Návraty (zápisy) – Pondělí 31. prosince 2012

jen několik osobních postřehů: náhodou jsem padl na stránky deníku Referendum, kde per informandum je referováno o iniciativě na podporu presidentství pana Karla Schwarzenberga, která vzešla od organizátorů úctyhodné soukromé instituce zvané DOX, jsem v této souvislosti také jmenován, proto jsem sjel cursorem dolů ke „komentářům“ a už předem jsem tušil, že mě pěkná četba nečeká, jsou tam různé výkřiky, ale zaujal mě zvláště příspěvek poslední, pod podpisem L. Š., „vývojový pracovník, Praha 4“, v tomto příspěvku je kondenzováno to zásadní, co ostatní příspěvky, i jiné řeči po putykách i tribunách sdružuje, vezmu ty body zkraje jeden po druhém – přednovoročně v této věci také sám před sebou uklízeje, – tento pán L. Š. tedy píše:
1. „Hloupost lidská je nekonečná a paměť mnohých velmi krátká.“ – zcela souhlasím, ač zjevně, jak z následujícího vyplyne, se pleteme v adresátech,
2. „Tenhle rádoby gentleman sedící ale v nejvíce asociální vládě od roku 89 a nutno říci plně schvalující její kroky?“ – proč „rádoby gentleman“? v mé terminologii naopak je K. Sch. jedním z mála skutečných gentlemanů, kterými tato plebejská země ještě disponuje, – a že by K. Sch. „chtěl genlemanem být“? contradictio in adjecto pouhé, o „asociálnosti“ této vlády jsem už psal a mluvil dost, jednoduše: nezastávám tak negativistický názor,
3. „Člověk známý asi nejvíce svým nesrozumitelným mumláním, používáním vulgarizmů a spaním v parlamentu i na zahraničních jednáních a konferencích dělající tím republice nemalou ostudu?“ – pan L. Š. se moc dívá na televizi a sleduje obecně pokleslá (zde má pravé místo slovo „vulgární“) média, málo zkoumá skutečnost, kdysi na jednom z našich festivalů jsem se pana K. Sch. zeptal, jestli se dobře vyspal, jestli ho nerušil hluk kapel a bujarost lidí, řekl jen – spal asi pět hodin – „ne, ne, nic mě nerušilo, ale já déle nespávám“, když např. jsme byli ve Vídni, dlouho do noci jsme seděli, ale ráno v sedm p. K. Sch., tento „známý spavec“ – zatímco my jsme ještě vyspávali – už seděl s lesníky v Murau a řešil polomy stromů, atd. atd., pro mne to „spací téma“ je ubohé a pro mne osobně jen potvrzuje naprostou normalitu dotyčného, – a ještě k té „ostudě“, může pan L. Š. vůbec myslet vážně, že by někdo jako K. Sch. mohl přinést „ostudu“, dle mého soudu nesrovnatelnou se skutečnými ostudami, napáchanými některými ze řetězu urvanými globálními a protievropskými „mysliteli“, zemi, na niž – podle veškeré lidské logiky i logiky „lidu“ i pana L. Š. – plným právem už dávno se mohl vykašlat?
4. „Ministr zahraničí s nekonzistentními a kontroverzními názory (americký radar, Kosovo)“ – zde by bylo nutno jednak vysvětlit, co jsou to „nekonzistentní názory“, jednak mít schopnost rozlišit, co jsou názory osobní a co jsou názory ministra zahraničí země, za niž jako takovýto ručí, že by na tom bylo něco kontroverzního? ale tak se přece v této zemi označují zjevní a usvědčení zločinci (není nutno tyto „podnikatele“ jmenovat), politika tak či onak se zabývá realitou, nikoli osobními představami a sny (i když ani to bych nepodceňoval), vím však, že těžko mohu diskutovat s těmi, kterým více než euroatlantická civilizace jsou blízké větry Východní, na to mají jistě právo, jakož i já mám právo na své neavarské evropanství (o „radaru“ i „Kosovu“ už jsem psal, je to delší téma, zde se spokojím s obecným názorem na práci v politice, která bez kompromisu není myslitelná, připadají-li někomu sympatičtější zdivočelí aktivisté, předkládající na autogramiádě bývalé americké ministryni zahraničních věcí fotografie masakrů, způsobených vojenskými silami NATO v Srbsku, pak máme jiný názor jak na politiku, tak na gentlemanství, buranismus jsem nikdy neobdivoval, za žádných okolností),
5. „Člověk s podivně nabytými miliardovými restitucemi? Spojený s církevními "restitucemi", obhajující kroky ministra financí, který by v normálním státě musel být dávno souzen a odsouzen?“ – proč jsou „restituce“ v uvozovkách, nevím, vím však, že žiju v právním státě, navíc s nešťastně potvrzenou kontinuitou, navázanou na totalitní režim, nejnešťastnější je však kontinuitní navázání na totalitní myšlení a nejnižší pudy normalizace, i o oněch restitucích jsem psal, zde jen bych položil otázku panu L. Š., tomuto subtilně citlivému obhájci práva, zda si opravdu myslí, že – minimálně evropský – politik K. Sch. nemá o panu Miroslavu K. dostatek informací, já osobně tuto úvahu pokládám za infantilní, a vytáhne-li pak pan L. Š. frygickou čapku a prapor „sociálních jistot“ (odkud se na tyto nakrade? jen z budoucnosti, přátelé, jen odtamtud) a podobné odvěké rekvizity socialistů, pak se další polemiky vzdávám, váže si svého ještě jakž takž duševního zdraví,
6. „Člověk, který zastává monarchistické tradice založené na nerovnosti a poddanosti?“ – „monarchistické tradice“ jsou zákonem zakázány, ale to není podstatné, podstatnější je, že K. Sch. je přesvědčený demokrat, a jako takový se také vracel do své domovské země, tak brzy, jak jen to bylo možné, jsou důvěryhodní pamětníci, kteří mohou dosvědčit, že „miliardové restituce“ (proč „podivné“?) zdaleka nebyly důvodem ani návratu, ani motivem jeho další veřejné činnosti, naopak, přátelé, naopak (zeptejte se třeba Johna Boka, který u toho byl), až když se začala projevovat ta nejloupeživější stránka „svobodných občanů“ (a to nebyli členové starých rodů, nýbrž nejbrutálnější lidský póvl, který vypěstovala normalizace), pak teprve nastoupilo právo (na vrácení ukradeného),
demagogie, bod po bodu, demagogie na demagogii, nejsem politik, jsem občan, který nikdy nepracoval v politice, ani v žádných jiných státních službách, a pokud jde o „sociální jistoty“, přiznali mi onehdy starobní penzi, která představuje 5.377 korun českých, jsem spokojen a šťasten, že žiji v této zemi, peněženku nepoužívám, protože nemám rezervy ani majetek, ač petice většinou nepodepisuju (ta výše uvedená je jednou z mála výjimek), jsem šťasten, že jsem se dožil doby, kdy mohu vůbec pro osobnost pan Karla Schwarzenberga veřejně hlasovat, že mohu lístek s jeho jménem – dožiju-li toho momentu – vhodit do volební urny –
31. 12. 2012, Brno, Alfa Passage, 19:06