Ne, Karel Schwarzenberg Ne

Média probírají ze všech stran volbu příštího prezidenta České republiku. Je přímá volba vhodná či nikoli? Kde ten a ten vzal peníze na svou kampaň? Co na to ústavní soud? Každý den přinášejí nové a nové klípky, aby vycpala monotónní nudu všednosti. Kandidáti, kteří se nabízí jsou rozmanití. Podobně jako zboží v obchodě potenciálně oslovují i rozličné cenové skupiny … Každému, co jeho jest.

Na stránkách christianie deklaroval Erik, že jeho hlas patří Karlu Schwarzenbergovi. Pan Schwarzenberg působí na první pohled působí rozšafně a sympaticky. Je vždy vhodně oblečen, hysterická rétorika mu není blízká a nechybí mu nadhled. Tahání za nitky v zákulisí nepatří k jeho stylu.

Karel Schwarzenberg je ministrem vlády. Vláda České republiky vzešla ze svobodných voleb a chová se více méně standartně podle svého programového prohlášení. Bohužel její snaha je korunována děravou legislativou, která se snoubí s korupcí na všech úrovních státní správy. Ostatně vláda ani úředníci nejsou jiní než ostatní občané. Plebejští slouhové, kteří se pod stolem perou o ohlodanou kost. Ti méně schopní si pak nárokují milost, které vznešeně říkají solidarita. Erik vtipně glosuje: „Nasazují si frygickou čapku sociálních jistot.“ Milost hledám úplně jinde.

Politika vlády se mi nelíbí. Dokonce ani zahraniční politika. Ona přehnaná devótnost vůči USA a Izraeli. Opravdu jsem se styděl, že jsem Čech, když jsem se dozvěděl, že naši zástupci v OSN hlasovali spolu s Kanadou, Izraelem, USA a několika ostrůvky v Pacifiku proti palestinské státnosti. Je mi tisickrát milejší boj otevřený Palesticů … Erik správně píše, že Karel Schwarzenberg veřejně nemluví za Karla Schwarzenberga, ale za vládu České republiky resp. za politickou stranu, jejíž je členem. Právě politická strana, jejíž je členem je mi velmi silně proti srsti a z tohoto důvodu Karel Schwarzenberg NE.

Než skončím svůj rozklad budu citovat z knihy Helmuta Schmidta, která v neděli ležela na autobusové zastávce. Politická etika – co očekáváte od veřejných činitelů? Zcela určitě ne, že by byli povolaní nebo – nedej Bože – vzdělaní a dokázali veřejně filosofovat. Filosofové se také politiky nepletou. Nikdo nemá právo po politikovi chtít, aby pro své chování měl vědecky abstraktní nebo náboženské důvody. Na druhou stranu bysme měli po politikovi chtít – také on by měl tuto ambici mít – porozumění pro své posluchače nebo čtenáře. Měl by jednoduše a prostě formulovat kategorie jako pravda a nepravda, spravedlnost a nespravedlnost, obecný zájem a osobní zájem. Tato slova mě zaujala natolik, že jsem si je po jejich přečtení poznamenal.

Prezident je politik. Po prezidentovi bychom měli tedy vyžadovat přesná a jasná stanoviska, která jsou formulována tak, aby jim obyčejný občan rozuměl. Když se podívám do nabídky kandidátů na nejvyšší úřad v zemi, tak se trochu usměji. Oportunistická svině typu Jana Fischera, otylý obličej a buranská rétorika Miloše Zemana, debilní Jana Bobošíková, trapný Vladimír Dlouhý či na první pohled slizký Přemysl Sobotka … nejsou konkurencí Karla Schwarzenberga.

Letos bude volba přímá, k nevoli úřadujícího hradního pána rozhodne vox populi, na rozdíl od volby minulé, kde se tahalo za nitky v zákulisí. Prezidentem se mohl stát téměř každý, kdo překročil hranici čtyřiceti let. Skutečně je mi bližší tento hazard než politické čachry. Myslím, že o několik řádků výše Helmut Schmidt srozumitelně formuloval kritéria, podle kterých by rozhodoval. Přál bych si, aby prezident, který vzejde z přímé volby, která svým charakterem se odlišuje od volby parlametní nebyl profesionálním politikem. Přál bých si, aby se prezidentem České republiky stal Vladimír Franz.