefungovalo, byl jsem tedy pod tlakem stresů a hluboké desgustace z toho, co jsem jasně cítil jako zbytečné a často úplně nesmyslné, jistě v současnosti také vše souvisí s momentální „životní situací“, když jsem byl v životním běhu, v pohybu, v živém kontaktu s lidmi, poslouchal jsem rád klidné a subtilní programy stanice Vltava, opery, četbu na pokračování, komorní koncerty, dnes, přikován víceméně na lůžko, poslouchám „Svobodku“, mluvené slovo, kterýmžto nasloucháním nemám pocit, že bych ztrácel čas, poslouchám při jídle nebo když někdo v pokoji nesnesitelně žvaní (naštěstí jsem v těžkém oddělení, kde moji spolupacienti k něčemu takovému většinou nemají sil), ne, mám zde dobré kolegy-nemocné, životem všelijak dotřískané, včera přivezli jednoho, díval se na mě vytřeštěně s otevřenými ústy, v rukou mlčky svíral šedého plyšového hrošíka, taky tak vypadá „život“ –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 18. 6. 2016, 05:38