Črty k životu Ježíše Krista – Georges Bernanos

[za pobytu v Brazílii]

…

Zjevila se mi nevinnost a lidská tvář našeho Pána.

Zvěstujme

zrození jeho skrze nejsvětější Pannu Marii.

Chtěl bych tuto knihu napsat pro ty nejchudší mezi lidmi. Chtěl bych ji napsat jejich jazykem, ale tato milost mi není souzena. Nedokážu napodobit jazyk chudoby. Musel bych se sám dát na oltář chudoby, stát se posledním ubožákem, abych neznesvětil Svátost chudých.

Kristus přišel na tento svět a přišel k nám všem. Kristus nepatří výhradně chudým. U jesliček se klaněli pastýři spolu s mudrci východu, ale ani pastýři ani mudrci nežili v bídě. Pravděpodobně byl mezi nimi svatý lotr, avšak nevíme to určitě. Oproti tomu – jak moralisté soudí – není skutečná chudoba východiskem zločinu – není východiskem ani zla ani dobra. Skutečná chudoba je bezvýchodná. Skutečná chudoba ubohých má jediné východisko – Boha.

Chudoba má východisko v Bohu. Sama však po východiska nehledá. Uzavírá se sama do sebe. Je uzavřená v kruhu – jako peklo. Avšak i tam musí křesťanství sestoupit. Trpíme v pekle na zemi v očekávání Božího království. Peklo na zemi je vlastním peklem – pekelnou bránou i palácem. Satan dává bohatství, i když pokladnice mamonu zejí prázdnotou. Na nedostupném dnu chudoby se Satan pevně uhnízdil. Odtud zahanbuje – mate – bohaté. Všechno zlato je jen klamná představa – pekelné mámení – toho, kdo se prohlásil modlou z tohoto světa. Lidstvo pečlivě rozpitvává ubohé mouchy a nevidí, jak se okraj horizontu zužuje. Lidstvo upadá do chudoby. Lidstvo bude pohlceno chudobou. Moc chudoby se nepoměřuje počtem chudobných. Tz. počtem lidí, kteří se musí obejít bez základních životních potřeb. Není asi ani dost dobře možné, aby moderní společnost zašla na chudobu, když v každé nové generaci její z chudoby zrození, její nepřizpůsobiví a všichni, kteří její normy odmítají jsou asanováni pomocí plánovaného rodičovství a důsledná selekce – přirozeného výběru. Naprosto odmítám uvěřit, že snížením počtu chudáků se zmenší chudoba. Naopak se domnívám, že milosrdenství kněžské služby dokáže uprostřed ubohosti tohoto světa chudobné z bídy – z té nakažlivé zběsilosti zoufalství – vykoupit. Dejte mi k dispozici prostředek, který dokáže vyhledávat naději, kterým proutkař pozná podzemní prameny, a potom přiblížím-li se k chudým, začne se lískový proutek mi mezi prsty ohýbat.

Chudý není ten člověk, který strádá v nedostatku životních potřeb – on žije chudobně podle nepsaného zákona bídy, žije ze na den, z práce svých rukou, z ruky Boží do úst a … Není syt jen prácí svých rukou, ale i bratrstvím v chudobě, tisícem viditelných i neviditelných drobností. Chudobní znají tajemství naděje …

z pozůstalosti vybral a vydal Hans Urs von Balthasar, Johanes Verlag v Einsiedeln, 1954