[za pobytu v Brazílii]

…

Zjevila se mi nevinnost a lidská tvář našeho Pána.

Zvěstujme

zrození jeho skrze nejsvětější Pannu Marii.

Chtěl bych tuto knihu napsat pro ty nejchudší mezi lidmi. Chtěl bych ji napsat jejich jazykem, ale tato milost mi není souzena. Nedokážu napodobit jazyk chudoby. Musel bych se sám dát na oltář chudoby, stát se posledním ubožákem, abych neznesvětil Svátost chudých.

Kristus přišel na tento svět a přišel k nám všem. Kristus nepatří výhradně chudým. U jesliček se klaněli pastýři spolu s mudrci východu, ale ani pastýři ani mudrci nežili v bídě. Pravděpodobně byl mezi nimi svatý lotr, avšak nevíme to určitě. Oproti tomu – jak moralisté soudí – není skutečná chudoba východiskem zločinu – není východiskem ani zla ani dobra. Skutečná chudoba je bezvýchodná. Skutečná chudoba ubohých má jediné východisko – Boha.

už jsem o těch „politických“ věcech ani nechtěl psát, ale nutí mě aspoň ke zmínce ještě Milan H., který zde na tento můj „domovský“ web dal, a tiskacími písmeny jako pro děti, svůj názor na volbu prezidenta této země, s kterým – jakkoli jsem dalek nějakého „vyvracení“ – hrubě nesouhlasím (ač právě V. Franz a K. Schwarzenberg jsou jediní dva kandidáti, které znám osobně) a mám k tomu své důvody, zkrátka „jiné vidění“, taky jinou terminologii (že by K. Sch. byl vůbec k někomu „devótní“, podkládám jako u jednoho z mála lidí této země za naprostou kontradikci a nepochopení), že s některými názory spoluobčanů na osobnosti kandidátů nesouhlasím, je o mně jistě známo i odjinud, jen bych vybral jednu frapantní nepřesnost v psaní Milana H. – tzv. neuznání „palestinského státu“... jak je možno uznat něco, co neexistuje? jak je možné uznat vládu, která neovládá své vlastní území?

Média probírají ze všech stran volbu příštího prezidenta České republiku. Je přímá volba vhodná či nikoli? Kde ten a ten vzal peníze na svou kampaň? Co na to ústavní soud? Každý den přinášejí nové a nové klípky, aby vycpala monotónní nudu všednosti. Kandidáti, kteří se nabízí jsou rozmanití. Podobně jako zboží v obchodě potenciálně oslovují i rozličné cenové skupiny … Každému, co jeho jest.

dovídám se, že v Praze (a nejspíš i jinde) na Silvestra „házeli petardami po lidech“, napadá mě, že – jak se frázovitě často říká – „všechno souvisí se vším“, změtení, změtení v slovech, zmatek v činech, už dřív jsem se chtěl zmínit o tom, jak mě zcela vykolejuje obchodní značení některých jogurtů nebo quasijogurtů jako „smetanové pokušení“ nebo jinde „sladké pokušení“ apod., změtení slov, s těmi petardami je to zrůdnost, ty přece vždycky měly vyjadřovat radost, zde prostředek mezilidské agrese, je to pomatení jako v tolika dalších věcech, z negativního se stává pozitivní, nikoli paradoxem, nýbrž prvoplánově, „probuď v sobě démona!“, nemusíš, už Ti rajtuje po hřbetě, v bohoslovném slovníku najdeme definici „pokušení“ takovouto: „Pokušení je všechno to, co přímo navádí vůli ke hříchu. Pramenem pokušení vnitřním je žádostivost, vnějším svět a ďábel.

Dnes je den Páně.
Ranní zvony zní,
daleko i blízko,
sám v pusté síni

klečím v modlidbě,
sladká hrůza tajemství.
Daleko i blízko
je slavné jeho Království.

není potřeba na všechno reagovat, naopak, někdy je lépe mlčet, přestože jsem si, jak doufám, uchoval jistou citlivost pro rozlišování věcí důležitých od pouhých efemerid, jako bych někdy už patřil do jiného světa, do světa vzpomínek, kdy rodiče děti neoslintávali, ale milovali, kde titíž rodičové na sebe vzájemně nezvyšovali hlas, kdy nesli společné břímě, každý sám za sebe, a přitom společně, kdy doba nebyla uštvaná automobily, ničícími svět i duši člověka, kdy realita a její posuzování bylo bráno trochu za jiný konec než ekonomický, výdělečný, ziskový, kdy za zemi, za přátele, za rodinu se umíralo s mužnou samozřejmostí, kdy všechno ještě nebylo tak vykloubeno proti člověku a jeho individualitě a smyslu vůbec jeho existence na světě, včera celý večer poslouchám bouchání dělbuchů, proč? dělbuch, pyrotechnika, ohňostroj má přece smysl jen pro jakýsi předěl, pro tu nešťastnou půlnoc, cožpak více nutně musí být více?

jen několik osobních postřehů: náhodou jsem padl na stránky deníku Referendum, kde per informandum je referováno o iniciativě na podporu presidentství pana Karla Schwarzenberga, která vzešla od organizátorů úctyhodné soukromé instituce zvané DOX, jsem v této souvislosti také jmenován, proto jsem sjel cursorem dolů ke „komentářům“ a už předem jsem tušil, že mě pěkná četba nečeká, jsou tam různé výkřiky, ale zaujal mě zvláště příspěvek poslední, pod podpisem L. Š., „vývojový pracovník, Praha 4“, v tomto příspěvku je kondenzováno to zásadní, co ostatní příspěvky, i jiné řeči po putykách i tribunách sdružuje, vezmu ty body zkraje jeden po druhém – přednovoročně v této věci také sám před sebou uklízeje, – tento pán L. Š. tedy píše:
1. „Hloupost lidská je nekonečná a paměť mnohých velmi krátká.“ – zcela souhlasím, ač zjevně, jak z následujícího vyplyne, se pleteme v adresátech,

Sečteno a podtrřeno je podtitulem Homérovy strojopisné sbírky DERNIÉRA aneb Z MÝHO POHLEDU. Sečteno a podtrženo dalo by se říci i Homérově životě potažmo tvorbě. Básník a kumpán mnohých z nás před rokem skonal. V Boro klubu Křenová se v lednu bude na Homéra vzpomínat. Mnohým vytane na mysli vrávoravá chůze invalidy o holi i jeho skřehotavý hlas:

Tož připijme si chlapci všecí na zdraví.
Tisíc ká na záchyt, to snad ještě máme.
Jsem alkoholik a těžko se napravím
a se svým zdravím, s tím se vyrovnáme.

Homér skonal. Samotného mě to rozesmálo, protože on by to asi tak nikdy nenapsal. Homér dodělal. Homér chcíp. To už zní líp.

MOŽNOST VOLBY

Z nadoblačných výšin,
tichounce jak myši
sklouznem dolů brzy
a to mě děsně mrzí.

Člověk nejni Bohem,
dávno jest démonem.
Šťastný jsou jen blázni,
co nežijou v bázni

před úklady světa.
Svět je přeci sketa.
Svět je přeci svině,
nafouklej jak dýně.

VÁNOCE V BLÁZINCI

Senilní báby z dobročinnejch spolků
věší podivný, děsivý příšery
na zlámaný větve pokroucenejch stromlů.
Jak nechutný jsou Štědrý večery...

Dárky se hoděj zpátky na smetiště,
dyk příští rok nám rozdají je zas.
A jenom strach, ten drží se jako klíště,
ať všední den, ať vánočí je čas.

Vánoční kapr jak loni trochu smrdí
krví a lidma, pachem zabíjení.