Knihy vydané
testovací text ve výpisu autorů Vetusiva; testovací text ve výpisu autorů Vetusiva; testovací text ve výpisu autorů Vetusiva; testovací text ve výpisu autorů Vetusiva
Španělské essaye Miguel de Unamuno (1864-1936), španělský myslitel, esejista, básník, romanopisec, syn „nezlomitelného nárůdku baskického“. Je čelným představitelem slavné generace r. 1898 (P. Baroja, Azorín, A. Machado, R. Valle-Inclán aj.), která se formovala pod bezprostředním vlivem tehdejší společenské situace ve Španělsku a vyvedla tamější literaturu z výlučné orientace na národní hodnoty, a začlenila ji tak do literatury světové. Unamuna spojuje v jeho prvním tvůrčím období s generací r. 1898 hluboké znepokojení nad národní existencí, ale brzy se začíná od svých současníků vzdalovat vášnivým zaujetím pro otázky lidské existence jako takové. Člověk a podstata jeho bytí se stávají ústředními tématy celé jeho tvorby. Maurice Vallis v jednom svém eseji píše: „Není pochyby, že jak to píše Unamuno, ‚býti hrdinou znamená často odsouditi se k úplné samotě mezi lidmi‘. Ale také, kde by byla zásluha našeho činu, kdyby celý svět věřil hned od prvního našeho gesta v naše poslání? Lidé maloduší se před skutečností vždy podrobují, a ona triumfuje nad jejich myšlenkou i srdcem. Těmto slabochům věnuje autor Života Dona Quijota nejvášnivější a nejspravedlivější poučení. » |
Umění a milost Jan Čep (1902-1974), romanopisec, esejista, překladatel. Vysokoškolská studia nedokončil. V letech 1926 až 1927 spolupracuje s Dobrým Dílem Josefa Floriana ve Staré Říši na Moravě. Překládá např. Kašpara z hor Henriho Pourrata a Smutné trubače Sherwooda Andersona. Později působí jako redaktor v nakladatelství Melantrich, publikuje v Tvaru, Listech pro umění a kritiku, v Akordu, Hostu ad.). 15. srpna 1948 odjíždí z Františkových Lázní do uprchlického tábora ve Dieburgu a později do Paříže. Žení se s dcerou literárního kritika a esejisty Charlese Du Bos a podílí se na práci při vydávání různých časopisů, na vysílání vatikánského rozhlasu apod. Pro jeho biografii je rozhodující kniha vzpomínek Sestra úzkost (Řím 1975-1976). V eseji „Básník a jeho inspirační zdroje“ praví: „Mám-li mluvit za sebe, zvolil bych si takové motto k svému dílu – uskutečněnému i neuskutečněnému – především slovo sv. Pavla: ‚Nyní vidíme v podobenství a v záhadě, a potom tváří v tvář.‘ Jan Čep si plně uvědomoval náboženskou a básnickou tradici svého národa, z kterého vzniklo dílo Máchovo, Erbenovo, Němcové, Otokara Březiny a Jakuba Demla, byl jejím přímým pokračovatelem a rozmnožovatelem. » |
Z pěny zrozená Don Luis de Góngora y Argote (1561-1627), španělský barokní básník, klerik, šlechtic. Úvodem knihy píše její překladatel Zdeněk Šmíd: „Jméno Dona Luise de Góngory y Argote je z těch, která se v literatuře vždy znovu a znovu vracejí a nemohou být, děj se co děj, opominuta ani umlčena. Góngorovo dílo staví se nám totiž vždy znovu na oči, sotva se zamyslíme nad základními otázkami básnické formy, a jak jeho ctitelé, tak nepřátelé, ošívající se podrážděně nad nevšedními jeho tvary a nuancemi, jsou jménem Góngora a slovy gongorismus či kulteranismus stále ještě prochvíváni jako elektřinou. Luis de Góngora vřadil se silou svého nadání a tvůrčí vůlí nepochybně mezi básníky, v nichž září Španělsko nejnabádavěji, a jeho dílo dožaduje se trvalé pozornosti již proto, že z něho až dodnes mluví velký tvůrce zneklidňovatel, hledač lomených tónů, věčný nespokojenec a básnický badatel, opravdový básník rozvědčík.“ Znamenitý autor, znamenitý, básnicky hluboce disponovaný překladatel. Dobrá kniha, vkusně vypravená. Obchodní údaj: Góngora y Argote, Luis de, Z pěny zrozená » |